Konec roku je dobou bilancování. Co se stalo zajímavého, co se v našem životě změnilo, co jsme prožili. Byl to pro nás rok úspěšný, nebo spíš smolný? Která událost se nám vryla do paměti, a nikdy na ni nezapomeneme?

Když jsme se na tohle téma bavili na redakční poradě, přemýšlela jsem, co bych uvedla já. V mém osobním životě se toho poslední rok hodně změnilo. Převrátil se mi úplně naruby. Naštěstí v dobrém. Ale o tom dáme řeč až příště a nechám to na středeční celodenní  téma.

Tahle událost se týká redakce a připomněl mi ji náš šéfredaktor Radek. Trochu jsem se divila, že v něm zanechala hlubší dojem než vysněný výstup na Elbrus či přechod sněžných plání Norska. Byl to náš společný zážitek a já jsem musela uznat, že v tomto roce ční nad všechny ostatní.

Ten den byl událostmi doslova nabitý. Jeli jsme na Moravu udělat reportáž o těžce postiženém chlapci, kterému jsme chtěli pomoct. Setkání s rodinou, co se musí vyrovnávat se smrtí jednoho dítěte a s těžkým postižením druhého, bylo samo o sobě hodně emotivním zážitkem, na který se nezapomíná. Ale tím to nemělo skončit.

bouračka

Cestou zpátky jsme se dostali do hromadné havárie na zledovatělé Dé jedničce a jen zázrakem jsme vyvázli se zdravou kůží. Nikomu se nic nestalo. Ani škrábanec. Odnesly to jen plechy několika aut včetně Radkovy Octavie.

Ten den byl opravdu zvláštní. Šokující, děsivý, ale svým způsobem šťastný, protože stačilo málo a tyhle řádky bych už nikdy nenapsala.  

bouračka

Reklama