Vánoce = svátky klidu a pohody? Tak tomu se musím smát! Každý rok jsem se snažila, aby se celý dům jen blýskal. Okna jako z reklamy, výzdoba dokonalá, bytem vonící cukroví v množství větším než obřím. Dokázala jsem lítat několik dní se smetákem a hadrem a drhnout a drhnout. Pohozené tričko, nebo smítko na zemi mě dokázaly rozžhavit doběla.

Před dvěma lety ale šlo všechno šejdrem. Při mytí oken v obýváku se mi vylil kýbl s vodou a část koberce se promáčela. Koberec jsem vysušila v mezích možností, ale zůstala tam mapa.Pustila jsem se tedy do drhnutí koberců. Leč můj couvající nemalý zadek políbil stolek s květinami, které tolik citu nevydržely a poroučely se k zemi. Dobře zalité kytičky nadělaly pěknou paseku.To už se bytem nesly nepublikovatelné výrazy.

Když stály kytičky tam, kde původně, koberec byl jako nový, přišlo na řadu vymytí linky a kuchyň jako taková. Péče o okno, police i sporák proběhla v pořádku.Když jsem ale balancovala na židli a snažila se umýt vršek linky, židle mi podjela a já jak chytala balanc stáhla z linky úklidový papír i s talíři. Moje božíhodové i běžně používané talíře vzaly za své. To už jsem se vzteky rozbrečela. Stála jsem nad hromadou střepů a snažila se vybrat těch pár co přežilo bez nebo jen s menšími šrámy. Při myšlence, že asi budeme jíst štědrovečerní večeři z plastového nádobí jsem měla chuť mrsknout o zem i s těmi co zbyly. Už podruhé vedla moje cesta k popelnici a rádoby vtipný komentář souseda o tom, že střepy nosí štěstí mi na náladě nepřidal.

Vánoční detektivka - indicie: Arturovich

S vytrvalostí sobě vlastní, jsem byla rozhodnutá úklid dodělat stůj co stůj. Zbýval jen dětský pokojíček a chodba s verandou. Pokojík proběhl jen s pár nepříjemnostmi jako barbínina rozšlápnutá hlavička, do koberce vysypané ty nejmenší možné korálky a vylitý lak na nehty naší parádnice.Takové prkotiny mě vůbec nemohly rozhodit.

Na chodbě mě ohromil obří flek na stropě a asi chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že ta stařešina bydlící nad námi nás opět vytopila. Jen mi nešlo na rozum jak? Vždyť na chodbě žádné umyvadlo ani stoupačky nejsou. Jak jsem se rozeběhla babu přizabít, boží prozřetelnost se mě zřejmě snažila brzdit v mém vzteku, protože jak jinak si vysvětlit, že mi na schodech podjely nohy a já v šíleném tempu vlastním tělem zkopírovala všechny schody a přistála totálně domlácená na hnusné kovové rohožce přede dveřmi?

Zaregistrovala jsem nehezké křupnutí a po přistání i bolest. Jen mi nedocházelo co mě bolí víc. Jestli zmrzačené údy nebo v boku a zadku zařízlá rohožka. V tom se nade mnou objevila vyzáblá postava sousedky, kterou jsem právě běžela zlikvidovat a s bezzubým úsměvem šišlala: „Copa to tady delás Jalunko? Je sima, to nemuses sedet fenku. Já ti plisla sict, ze mi tece hadice v chodbě, ale Venda to psíde oplavit. Vís mě nesel splachovat sáchod tak sem si natáhla pses chodbu hadici a vona má dílu. Tak tu dlouho neseď, ať nejsi malod,“ a odšmajdala domů.

Bolelo mě celé tělo a neměla jsem ani sílu jí něco říct. Sousedka od naproti zavolala sanitku, zamkla byt a zamávala mi na cestu do nemocnice. Mávala i baba. Ve špitálu se kolektiv na pohotovosti dobře bavil. Mimo zlomené nohy a zápěstí jsem byla báječně dotlučená a vzorek z rohožky se nesmazatelně vryl do mého pozadí. Dokonce si to doktor vyfotil.

Když mě sanita přivezla zpět baba mě vítala slovy: „Kampak si jela Jalunko?“
„Kam asi, do tanečních!“ zařvala jsem co mi hlasivky stačily.
„Tak to jóó. Já us myslela ze se ti neco stalo.“ No nezabily by jste ji?
Protože jsem na berlích visela jako mokré prádlo a sotva se doplazila na WC nezmohla jsem se na nic. Vánoce byly děsné. Jedli jsme jen z hlubokých talířů, protože jiné jsme neměli, úklid nebyl žádný, neboť rodina usoudila, že uklízení moc prožívám. Když jsem se chtěla o berlích dobelhat do pokojíku a udělat kontrolu pořádku, hole mi sebrali.

Dárky balil nebalil manžel a podle toho vypadaly.Děti se k obsahu nemohly přes vrstvu isolepy dostat. Synek protáhl hubu, když vybalil sadu sponek a gumiček a dcera zase měla radost, když objevila parfém. Ten jí ovšem tatínek ihned sebral neboť patřil mě. Krokodýlí slzy jí nepomohly.
Vánoce to byly děsné, ale nezapomenutelné.

kominice

Za vtipný vánoční příběh dostala autorka 1000 bodů do Velké vánéčné soutěže.

Reklama