Čtenářka Ula má na úchyly „štěstí“, od malička se jí stává, že při pohledu na ni se podivní muži ukájejí. Děkuji Vám Ulo za příspěvek.

Dobrý den,
celý týden jsem se těšila (v uvozovkách) na téma úchyláci. Mám totiž s nimi docela nepříjemné zkušenosti...

Jako pubertální dítko jsem se s rodiči přestěhovala do tehdy okresního města - na nové sídliště. Sídliště bylo bez školy, tak jsem denně chodila tři kilometry podél řeky do ZŠ. Pravidelně také na mě z druhého břehu řeky mával pán v kabátě. Moc jsem si ho nevšímala, ale jednou jsem se pořádně rozkoukala a on si mezitím hrál „se svým kamarádem“. Bylo mi z toho špatně, doma jsem všechno řekla. Maminka usoudila, že nejlepší bude, když to půjdeme nahlásit na Veřejnou bezpečnost. Na místním oddělení z toho měli pomalu srandu, ale dostala jsem instrukce, že jak půjdu další den ze školy a pána uvidím,mám se vrátit k nejbližší telefonní budce a zavolat jim. Druhý den jsem se tedy se strachem vydala ze školy, samozřejmě úchyl byl na svém stanovišti, tak jsem to za mostem obrátila, abych nebyla nápadná a vrátila jsem se zpět k telefonu. Policajti si pro mě přijeli, zajeli se mnou až na místo, kde pravidelně stál, tam však nikdo nebyl. Poděkovali mi za ochotu, prohlédli si mě, jestli jsem si nevymýšlela a vysadili. Odjeli... Když jsem plná strachu udělala pár kroků, ze svého úkrytu poblíž řeky vylezl úchyl a začal na mě mávat. Utíkala jsem domů, co mi síly stačily. Další den a i ty další tam byl znova a znova, ale už jsem si ho nevšímala. Byla jsem totiž asi jediná, která chtěla celou situaci řešit. Novou akci s esenbáky jsem už absolvovat nechtěla, protože kdyby mě zase vysadili přímo u úchyla, už bych to asi nervově nezvládla. 
Nedávno - a to je prosím už asi 23 let od té události - si stěžovala kamarádka, že šla ze cvičení a na tom samém místě viděla obnaženého staršího pána v kabátě... že by to byl on? 

Další příhodu mám z nádraží. Každý páteční večer  jsem pravidelně jezdila vlakem k babičce na venkov. Sedím si pěkně v kupé, čtu si, čekám na odjezd a vtom mám pocit, jako by mě někdo sledoval. Naproti byl přistaven vlak na druhou stranu, ve dveřích kupé stál pán v kabátě, sluneční brýle na nose (byl leden) a „pilně pracoval“. 
O pár měsíců později - Při cestě vlakem ze školy si v menší zastávce zastoupil pán a sedl si naproti mě, byla jsem v kupé sama. Chvíli seděl, pak si stoupnul a roztáhnul kabát. Neměl tam nic. Během vteřiny jsem byla z kupé pryč. Pán vystoupil na další zastávce a byl spokojen, že vystrašil jednu velkou školačku. 
O další čas dále - V jednom lázeňském městečku sedím ve vláčku na druhém nástupišti, je krásné slunečné odpoledne a na prvním nástupišti stojí přede mnou pán a - stále hledá kapesník, dlouho a divně. Tak se podívám a pán se ukájí... byla jsem už z toho tak v šoku, že jsem se zeptala pána přes uličku naproti, jestli vidí to co já. No, byl to pro něho taky velký zážitek - narozdíl ode mně nic takové nikdy neviděl. Otevřel okénko, zahučel na nestydu, ten utíkal i s tou rukou v kapse pryč... 

Mám někdy pocit, že ten pán je jeden a ten samý, sluneční brýle, fialové kalhoty vyšlé před 20 lety z módy, vyšší postava a urousaný kabát... Škoda, že dělá ostudu mužskému pokojení, protože sama za sebe můžu říct, že chlapi jsou všeobecně fajn a my ženy jsme rádi, že jsou na světě.

Tedy kromě těchto prasátek!!! 

Pěkný den přeje Ula
Text nebyl redakčně upraven


Potkala jste někdy úchyla?

  • ·         Co dělal? A jak to dopadlo?
  • ·         Rozesmál vás?
  • ·         Vylekal?
  • ·         Ublížil?
  • ·         Byl potrestán?
  • ·         Máte nějakého doma?

A  vás jistě napadne spousta dalších podtémat.

Vše mi posílejte na redakční e-mail:

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás dnes za příspěvek odměním.

Reklama