Reklama

Karin je třiadvacet let. Na vysokou se nedostala, ale protože je z dobře situované rodiny, dělá jen občasné brigády, rodiče na ni nijak netlačí. Na jedné brigádě se setkala s klukem, se kterým chodila na střední…

uhánět

Seznamte se s třiadvacetiletou Karin. Je to normální holka z dobře situované rodiny, která si sem tam přivydělá nějakou korunu na brigádách. Jenže na jedné takové brigádě se po roce setkala s Petrem – bývalým přítelem ze střední, se kterým se před pár lety rozešla. Rozběhl se kolotoč událostí, které neví, jak zastavit, a vlastně ani pořádně neví, co přesně znamenají…

Karin a Petr

Když mě agentura poslala na brigádu, šla jsem dělat recepční do banky na záskok, tak jsem netušila, koho tam potkám. V ochrance tam dělal Petr! Můj ex. Jak jsem ho uviděla, hned mi hlavou proletělo všechno to hezký, co jsme spolu prožili, ale i to ošklivý. Dala jsem mu vale, protože je hrozný proutník – na střední flirtoval se vším, co mělo sukni. Ale tenkrát mě to dost mrzelo, byla jsem hodně zamilovaná, jen jsem to prostě nezvládla.

První dva dny jsme se sem tam pozdravili, ale třetí den se u mě najednou Petr stavil, jestli bych nešla na oběd. Nemohla jsem, měla jsem už domluvený oběd s kamarádkou. Ale druhý den to zkusil znovu, tak jsem šla.

Na obědě bylo chvíli trapné ticho a klasika: Jak žiješ, co děláš, jak se máš… Pak z něj vypadlo, že má přítulkyni (to je jeho oblíbený slovo), ale moc jim to neklape. Všimla jsem si, že se docela změnil. Od střední zmužněl a přítelkyně ho asi drží zkrátka, protože kde by dřív flirtoval se servírkou, tam jen hodil jeden vlídný pohled a nic víc. Zato na mě to začal rozbalovat docela slušně.

Lichotilo mi to, to je jasný, ale držela jsem si odstup. Když jsme šli zpátky do práce, nabídl mi galantně rámě – to, že by mě nejraději vzal za ruku, z něj vyloženě sršelo. Po práci čekal u banky, že mě hodí domů, ale odmítla jsem.

No a další den to samé.

Jsem z něj v rozpacích. Na jednu stranu je mi ta pozornost příjemná, a kdyby byl volný, možná bych i do nějakého románku šla, ale zase pro něj nechci být alibi k rozchodu. Bojím se, že se nezměnil, jak tvrdí, ale nechci mu křivdit. Tak nevím, jestli mu dát znovu šanci, nebo ne. Jsem hodně zmatená i ze sebe, pořád k němu něco cítím…

Čtěte také…