Magie

Ula: Od jisté doby věřím...

Každý člověk se dostane do situace, že by opravdu potřeboval někoho, kdo by mu pomohl... a věřil tomu, že mu skutečně pomůže: píše ve svém úvodu čtenářka s nickem Ula.

Každý člověk se dostane do situace, že by opravdu potřeboval někoho, kdo by mu pomohl... a věřil tomu, že mu skutečně pomůže.
Já osobně jsem nemohla dlouho otěhotnět. Pět dlouhých let jsme čekali na miminko. Všichni okolo nás už dítě čekali nebo se jim narodilo. Měla jsem i období, kdy mě vždy zabolelo u srdíčka, když jsem viděla venku projíždět maminku s kočárkem, ve kterém se spokojeně usmívalo miminko... situace už byla neúnosná. A tak jsem začala jen tak pro svůj klid v duši chodit do kostela, kde jsem si vždy sedla a v myšlenkách meditovala a prosila „někoho nad námi“, ať nás s manželem nenechá takhle trápit. Nevím, jestli to pomohlo, ale hodně jsem se zklidnila.

Ono když vám někdo vysvětluje, že „na to nemáte myslet“, tak to stejně člověk s tím nic neudělá, protože nelze odříznout myšlenku, že třeba nikdy nebudete mít potomky.

Když jsem pak zázrakem čekala první dítě, zašla jsem do kostela a poděkovala. Věřící nejsem, ale chtěla jsem to udělat pro svůj dobrý pocit. V polovině těhotenství se situace obrátila a já zůstala měsíc ležet s rizikem předčasného porodu, tak jsem věřila spíše sama sobě a svému tělu, že to musím dokázat a dítě donosit. Každý se divil, že jsem tak klidná a nepanikařím, ale hormony dělaly své a já opravdu byla spokojená a nepřipouštěla si nějaký stres. U druhého těhotenství, kdy jsem ležela od pátého měsíce, jsem už měla u hlavy kalendář a zaškrtávala si každý den, kdy miminko zůstalo v bříšku, protože situace to byla opravdu stresující, ale věřila jsem, že to musím vydržet. Bylo mi často do pláče, protože větší dvouleté dítě hlídal hlavně manžel a nebo i já, ale ležela jsem, tak doma byla docela „paseka“, ale vše jsme přežili. U třetího dítěte jsem jenom doufala, že ulehnu co nejpozději a tak jsem donášela v posteli „jen“ dva měsíce... Všechno dobře dopadlo. Jsem moc šťastná. Moje víra, že budeme velká a spokojená rodina, se vyplnila.

Jen mi vadí, že nám rodina moc nepomohla, brali to tak, že je to náš problém a tak nám bylo líto, že v okolí kamarádek, které „také musely jako těhotné ležet“ měli starání od rodičů, vyvařování aj. a my nic. To nás mrzí dodnes. Naopak se ukázalo, kdo je opravdový přítel a příp. pohlídal dítě, odvezl do školky a i potěšil návštěvou, slovem či optimismem - ten byl také potřeba.

Věřím tomu, že dobrý člověk ještě žije.
Ula

pozn.red. Text nebyl redakčně upraven

______________

Milá Ulo, i Vám děkuji za tento krásný příspěvek. I když obě víme, že podstatná část všeho byla v rukou lékařů, psychika byla jen a jen na Vás... a té ta motlitba „k někomu nebo k něčemu“ určitě jedině pomohla. A věřím, že se najdou i ti dobří lidé.

Saša

Téma dnešního dne 12. září 2011: Prosím, pomoz mi!

Když je vám úzko, když řešíte nenadálou životní situaci, se kterou si nevíte rady, stane se vám, že se „v duchu“ obracíte o pomoc? A ke komu?

Pane Bože, pomoz mi, nebo pane Bože, co mám dělat? Věty, které vyřkneme, ať už jsme věřící, nebo nejsme. Naše babičky by řekly, bereme jména božího nadarmo, ale my si to ani neuvědomujeme, vychází to z nás tak nějak samo, podvědomě.

Nebudu tentokrát formulovat žádné otázky, nebudu je seřazovat do bodů. Zda jste věřící, či nikoliv, zda se v těžkých chvílích upínáte k někomu, či k něčemu, zda to vůbec děláte, a nebo by vás to ani nenapadlo, to vše se dá shrnout do jedné otázky.

Doufám ale, že vaše příspěvky budou delší než tato jedna věta.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

A nebojte se otevřenosti a upřímnosti, nejste v tom samy. Každá někdy potřebuje kromě doktorů a psychologů věřit i něčemu, co je nad námi, ať už to nazveme nadějí, nebo zázrakem.

  • Pro život v pohodě – jednu z vás odměním dárkovým balíčkem – Pro život v pohodě. Uvnitř se skrývá nejen káva a hrníček, ale ode mě navíc také jedno malé „překvapení“. :)

darekja

   
12.09.2011 - Příběhy - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. [3] musilovahana [*]

    Já měla bezvadné rodiče, kteří vždy pomohli, ale nikdy se nevnucovali.

    superkarma: 0 01.03.2012, 23:14:24
  2. [2] FAXÍK [*]

    já se s tím taky pomalu smiřuji, že rodinu si člověk nevybere a většinou mi pomůžou cizí lidi

    superkarma: 0 01.12.2011, 15:38:27
  3. avatar
    [1] marcela-1 [*]

    rodinu si bohužel vybrat němůžeme Sml80

    superkarma: 0 26.11.2011, 07:40:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme