Je to téma kontroverzní. Za nelegální překlad hrozí autorovi až dva roky natvrdo, ale všichni se shodují, že dílu rozhodně neuškodil, naopak jej přeložil velice dobře. Ale ilegálně. Všichni jste si jistě všimli, že Kunderových knih na pultech našich knihkupectví si všimnout nemůžete. Autor zakázal převod svých románů do svého rodného jazyka. Proč? Své romány, i ty, které vyšly v samizdatu u manželů Škvoreckých, později přepisoval, podle něj tedy neexistuje česká verze a on by musel strávit celé týdny, ba měsíce nad úpravou pro české vydání. O překladu děl nových ani nemluvě!

Póza nebo hrůza člověka, který miluje svoji práci a chce ji vždy na 100 %? Kdo ví. Uštěpačně si můžeme pomyslet, že se není čemu divit. Jeden můj kamarád překladatel správně upozorňuje na fakt, že Kundera nemá proč se namáhat s převodem pro pár tisíc výtisků, když v Číně třináct jeho knih dosáhlo celkového nákladu jeden celý milion kusů!

Autor ilegálního překladu proto zaplnil díru na trhu. Vzniklé „kunderoprázdno“ bylo zřejmě třeba zalepit. Voda si svoji cestu také vždycky najde. Je to přirozený běh věcí. Není to správné, není to chvályhodné, ale konečně máme novějšího Kunderu v češtině. Ale co se nestalo?

Malá zapšklá česká kotlina na podobné kauzy přímo čeká. Sice jsem pořád nikde nezahlédl vyjádření samotného Kundery (ten se podle mě buď děsivě vzteká nebo děsivě baví), ale zapojili se jiní. Kupodivu ti, kterým by případ mohl být ukradený. Jak říkávala babička, nejhorší je aktivní blbec. Najednou se všichni začali předhánět v odsuzování onoho chudáka a bránit Mistra Kunderu, jako by to byl jejich léta ztracený otec. Podle mě je to otec, který odešel od rodiny, prásknul dveřmi a řekl, že jí má plné zuby. Rodina pak seděla v koutě a teď získala dojem, že by mohla taťku přilákat zpátky, když uvidí, jak jej stále miluje.

Za všechno vypovídá článek Terezy Brdečkové v Respektu, kde říká cosi o kamenování proroků – proroků, kteří odešli v okamžik, kdy jejich knihy vycházely v nákladu 35 tisíc výtisků. Ano, tak tu Kunderu nikdo nechápal a nikdo nikdy nečetl jeho Směšné lásky, že ano? Zkrátka Tereza Brdečková v roli plačky za zmizelého otce je výborná, ale to je tak asi všechno.

Ještě kurióznější je případ Jana Marina, překladatelského nedouka. Ten se sám o překlad Kundery pokoušel, ale unikaly mu základní translatologické principy. Proto se zřejmě rozhodl, že když ne on, tak nikdo, a zásadně se přičinil o smazání Identity z inkriminovaných stránek. Bravo!

Jak vidno, malý český člověk ještě žije a troška toho vlezdořiťství nikoho nezabila. Na(ne)štěstí už zapracovala lidová tvořivost a kniha je ke stažení na jednom ruském serveru, a tudíž je stažení dostupné zhruba jako naše národní pohledávky u velkého východního bratra. To ale nebrání tomu, aby teď kdekdo mohl brojit a vymezovat se. Vyjadřovat postoj. Hledat identitu, stát přitom pevně na morálních zásadách a žvanit a žvanit.

Kundera prostě nemá zájem a nebude jej mít ani po jejich štkaní. Ano, je to velký autor světové literatury, jenže my jsme mu zcela volní. Buďme tedy kunderorovní a zachovejme si stejnou výšku. Máme teď možnost přesvědčit se, o co že to přicházíme, a udělat si vlastní názor. Všichni. Pak pokrčme rameny a nechme sveřepého staříka jeho vrtochům. Jeho knihy jsou tu pořád ještě v angličtině. Kdo má zájem a neumí francouzsky, má tuto možnost.

Překlad není morálně správný, ale už za svůj přístup si Kundera nic jiného nezasloužil. Tedy upřímně – nezasloužil si vůbec žádný překlad a může být rád, že to není další paskvil.

A na závěr link na článek na lupa.cz, Šumařův blog je TADY.

Reklama