Poslední příběh k dnešnímu tématu dorazil od čtenářky Jaly. Když vám odlétá letadlo brzy ráno a vy se zaseknete na dálnici, je to hodně stresová situace...

Dálnice může být nejen rychlá spojka, ale i místo komplikací. O tom druhém se přesvědčila čtenářka Jala...

Jak jsme letěli do Paříže...

Moc rádi s manželem cestujeme. Když byly naše děti malé, tak jsme samozřejmě cestovali s nimi - žádné odkládání dětí, jak se tady včera hojně diskutovalo, u nás tedy nebylo.
Jezdili jsme hodně s naším karavanem do zahraničních i našich kempů, občas jsme zařadili i dovolenou leteckou.
Když naše děti povyrostly, změnili jsme trochu styl dovolených a začali jsme cestovat sami po evropských památkách. Do těch vzdálenějších destinací lítáme, do okolních zemí jezdíme autem. Jedna naše taková zahraniční cesta málem skončila dřív než vůbec začala ...
Naše nejoblíbenější místo, kam se rádi vracíme, je Paříž.
Jednou v létě se nám naskytla možnost „výhodných letenek“, a tak jsme ji využili. Z dnešního pohledu ta cena moc výhodná nebyla, ale tehdy jsme ještě nebyli tak zkušení letečtí matadoři. Do Paříže jsme se samozřejmě moc těšili, i když jsme tam už předtím dvakrát byli.
Kámen úrazu bylo to, že se letělo z Prahy. Odlet byl v 6,00, a proto jsme se vypravili po D1 asi v půl druhé v noci, abychom dorazili na letiště včas. Náš starší syn jel s námi, protože jsme ještě neměli žádné zkušenosti s parkováním v Praze, a tak auto odvezl domů a zase pro nás při příletu dojel.
Asi po hodinové jízdě jsme se najednou dostali do kolony, která se vůbec nehýbala. Někde v dálce havárka ...
Neměli jsme tehdy zapnuté rádio s dopravními informacemi, dálniční tabule, na které jsme byli zvyklí třeba z Německa, také neexistovaly. V té době jsme také ještě neměli navigaci, vlastně jsme ani nevěděli, kde jsme. Nejhorší bylo, že byla plná i krajnice, která vlastně sloužila jako 3. pruh. Navíc přejíždět z jednoho pruhu do druhého nebylo moc realizovatelné. Vidina Paříže se rozplývala před očima. Byly tři hodiny, půl čtvrté, tři čtvrtě ...
Hodiny pádily a my stále někde uprostřed trasy, kterou jsme normálně schopni zvládnout nanejvýš za dvě a půl hodiny (to i s „čurací“pauzou - a to si pište, že zrovna ta začala být díky stoupající nervozitě akutní). Bylo mi samozřejmě do breku, letenky v háji, hotel nešlo stornovat, ale nemohla jsem manžela ještě více nervovat. Byl jako ostříž, sledoval, co by se dalo dělat. Byli i tací, kteří vyjeli mimo vozovku a střihli si to po trávě. To neriskoval. Najednou se jakýmsi zázrakem objevila skulina právě na krajnici. Šikovným manévrem se tam z pravého pruhu dostal! A tento pruh se hýbal!!! Jediný. Byl to zázrak!
Bylo po čtvrté hodině, když jsme konečně jeli. Praha byla ale ještě daleko a na našich dálnicích se nesmí jet víc než 130 km, však víte.
No zkrátím to. Na Ruzyň jsme dorazili v 5,15. Za další čtvrt hodiny jsme prosprintovali halou, vyzvedli letenky (ještě papírové u pultu - naštěstí už tam pochopitelně nebyla žádná fronta) a odbavili se právě v posledních minutách, což bylo v 5,30. Odlet v 6,00 jsme tedy nakonec šťastně stihli a v Paříži na CDG jsme přistáli v 7,20. Teprve tam jsme si oddechli.
A jestli myslíte, že nás to odradilo od létání, opak byl pravdou. Přesně za rok jsme do Paříže letěli znovu. Naštěstí cesta do Prahy už nebyla tak dramatická...

jala

Naše první soukromá cesta do Paříže letecky byla naplánována na poslední chvíli. Využili jsme tehdy lákavou „nabídku levných letenek“, které z dnešního pohledu až tak levné nebyly. Dobrodružná byla už sama cesta na Ruzyň po D1, kam jsme dorazili díky mohutným kolonám v posledních minutách. Odlet v 6,00 jsme stihli a v Paříži jsme přistáli v 7,20. Pobyt se nám nakonec velice vydařil.

Jala

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 10.8.2012: Dovolenkové karamboly

Zasílání příspěvků k tomuto tématu již skončilo. Okolo 16.00 hodiny vyhlásíme, která z přispěvatelek dostane slíbený dárek: kosmetiku GARNIER AMBRE SOLAIRE - krém After sun a sprej Light & silky Medium SPF20.

garniergarnier

Reklama