Reklama

plakanek

Hrad Kost leží pár kilometrů severozápadně od Jičína. A pod ním se rozprostírá údolí, kterému se říká Plakánek. Tady se za noci občas ozývá pláč a nářek nešťastných duší. Komu patří? O tom, jak už to u podobných míst bývá, koluje hned několik legend. Sami si můžete vybrat tu variantu, která se vám líbí nejvíc. Podrobnou mapu si můžete zobrazit ZDE.

Jak Plakánek ke svému jménu přišel?

Mezi různými příběhy existuje i jeden zcela prozaický, jenž vysvětluje, jak údolí přišlo ke svému ponurému jménu. Podle dochovaných pramenů v údolí stál domek uhlíře, který pálil dřevo na dřevěné uhlí. A tak není divu, že lidé procházející údolím, v němž se držel štiplavý kouř, často slzeli.

Jestli se vám tohle vysvětlení zdá příliš nudné, nemějte obavy. Je tu ještě pár mnohem zajímavějších.

Ztracený synek

Tak třeba ta o ztraceném synkovi. Místnímu uhlíři se prý kdysi zatoulal synek ve zdejších hlubokých lesích. Rodina jej celou noc hledala, ale marně. Až měsíc vykoukl zpoza mraků a osvětlil hradby Kosti a tam uhlíř spatřil svého plačícího syna.

Zavražděné děti

Při dalších legendách už teče krev. Do vod místního rybníka se prý vrhla nešťastná vdova i se svým dítětem a jejich nářek se tu ozývá dodnes.

Další dítě zde našlo smrt poté, co uhlířova sličná dcera podlehla svodům jakého bohatého pána, který se na Kosti zdržoval. Jenže, jak už to bývá, dívka otěhotněla a její milý byl ten tam. Mladičká matka svého syna hned po porodu vzala a zaživa ho zahrabala v údolí. Když si druhého dne uvědomila, jak špatnou věc provedla, vydala se dítě hledat. Ovšem nenašla. A dítě dodnes v údolí naříká za svou hříšnou matku. Bude naříkat tak dlouho, dokud je někdo nenajde a řádně nepohřbí.

Místo plné pláče

Nejen děti a zrazená či opuštěné matky zde naříkaly. Plakánek je nejspíš jedním z míst, kde se plakalo a naříkalo více, než je zdrávo. Plakali tu nešťastní milenci a milenky, plakali také odsouzenci, kteří zde byli mučeni a popravováni, a naříkají zde duše, které budou plakat do doby, než najdou klid.

lupa