Jak dopadla na návštěvě u kamarádky čtenářka Ula, to se dozvíte v následujícím příspěvku. Že raději nezůstala doma :(

Dobrý den,
na návštěvy chodím velmi ráda. Také ráda návštěva přijímám. To vždycky nakoupím nějaké dobroty, v poslední době jsem se specializovala na obložené vejce prodávané u nás v labužníku - je čerstvě připravené a každá návštěva byla alternativou chlebíčků vždy příjemně potěšena. Také všechny návštěvy, které u nás spaly, se cítily dobře, protože jsem jim hned na začátku řekla, aby se prostě u nás chovali jako doma a nedělali si žádné násilí. Však to možná znáte, že člověk se někdy necítí jinde ve své kůži - ale je to také o povaze :)

Mám však jednu vzpomínku na návštěvu, kterou jsme absolvovali s manželem, když jsme byli krátce svoji. Jedna moje kamarádka, kterou jsem léta neviděla, mě pozvala k nim na samotu, kam se z velkoměsta odstěhovali, chtěli prostě velkou změnu. Tak jsme se na výlet těšili, že si užijeme pohody, přírody, klidu. A protože byly zrovna Velikonoční svátky, tak jsme s sebou vzali mazanec, kávičku, ale i buřty na opékání... prostě jsme byli hodně zásobeni pro případ nouze. A ta opravdu nastala.

Do malé vesničky jsme přijížděli plni očekávání. Hned za první zatáčkou nám málem nějaký místní vlezl do cesty a mával jak na prvního máje, u konzumu jsme se zastavili na malé občerstvení, další místní občan tam popíjel pivo a usmíval se na nás „nějak divně“. Tak se manžel spíše z povinnosti zeptal, jak se vede. Bylo nám odpovězeno, že TADY CHCÍPNUL PES, tak jsme byli docela překvapení. Za chvíli jsme se přesunuli k místní poště, kde moje kamarádka pracovala a kterou jsem opravdu léta neviděla. Když jsme otevřeli dveře, chtěla nás obsloužit, protože mě osobně vůbec nepoznala. To už jsem byla docela v šoku, co bude. Tak jsem jí řekla, že jsme její návštěva. Ona na to, jé Vy jste opravdu přijeli, tak to je fajn, ale nějak nadšená mi nepřišla... dostalo se nám informace, že zatím máme jet tři km k lesu, že tam její manžel seká dřevo u domu a že máme na ní počkat, až nám skončí služba.

Tak jsme jeli. U domu nikdo nebyl, tak jsme se šli projít do lesa. Příroda nádherná, po zimě se vše zelenalo, byl to takový balzám na nervy. Když jsme se po dvou hodinách vrátili k domu - samotě - už nás vítala kamarádka, její manžel a její pes. Poseděli jsme, vyndali náš nákup, všichni se společně z našeho najedli a pak jsme byli opět venku. Manžel rozdělal oheň, vytáhli jsme naše buřty, manžel kamarádky prohlásil - Jé, bude i večeře, společně zkonzumovali vše a šlo se spát. Byla jsem tak v šoku, že jsem neměla náladu ani mluvit.

Celý baráček byl opravdu v rekonstrukci, protože když jsem v prvním patře otevřela dveře, že půjdu do místnosti, málem jsem šlápla do prázdna, protože to byla půda bez podlahy, kde o patro níž byl seník. No, pokud bych spadla, tak do měkkého - ale hodně starého sena.
V pokoji pro hosty jsem se ani nesvlékala, byla mi taková zima, že jsem se jenom schoulila k manželovi do postele a těšila se, až bude ráno a budeme moci jet pryč.

Ráno jsem měla takovou alergii z prachu, která v pokoji byla, že jsem byla nateklá jak včelička, stále jsem kýchala a litovala jsem toho, že jsem na výlet jela.

Odjeli jsme, manžel mi vynadal, že v našem životě již takové „atrakce“ určitě absolvovat nebude a od té doby jsme se s kamarádkou již neviděli.

Pro mě to ale bylo hodně poučné v tom, že člověk si má vážit toho, co má, má se radovat z maličkostí, ale taky si uvědomit „že všude žijí lidé“.

Hezký den.
Ula

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

_________________________

Že vás taky ta kamarádka na danou situaci předem neupozornila? Manželovi se vůbec nedivím, takovou atrakci by možná nezažil ani na Matějské.
Děkuji, že jste napsala, pozdravujte manžela a příště… raději do víru velkoměsta :)
Pěkný den
Saša

Téma dnešního dne: Kam zvete návštěvy?

  • Kde si nejraději vypijete kávu s kámoškou a kde pořádáte rodinné oslavy?
  • Máte nějaký pokoj, kam nikdo nesmí?
  • Kde se cítíte nejlépe?
  • A jak tomu bylo ve vašem dětství?
  • Měli vaši rodiče nebo prarodiče nějaký pokoj, kam se smělo jen ve výjimečných případech?
  • Na jaké nejabsurdnější místo jste byla pozvána?
  • A co veselé historky?

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelek obdrží pěkný, příznačný dárek: Kávu a sušenky. :)

susenky

Reklama