Reklama

V minulém týdnu se mi to stalo třikrát - cestou do práce jsem potkal několik žen mezi čtyřiceti až padesáti lety, které kamsi spěchaly, ale to je neodradilo od toho zapálit si cigaretu. Chtělo se mi plakat...

smokingOnehdy jsem uvažoval nad svou tolerantností a objevil jsem v sobě, že čím jsem starší, tím jsem militantnější nekuřák. Nedávno jsem pak dostal několik políčků kuřácké reality: Cestou do práce jsem potkal asi čtyřicetiletou ženu, kterak kvapí nejspíš také za služebními povinnostmi. Spěch jí ale nebyl překážkou v pokuřování. Ten pohled byl žalostný - jak vždycky rychle natáhla a z úst se jí vyvalil obláček páchnoucího dýmu... Ačkoli ta paní jinak byla velice vkusně oblečená a kdekterý muž by se za ní ohlédl, tohle počínání jí ubíralo sto procent na kráse (ano, počítáte dobře, nezbylo nic).

Další den se situace opakovala, jen aktérka byla jiná, možná o trochu mladší.

A třetí den? Jako přes kopírák. Tedy krom toho, že tato „dáma“ svým čvaňhárem ještě ohrožovala kolemjdoucí, jak s ním neurvale máchala v rytmu chůze.

Dáma nedáma

Možná vám přijde zvláštní, po tak ostré filipice, že jsem použil slovo „dáma“. K opravdové dámě se přece cigareta nehodí! Přiznávám se k drobnému sarkasmu, ale přesto si dovedu představit ženu-dámu, která vypadá s cigaretou elegantně a je jí onen kousek doutnajícího tabáku vkusným doplňkem. Jenže tahle romantická představa vykresluje ženu v dlouhých šatech a klobouku, sedící na zahrádce kavárny se štíhlou špičkou, rozhodně ne chvátající paní bez špetky ohledů.

Vadím mi hlavně ten spěch

Jak jsem již napsal, v kouření je jistá krása a poezie. Když občas zahlédnu ženy, které se ke kouření zastaví, neshledávám to nevkusným, jen smutným. Ale opravdu mi vadí, když žena s cigaretou pochoduje, rázuje po chodníku jako maršálek na vojenské přehlídce a vůbec jí nedochází, že by její počínání mohlo okolí obtěžovat. Br, popravdě znám jen málo odpornějších pohledů. A proto, pokud už musíte kouřit, najděte si pro to trochu času.

Čtěte také...