Ráda bych přispěla svou troškou do mlýna k dnešnímu tématu. Vlastně mě teď napadá, že mám ty trošky dvě.

První se stala už dávno, ještě jsem byla studentka a bydlela jsem u mámy. Věci jsem nosila v batohu na zádech. Na varování jsem nedala (tenkrát, teď už jsem moudřejší) a peněženku jsem klidně nosila v zadní kapsičce. Jela jsem tramvají přes centrum Prahy k babičce a dědovi a někde asi v Lazarské (tam je to celkem vyhlášený rajón kapsářů a tramvaj byla dost plná) se to muselo stát, někdo mi peněženku ukradl.

Nadávala jsem sama sobě, že jsem byla tak neopatrná.

Když jsem zas přes půl města přijela od prarodičů domů, našla jsem ve schránce lístek od jedné sousedky, kterou jsem neměla zrovna moc ráda, že se mám u ní večer stavit. Neměla jsem tušení, co po mně chce, ale nic pěkného jsem nečekala. A představte si, že ona tu peněženku v tramvaji našla! Úplně jinde, než bydlíme, moje sousedka najde v tramvaji moji peněženku. Neuvěřitelná náhoda! Peníze samozřejmě chyběly, ale doklady a všechno ostatní tam bylo.

Druhá „troška" se mi stala později, to už byly mobilní telefony. Já nedala dopustit na svůj starý těžký Alcatel, kterému se všichni posmívali, a já jim odpovídala, že mi ho aspoň nikdo neukradne. Ha, ha. Jednou jsem jela z tréninku a přestupovala jsem na Andělu. Při čekání jsem psala smsky, a když přijela tramvaj, hodila jsem ho do tašky a nastupovala. Nějak se kolem mě ochomejtal mladej cikán, ale moc jsem tomu nevěnovala pozornost. On nastoupil a nahlas se zeptal, jestli tramvaj jede na Bertramku. Lidi mu odpověděli, že to musí na druhou stranu. Tak on hned vystoupil. Záhy jsem zjistila, že i s mým mobilem… Všechno se odehrálo během pár vteřin, chlapec měl ten trik evidentně zmáknutej. Fakt netušim, kolik moh za tu vykopávku dostat.

Od tý doby si dávám na věci ještě větší pozor a  - ťuky ťuk" na dřevo - zatím se mi nic neztratilo.


Takže i staré ošklivé telefony... No to je síla. A Anděl je také vyhlášený. Tam se to přímo hemží. A parfémy prodávají a služby nabízejí. Chce to dávat si majzla”!

Reklama