Reklama

Po několika týdnech vám opět přináším informace z redakce a plán na příští týden. Tentokrát se jedná téměř o reportáž psanou na oprátce…

Je pravdou, že jsem již několik týdnů za sebou needitoval. Nejdříve jsme stěhovali firmu, což se zdařilo, a nyní si užíváme krásných nových prostor. Jen holky si stěžují, že bychom měli být o patro výš, neb takto nemohou drbat na pavlači, ale jen pod pavlačí…

Poté jsem odjel na dovolenou do Thajska, kde jsem trpěl 14 dni ve 40stupňových vedrech. Jak já vám záviděl chvílemi tu zimu, co jste tady měly.

A poté byla kupa práce na papírování ohledně změny sídla firmy apod. Nyní již to vypadá, že se situace uklidnila. Tedy pro mne, ale v době mé mentální nepřítomnosti se udála s redakcí zajímavá proměna.

Dříve byla redakce rozdělena do tří místností a zvlášť byli i programátor a grafička. Lidé se potkávali víceméně náhodou a jen občas. Nyní jsou všichni v jednom velkém prostoru a vidí si do talíře. Člověk by čekal ponorkovou nemoc, ale místo toho se kolektiv stmelil. Já, který mám samostatnou kancelář, jsem však zůstal mimo.

A to mi dává možnost mít nadhled, a tak vidím věci, které oni nevidí… Třeba Dana se snaží čím dál více podobat Saše. Začala vlasy. Barvu sice ještě netrefila, ale již se to blíží…

Nebo třeba včera na poradě jsem neschválil jedno téma Lucii a Saša, která jindy zůstávala na poradách mimo duchem, se začala brát za mladší konkurenci Tak netypické pro tuto sólistku. Dokonce jsem jí viděl na očích, že mne proklíná. Což ostatně později potvrdila, když mi s povýšeneckým výrazem ve tváři nabízela téma jarní kletby. Neodvážil jsem se jej odmítnout.

Po celou poradu, kterou jsme tentokrát konali na našem dvorečku, jsem byl pod bedlivým dozorem a připadal jsem si jako vyvrhel. Zpod zamračených obočí na mne hleděly oči, které říkaly: „Co ty tu ještě pohledáváš, ty k nám už nepatříš!“

Nezachránil mne ani novodobý Mičurin, Jakub Kočí, který ze svého panství kdesi v divokých bruntálských krajích volal, aby nám vysvětlil, jak to své téma myslí. I on žije již v jiném světě. Důvěrně nám sdělil, že dokázal obdělat dva záhonky a že cesta k soběstačnosti a nezávislosti na naší končící dekadentní společnosti byla započata úspěšně.

A když děvčata na poradě mrazivými výkřiky, že máme poradu, aby nedělali rámus, zastavily i dělníky rekonstruující sousední dům, pochopil jsem, že tady došlo k něčemu závažnému.

Tedy vězte, že od té doby se potichu plížím po chodbách, ohlížím se a cítím, že klatba, která na mne byla snesena, se blíží naplnění. Snad přežiji.

Ale nyní k tomu, co redakce pro vás na příští týden připravila.


  • V pondělí 22. dubna Alexandra Stušková přizná, že letos se vykašlala na jarní úklid, a zeptá se vás, zda jdete v jejích šlépějích, nebo zda nejste špindíry.
  • V úterý 23. dubna Lucie Paličková oznámí, co by nikdy nikomu nepůjčila. A na to samé se zeptá i vás. A nemá na mysli muže…
  • Ve středu 24. dubna Dana Haklová vytáhne téma dětského oblečení. Do čeho oblékáte své dětičky a jaké oblečení se vám na dětech nelíbí…
  • Ve čtvrtek 25. dubna opět Lucie Paličková přijde s tématem Zprávy poslané omylem – určitě se vám již podařilo poslat SMS nebo mail někomu jinému, než jste chtěla, že ano?
  • A v pátek 26. dubna Jakub Kočí prozradí, že by chtěl žít v monarchii, a zeptá se vás, jaké státní zřízení vám přijde nejlepší

Krom toho přineseme rozhovor s ředitelkou Armády spásy, spoustu příběhů ze života i zajímavých článků.

Máte se jistě na co těšit!

Krásný den a přejte mi, ať přežiju!