Pejskaři jsou tak trochu divná sekta. Říkají si jmény svých čtyřnohých miláčků - to je samá paní Bobíková, pán od Maxíka nebo slečna Rexíkovic - volají na sebe přes půl sídliště věci jako „My háráme!“ nebo „Ještě máte ten průjem?“, varují se, kde jaký nehodný občan vyhodil či vyvrhl jakou nelibě zapáchající pochutinu, kterou by mohli jejich svěřenci takzvaně „zbufetit“ či si v ní naparfémovat hřbet a neustále spolu vedou řeči o tom, co ten jejich zase vyvedl nebo co nového umí.

Ten náš...
Ne že by se všichni pejskaři mezi sebou milovali - majitelé malých pejsků někdy nemají v oblibě majitele těch velkých, majitelé čistokrevných občas zahlíží na majitele „voříšků“ a majitelé těch nevychovaných na sebe vrčí a štěkají stejně jako jejich svěřenci. Přes jisté neshody se však pejskaři navzájem rádi svěřují. A tak na nejedné večerní či ranní vycházce slyším (a leckdy i vidím), že „ten jejich“ nechce přijít na zavolání, že zase rozžvýkal boty, že si odmítá nechat uzmout „ulovený“ odpadek, že se pere s jinými psy, že neustále štěká a v nejhorším případě že i na majitele zavrčí či se po něm dokonce zubem ožene.

Šéf z nouze
Podle výcvikářů tkví často příčina celé řady problémů v tom, že pes nerespektuje svého majitele jako vůdce smečky. A protože psí život hierarchické uspořádání vyžaduje, rozhodne se takový zodpovědný psík, že mu nezbývá nic jiného, než roli vůdce převzít (pravda, někdy o ni vyloženě usiluje, ale jindy ji opravdu převezme jaksi z nouze). Což vede k mnoha nepříjemným důsledkům, od neochoty nechat si vzít „kořist“ přes neposlušnost, ale i štěkání a napadání jiných psů a lidí (kdo jiný než šéf smečky by měl smečku bránit, že?), devastování vybavení domácnosti a vůbec k různým formám neposlušnosti až agrese.

Máme malé zuby
Řešení ovšem nespočívá, jak si občas někteří dvounožci myslí, v tom zmalovat psisku hřbet, ale v tom chovat se tak, aby pes pochopil vůdcovskou roli majitele. Toho samozřejmě dosáhneme i nějakým tím vytřesením za kůži na krku, případně chňapnutím po tlamě či jinými konfliktními metodami, protože však nejsme narozdíl od našich svěřenců vybaveni příliš dokonalým chrupem, ale o to výkonnějším mozkem, měli bychom využít spíše metod nekonfliktních, vycházejících ze znalosti pravidel smečky.

Kdo jí první?
Pravidlo číslo jedna zní: Šéf smečky jí první. Proto když chystáme svému miláčkovi krmení do misky, měli bychom si dřív, než mu ho dáme, sami něco vzít. Stačí schroupat jablko nebo kousek salátu. Teprve pak položíme misku s krmením na místo, kde se náš pejsek stravuje. A pokud možno trváme na tom, že se do jídla pustí až ve chvíli, kdy mu k tomu dáme svolení. V žádném případě ho pak nekrmíme u stolu, když sami jíme. Pokud už chceme pejskovi něco „od oběda“ schovat (ale pozor na pro psy nezdravé lidské jídlo!), měli bychom mu to dát až dojíme a do jeho misky.

Pán má přednost!
Pravidlo číslo dvě říká: Vůdce smečky chodí první. Procházíme-li tedy úzkými prostory nebo vycházíme-li třeba z bytu či domu, měli bychom nejprve vyjít my a až pak pes. Pokud se zvíře snaží kolem nás prodrat, přibouchneme mu před nosem, psa vrátíme zpátky (nebo dokonce vykážeme na jeho místo), znovu otevřeme... A tak dále, tak dlouho, dokud pes nepřestane na otevření dveří reagovat. Pak v klidu vyjdeme ven a psa zavoláme a pochválíme.

Vlezte mu do pelechu!
Pravidlo číslo tři říká: Vůdce smečky smí spát kde chce, nikdo jiný však nesmí do jeho plechu. Pokud si tedy nejste jisti tím, že vás pejsek plně respektuje jako svého pána, nenechte se uprosit žádným kňučením a srdcervoucími pohledy a do své postele ho nikdy nepusťte. Naopak udělejte čas od času to, že (v míře možné, samozřejmě) vlezete do jeho pelechu (když v něm pes není).

Přivolání má být pochvala
Pokud váš pejsek provede nějakou rošťárnu, doporučuje se spíše něž ho trestat provést s ním několik cviků poslušnosti (sedni, lehni a podobně) a za správné předvedení ho pochválit. Nekonfliktním trestem je také nevšímání si psa, případně dokonce jeho odhánění či krátkodobé (!) uzavření „na samotku“. Trest pak ukončíte přivoláním a pochvalou, čímž dosáhnete toho, že pejsek bude na přivolání radostně přibíhat.

Také veškeré aktivity byste měli iniciovat vy - hrajte si, hlaďte svého čtyřnožce, choďte s ním na procházky - ale pokud možno tehdy, kdy chcete vy, a ne tehdy, kdy se vám začne pejsek vnucovat. Můžete samozřejmě použít trik s nějakým povelem - třeba sedni - a když ho psisko splní, vyhovíte mu a pohrajete si s ním.

Tyto triky (a řada dalších) vychází z etologie - vědy o chování zvířat - a pomohou vám zvládnout vašeho miláčka bez zbytečných konfliktů a násilí.

S využitím informací z http://www.psycholog-psu.com/

Máte doma pejska? Jak Vás poslouchá? Kdo je u Vás pánem smečky? Měla jste někdy problémy s tím, že Vás pejsek za pána smečky nepovažoval? Má Váš čtyřnožec nějaké zlozvyky?

Reklama