Rodina

Učitelka srovnává mé děti

Dvě děti dva roky od sebe. To starší premiant třídy a mladší dyslektik. S takto rozdanými kartami se musí umět hrát. Jsou ale učitelé, kteří s nimi hrát neumí a dávají ten jasný nepoměr nejen dětem, ale i rodičům pořádně vyžrat.

Příběh, který se vám chystám vyprávět, je pro mě hodně osobní. Vyprávěla mi ho totiž moje mamka, tedy některé části, jiné jsem si sám odžil. Mám staršího bráchu a chodil jsem s ním na stejnou základní školu. Brácha byl vždycky studijní typ, ještě před základkou uměl plynně číst, počítal (z mého pohledu) jako Einstein, a jestli měl s nějakým předmětem problémy, pak s výtvarkou. Já byl přesný opak, jediný předmět, který mi na základní škole šel a bavil mě, byla právě výtvarka. Jenže ta byla vždycky, společně s hudebkou, brána jako něco okrajového.

Nejhorší muka mi způsobovaly čeština, fyzika a chemie. Matiku jsem chápal logicky, ale učení se vzorečků byl stejný horor jako vyjmenovaná slova. O dějepisu ani nemluvě, jediné datum, které jsem si pamatoval, bylo 1415, ježto se mi z nějakého důvodu v hlavě uhnízdila mnemotechnická pomůcka s Ludolfovým číslem.

1

Jako kluk jsem to ale nevnímal nijak tragicky, prostě jsem se do školy netěšil, nebavila mě, ale hodiny jsem nějak protrpěl. Bál jsem se, abych nebyl vyvolaný, protože to pak bylo utrpení pro mě i pro učitele. Před tabulí jsem si promlčel pár trapných minut a s krásnou kulaťoučkou pětkou odcházel do lavice. Kdyby nebylo posudku z pedagogicko-psychologické poradny, nejspíš by se kulatily i na vysvědčeních a já bych několik ročníků druhého stupně opakoval. Takhle jsem o pololetích a na koncích roku pravidelně nosil domů několik čtyřek s odřenýma ušima, hádejte, samozřejmě z profilových předmětů. Abych ale základce úplně nekřivdil, na prvním stupni jsme měli skvělou učitelku Barákovou, která přivedla k dokonalosti Komenského školu hrou. O to horší byl druhý stupeň, kde se jelo tvrdě na výkon.

A o co horší byl můj druhý stupeň pro mámu, to jsem pochopil až nedávno. Vyprávěla mi, jak si ji na jedné třídní schůzce vzala učitelka matiky a fyziky stranou a říká jí: „Moje dcera teď čeká druhé dítě a já jí říkala, hlavně aby to nedopadlo jako u Kočových. Jak může být ten David tak chytrý a Jakub tak blbý.“ Mamka jí řekla něco nepěkného a víc se s ní odmítala bavit.

S odstupem času mi připadá základní školství, ve kterém jsem vyrůstal (třeba už je to jinak), jako místo, které rozvíjí jen omezený okruh dětí se specifickým nadáním. Druhý stupeň považuji pro sebe za ztracené roky života a děkuji rodičům, že byli tak duchaplní a přihlásili mě do lidušky, kam jsem chodil odpoledne a konečně se pro mě v tu dobu něco zajímavého naučil a dozvěděl. Nechci učitelům fušovat do řemesla, ale individuální přístup k jednotlivým žákům by našemu školství hrozně prospěl. Zařadit děti do tabulky je na prd.

Věřím tomu, že můj matematicky nadaný brácha, kdyby měl ty správné učitele a správný systém výuky, tak postupuje ve svém oboru daleko rychleji – měl tu výhodu, že byl nadaný v profilových předmětech, ale nevěřím, že mu systém vyhovoval, protože byl stále popředu. Stejně tak zase dodnes nenakreslí jedním tahem vajíčko, není divu, není to jeho obor, talent ani ambice.

Mám vizi školního systému, ve kterém by se testovaly dětské schopnosti a určovaly jim profilové předměty, podle konkrétního nadání. Dítě by samozřejmě absolvovalo i ostatní předměty, ale protože by bylo nadané třeba na hudebku, tak by se jeho hlavní rozvrh skládal právě z těchto hodin. Stejně tak dítě nadané na matematiku by se učilo hlavně ji, dítě nadané na dějepis hlavně ten... Je to utopie? Nemyslím. Třídy by se nediferencovaly podle věku, ale podle schopností. Vznikaly by kolektivy, které si mezi sebou mají co říct, ve kterých se mladší děti učí nejen od učitelů, ale i od starších spolužáků. Bylo by to možná trochu organizačně náročnější, ale určitě by to stálo za to! Myslím, že i učitelé, by raději chodili do tříd, kde je žáci dychtivě poslouchají, než do tříd, kde je půlka dětí nevnímá, třetina zlobí, dalších pár spí a zbytek možná dává pozor.

Nabízí se otázka, zda by děti nezlobily v hodinách neoblíbených předmětů (pro ně neprofilových). Ano, asi zlobily, jsou to děti, anebo by tolik nedávaly pozor, ale protože by se těšily na to, že za chvíli zase začne jejich oblíbený předmět, nebylo by to tak hrozné jako ve stávajícím systému. Člověk lépe „přetrpí“ třicet procent neoblíbených předmětů než sedmdesát. Brácha na výtvarce asi také moc pozor nedával, a ta brambora místo vajíčka, kterou odevzdával, učitelku příliš nepotěšila. Ale odevzdal aspoň bramboru, i to je nějaký výsledek, se kterým se dá (a zkušený pedagog by měl umět) pracovat. Věřím, že v mém systému by po nějakém čase začal odevzdávat bramborovajíčka.

Ano, paradoxně si myslím, že kdyby učitelé věděli, že jdou do třídy, na kterou nemohou mít řekněme v češtině takové nároky, dosahovala by třída v tomto předmětu lepších výsledků, a to nejen díky tomu, že by na ní byly kladeny v češtině nižší nároky na výsledky, ale právě těmi nižšími nároky a menší četností by děti dosahovaly lepších individuálních výsledků. Prostě by je čeština mnohem víc bavila, i když by neuměly z hlavy Wolkerovy básničky. Líp by ji chápaly, ježto by jí nebyly stresovány ani přehlceny.

Géniové (teď myslím učitelský sbor) na naší základce se o to pokusili, ale ten pokus byl vážně špatný. Tuším v šesté či sedmé třídě rozdělili ročník na chytré Á-čkaře a blbé Bé-čkaře. Co k tomu dodat – takhle prostě ne! Nevím jak u Á-čkařů, ale u Bé-čkařů se jim povedlo jediné, rozbít fungující dětský kolektiv. Výsledky na podané školní výkony veškeré žádné.

To jsem ale odběhl od tématu... Dost mě zajímá, jakou máte se sourozenci zkušenost vy, milé čtenářky, srovnávají je učitelé?

Přečtěte si také...

   
13.08.2013 - Příběhy - autor: Jakub D. Kočí

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [39] Ei.lin [*]

    Pančelka z článku byla pěkná kozaSml15

    A to hloupý rozdělení na áčkovou studijní a béčkovou nestudijní třídu jsem zažila takySml15

    A taky jsem druhý stupeň vnímala jako ztracený čas, ve škole mne bavila jen výtvarka, hudebka, dějepis a dílny. Daleko přínosnějším jsem shledávala ten kotel různejch kroužků, co jsem měla, a ve srovnání se spolužáctvem silně nadprůměrný čtení knih. A taky jsem tu a tam měla na vysvědčení i nějakou tu čtyřku.

    Naštěstí na stejný škole se mnou byl jen brácha dyslektik, dysgrafik a dysortografik, a né ségra, která i na výběrový škole byla za premiantkuSml16 

    Nadruhou stranu, zatímco já vylezla z devítky se čtyřma čtyřkama na vysvědčení, začala se učit až na střední, a pak si dala ještě VOŠku a nakonec i vysokou a skončila se dvěma titulama, ségra, která vyšla ze základky s jednou dvojkou, po poměrně snadnym gymlu (třeba nad jejíma písemkama z literatury hodnocenejma jedničkou jsem žasla, že u nás na rodince by s těmahle chybama byla už za pětSml30) ztroskotala na matfysu už po prvnim semestru, neb najednou se poprvé v životě musela učit, přešla na matiku na peďák, a ani tu po sedmi nebo osmi letech né a né dodělat, prostě se zase zasekla na první těžší věci, protože dřív jí to šlo až příliš snadno.

    Co tím hlavně chci říct, že úspěch na základní škole vůbec, ale vůbec neznamená, že žák bude úspěšnej i na dalších typech škol, nebo dokonce následně v zaměstnání a v životě, a naopak.

    Systém základního vzdělávání rozhodně neni ideální, a podobný návrhy, jako autor článku, jsem měla v hlavě už koncem základky ;-) Později jsem k tomu přidala i názor, že by se i ony "okrajové" předměty měly hodnotit celou známkovou škálou, (neb takhle je ta jednička z výtvarky a hudebky a těláku a dílen... jaksi devalvovanou měnou, nic nevypovídá o tom, co v daný oblasti dítě skutečně umí, dostane jí jak nadprůměrně nadanej, tak i ten, kdo v předmětu vyloženě nedělá učitelce problémy a z hodiny bordel, takže dvojka s těchle předmětů se zpravidla týká max dvou tří největších sígrů ve třídě) a nemělo by se vůbec koukat na průměr celkovej, a i střední školy by při příjímaní měly zohledňovat nikoli celkovej průměr, ale průměr jen z těch předmětů, který jsou pro jejich typ školy klíčový, takže někde by koukali na to co má dítě z češtiny a cizích jazyků, někde by je zajímalo co má z fyziky, matiky, nebo z chemie a přírodopisu...a ještě jinde by je zajímala ta výtvarka, děják a dílny ;-)

    superkarma: 1 16.08.2013, 09:20:51
  2. [38] Boros [*]

    Mám syna umělce- hudebka, výtvarka super, ale jiné předměty bída. Na psychologickém vyšetření doporučuli školu se zaměřením na hudebku. Holky pak šly do obyčejné školy.  Tam jsem byla podstatně spokojenější, v té zaměřené na hudebku byly rozevlátí bohémové, kteří nic neřešili i učitelé, bohužel.

    superkarma: 0 14.08.2013, 20:43:02
  3. [37] Rikina [*]

    Moje synky jsem srovnávala já osobně, a výsledek byl ten, že ten starší měl trojky a psal jako prase zadní nohou, protože byl líný lempl, a jak jsem nad ním nestála, tak to odflákl, nebo neudělal. Mladší měl úplně stejné výsledky, protože byl dys- na všechno možné a pochopit psaný text mu dělalo potíže ještě v osmé třídě. A jak jsem nad ním nestála... dtto. Sml57 Takže z hlediska učitele prašť jako uhoď. Sml80 

    Jinak si myslím, že to, co je v článku psáno - klást na "pomalejší" děti menší nároky, aby dosahovaly lepších výsledků, je nesmysl. To je jako by se řeklo "nemusíš počítat do deseti, stačí do pěti, a taky dostaneš jedničku". Základní vzdělání je proto základní, že by ho měli mít všichni a pokud možno na stejné úrovni. Pak se může řešit dál, kdo má na co talent. Ostatně nevím, co by autor dělal s dětmi, co nemají žádný vyhraněný talent na nic, to by jim "odpustil" všechny předměty? Naopak ty děti, kterým jde všechno skoro samo, by seděly ve škole od nevidím do nevidím, protože by měly na rozvrhu úplně všechno, zatímco jejich "hloupější" spolužáci sotva půlku předmětů? Sml80 Doufám, že takhle to snad nemyslel, i když mi to tak vyznělo.

    superkarma: 2 13.08.2013, 20:22:09
  4. [36] Boros [*]

    Altamora — #28 Já to samé!!! Tolik přetržených sešitů, které jsem musela přepisovat.....Výhry v krajských kolech češtinářských olympiád a jiných soutěží, ale trojka z češtiny za to škrábání.... Dneska je mi to jedno, píšu i na PC, ale škola a psaní byl mor..... Holt mozek na něco jiného- že jsem byla po těžké meningitidě, to nikoho nenapadlo s tím spojovat. Dodneška píšu jako kocour, ale nevadí mi to a komu se to nelíbí, ať se naučí číst.... děti to naštětstí nezdědily.

    superkarma: 0 13.08.2013, 16:21:34
  5. avatar
    [35] risina [*]

    pajda — #33 Vzdělávání v zahraničí není jen pro jazykáře Sml23 - v databázi Comenius/Grtundtvig ( http://ec.europa.eu/education/trainingdatabase/search.cfm) si najdeš svou oblast, požádáš o grant (http://www.naep.cz/index.php?a=view-project-folder&project_folder_id=26&) a pak už jen čekáš, jestli ti dají peníze.. pokud ne, tak žádáš znovu ...a čekáš.. mezitím absolvuješ spoustu seminářů a kurzů v Čechách... a žádáš... a čekáš.. a když máš štěstí, tak se jednou za 3, 5 nebo 8 let (aspoň já mám tohle rozpětí mezi zahraničními kurzy) dočkáš Sml22.

    Máš pravdu, že už jsme hodně daleko od tématu Jakubova článku. Nicméně si myslím, že nevyhořelý pedagog má větší šanci, že si poradí s problémovými dětmi - a jako prvence vyhoření by mělo být nějaké smysluplné vzdělávání/rozvoj osobnosti/relaxace/výměna zkušeností povinné.

    superkarma: 2 13.08.2013, 15:58:02
  6. avatar
    [34] enka1 [*]

    pajda — #33Jsem z Budějc. Předpokládám správně, že ten povinný program je na DUMy?Sml16 Já už jsem z toho kolotoče venku, ale absolvovala jsem ho jako pomoc jedné škole a současně fušku.

    superkarma: 0 13.08.2013, 15:21:57
  7. avatar
    [33] pajda [*]

    enka1 — #31 u nás je právě těch dopoledních školení minimum, loni byly cca 2 s nějakou rozumnou náplní. Problém je, že pokud jsi z Brna, pak odpolední školení má smysl. Já ale učím nejméně do 13:25, takže dvě hodiny musím vždycky nějak řešit. Dopolední hodiny mi ještě někdo i vymění, ale koncové ne, tím pádem buď vymyslím třídu, kde je možný přesun, nebo mám smůlu. Nejsem sama, kdo na tuhle novinku nadává. Teď třeba zrovna máme povinný vzdělávací program: tři školení 14:30 - 19:00 a tři workshopy v sobotu....úžasný. Samozřejmě na počítačích, takže pokud ráno učím od 7:00, čumím 12 hodin do obrazovky...vím, že jazykáři jako je risina mají třeba výměnné pobyty, ale u nás jsem na to nějak nenarazila. Taky mezi školeními pro základky a pro střední školy je dost rozdíl.

    1. na komentář reaguje enka1 — #34
    2. na komentář reaguje risina — #35
    superkarma: 0 13.08.2013, 15:09:17
  8. avatar
    [32] Suzanne [*]

    enka1 — #31 pokud vím, tak risi se jezdí jazykově vzdělávat do zahraničí a na různá místa Sml22

    superkarma: 0 13.08.2013, 14:58:43
  9. avatar
    [31] enka1 [*]

    pajda — #29 Sml80 ač s tebou většinou souhlasím, tohle se mi nezdá. U nás byla školení vypsána střediskem na školní půlrok někdy i na rok, některá celodenní, dopolední, odpolední, podle času přednášejícího atd., začátkem září jsme se zapisovali tak, aby nebyl narušen chod vyučování a taky aby nebyl přečerpán fond na školení určený. pokud někdo o některé školení stál hodně, platil si ho sám.

     A letní školy bych oddělila od letních školení, to není totéž

    1. na komentář reaguje Suzanne — #32
    2. na komentář reaguje pajda — #33
    superkarma: 0 13.08.2013, 14:40:41

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Eliana [*]

    risina — #22 Sml67Sml22

    superkarma: 0 13.08.2013, 14:30:44
  2. avatar
    [29] pajda [*]

    risina — #11 pokud jde o školení - netuším, jak je to u vás, ale tady v kraji žádné školení nezačíná před půl třetí odpoledne. A je jedno, jestli si ho zaplatím sama nebo ne - protože obvykle existuje večerní/pozdně odpolední alternativa, mám smůlu. Ajinak ne, nejezdím na školení místo dovolené. Kdybych si nechávala vzdělávání na dovolenou, budu v oboru za půl roku úplně mimo. Bohužel PC aplikace se vyvíjejí tak rychle, že nad různýma novinkama a webinářema sedím denně alespoň dvě až tři hodiny, abych si vůbec udržela přehled. A taky jsem zjistila, že absolventi různých "letních škol" obyvkle profesně celkem hodně krní, protože jezdí ustálená parta s ustálenými názory. To je ale off topic k Jakubovu článku...

    1. na komentář reaguje enka1 — #31
    superkarma: 1 13.08.2013, 13:57:01
  3. avatar
    [28] Altamora [*]

    Brixik — #27 Já nebyla dysgrafik, taková diagnóza tenkrát neexistovala, ale psala jsem jako kocour. Co já se s tím natrápila. Ze psaní a kreslení jsem měla jediné trojky na vysvědčení za celou školní docházku. Mám dojem, že to nemusí být trvalý stav. Že to nějak souvisí se stavem mozku. Píšu neesteticky pořád, ale už to jde přečíst. Když jsem ale v nějakém špatném stavu, píšu zase nečitelně, ať se snažím sebevíc.

    1. na komentář reaguje Boros — #36
    superkarma: 0 13.08.2013, 13:42:59
  4. avatar
    [27] Brixik [*]

    Taky jsem byla dysgrafik, jenže v té době to nikoho nezajímalo, tak jsem se tím holt nějak prokousala. Na střední mi řekla učitelka fyziky, že nebude číst ty moje písemky, když jsou tak naškrábané a tak jsem byla nucena začít psát tiskacím, což mi dost pomohlo.

    1. na komentář reaguje Altamora — #28
    superkarma: 0 13.08.2013, 11:35:25
  5. avatar
    [26] enka1 [*]

    risina — #24 Přesně tak, i Einstein měl svá dys...

    superkarma: 0 13.08.2013, 10:29:28
  6. avatar
    [25] Suzanne [*]

    risina — #22 Sml22Sml67

    superkarma: 0 13.08.2013, 10:28:41
  7. avatar
    [24] risina [*]

    Altamora — #17 To taky znám z praxe Sml22. Jsou děti se všemi možnými dys-, které makají a sice podle písma nebo specifických chyb poznáš, že mají tenhle problém, ale v zásadě jim to nebrání, aby bez problémů vystudovaly, a jsou lemlpvé, kteří na to kašlou  a pak se ohánějí paírem z poradny a vyžadují ohledy. Zapomínají ale, že na tom papíru je vedle "doporučení pro školu" taky odstavec "doporučení pro rodiče/pro studenta", které začíná - pravidelná domácí příprava je nutná Sml58.

    1. na komentář reaguje enka1 — #26
    superkarma: 2 13.08.2013, 10:26:07
  8. avatar
    [23] risina [*]

    Suzanne — #20 Jojo, učitelka a jeptiška, to je poslání Sml30Sml30Sml30.

    superkarma: 0 13.08.2013, 10:20:25
  9. avatar
    [22] risina [*]

    cilani — #18 Já už taky dávno nemám ty konkrétní vědomosti - tedy samozřejmě v běžném životě s procenty se potkávám, ale o trojčlence akorát vím, že existuje a že se tam malovaly nejaké šipky, dávno jsem zapomněla, jak přesně se postupovalo a k čemu to bylo. Ale myslím, že ten všobecný základ nutný je, aby člověk měl na čem stavět dál. A kvanta vědomostí, co si děti soukají do hlavy - on i ten mozek a paměť potřebují trénovat, jinak zakrní Sml33.

    Ono se dnes dá všechno najít na netu, že jo, jak říkají mí studenti - jenže když člověk nemá základní vědomosti a nezná principy, tak ani nepozná, jeslti to, co na netu čte, není nesmysl, nebo to absolutně nepochopí, nebo si z toho neumí vybrat to podtatné/potřebné a dát si to do souvislosti s dalšími věcmi.

    1. na komentář reaguje Suzanne — #25
    2. na komentář reaguje Eliana — #30
    superkarma: 4 13.08.2013, 10:19:30
  10. avatar
    [21] enka1 [*]

    Suzanne — #20 Ještěže se babičce z toho podařilo vyvléknoutSml16, já měla na 1. stupni jednu z posledních takových, a proto jsem šla na PF zas jáSml24

    superkarma: 0 13.08.2013, 10:17:17
  11. avatar
    [20] Suzanne [*]

    enka1 — #16 Je to záhul Sml22 Teď mi dochází, že moje babička učila v době, kdy se učitelky nesměly vdávat. Mělo to své opodstatnění, když se plně věnovaly škole a nic a nikdo je nerozptyloval (i když dnes je to samozřejmě neproveditelné).

    1. na komentář reaguje enka1 — #21
    2. na komentář reaguje risina — #23
    superkarma: 0 13.08.2013, 10:05:25
  12. avatar
    [19] ToraToraTora [*]

    Konstelace správného učitele, nadaného žáka a času je natolik ojedinělá, že je to na bedrech rodičů. pokud vidí talent nebo naopak nedostatky, je na nich, aby na to dohlédli a dítěti našli buď kroužky nebo doučování, pokud to nezvládají sami. Na školu se nelze spoléhat, bez aktivní účasti rodiny to nejde.

    superkarma: 4 13.08.2013, 10:04:35
  13. [18] cilani [*]

    risina — #14 no, tak já si to všechno na základce do hlavy sice narvala, ale vydrželo to tam akorát na písemku a dneska sice vím, že nějaký stát existuje, ale kde ho hledat to už nepovím. Nezařadím město, řeku natož průmysl do státu, šutr nepoznám, kytky taky ne, z vyziky si pamatuju jen to, co prostě zapomenout nešlo a z matiky maximálně procenta a trojčlenku...

    Do dneška je mi na začátku září vždycky líto děcek, že tam zas musí...

    1. na komentář reaguje risina — #22
    superkarma: 0 13.08.2013, 09:52:36
  14. avatar
    [17] Altamora [*]

    risina — #14 Syn je dysgrafik. Měl nějaké úlevy, ale nezneužíval toho. Měl i spolužáka dysgrafika, který toho ale velmi zneužíval. Děti netuší, že kantoři nejsou až tak blbí, aby nepoznali, kdy to po žákovi nepřečtou, protože píše hrůzostrašně a kdy to nepřečtou, protože neuměl látku a schválně napsal jakési klikyháky, aby to pak mohl svést na svoji dysgrafii. Nemohla bych být učitelka, není to žádný med.

    1. na komentář reaguje risina — #24
    superkarma: 1 13.08.2013, 09:50:14
  15. avatar
    [16] enka1 [*]

    Suzanne — #13 Sml22 i u těch 20ti je to ale nápor, i když chceš a děláš, na jednu třídu aspoň troje přípravy - pro nadané, průměrné, podprůměrné.............

    1. na komentář reaguje Suzanne — #20
    superkarma: 1 13.08.2013, 09:48:48
  16. avatar
    [15] Suzanne [*]

    risina — #14 Já si taky nemyslím, že osvobození od některýh předmětů či úlevy jménem nějakých dys jsou řešením a správnou cestou. Jen k tomu každý může dojít jiným způsobem a nadanější může jít víc do hloubky.

    superkarma: 1 13.08.2013, 09:29:47
  17. avatar
    [14] risina [*]

    Zpětně jsem ráda, že jsem na základce měla ten nenáviděný zeměpis (slepé mapy byly moje noční můra, s těmi normálními to nebylo o moc lepší, názvy států a měst se mi pletly, "průmysly" jsem nechápala..), výtvarku (ty patlaniny, které mi vznikaly pod rukama! takové to měření překreslovaného vzdáleného objektu tužkou a přenášení na papír - děs!) a v devítce rýsování (té vylité a rozmazané tuže! těch předělávaných rysů!), i fyziku, která mě sice neděsila, ale moc mi nešla, protože jsem ji abslutně nechápal  a neviděla spojení s praxí, i  chemii (která mě bavila, ale nechtěla jsem se ji učit), i "šutrologii" v devítce (kde jsem dostala pětku za poznávačku, protože mi ty kameny připadaly všechny stejné), nakonec i ten tělocvik (porážela jsem kozu přii marných pokusech o roznožku, zasekla jsem se na hrazdě  a nedokázal se přinutit k žádnému smyslupnému pohybyu - a tělocvikářka řekla, že nikdo nepůjde domů, dokud ten toč neudělám - holky ze dvou tříd mě v tu chvíli nenáviděly...),

    Nikdy pozdeji jsem se s tímhle vším nesetkala a asi by mi to chybělo. Ony mi totiž ty vědomosti někde v hlavě uvízly a až za mnoho let "docvakly", takže mi najednou došlo, k čemu je ta kladka a jak fungují čočky spojky  a rozptylky Sml22.

    Kreslit pořád neumím a pohyb není moje parketa, ale kdybych se tomu na základce úplně vyhnula, bylo by to se mnou určitě ještě horší. A že jsem dysgrafik, to se tenkrát nevědělo, do mi diagnostikovali až na vysoké, do té doby mi pořád jen předhazovali, že píšu jek prase Sml30.

    1. na komentář reaguje Suzanne — #15
    2. na komentář reaguje Altamora — #17
    3. na komentář reaguje cilani — #18
    superkarma: 1 13.08.2013, 09:21:59
  18. avatar
    [13] Suzanne [*]

    Učila jsem pět let a tvrdím, že to jde. Je to ale možné ve třídě, kde je kolem 20 dětí, za předpokladu, že je učitel nadšený, neopotřebený, odevzdaný a vede si svoji třídu ve většině předmětů. Na druhém stupni si to neumím představit, protože nemám zkušenost. Ale sama jsem šla na fakultu právě proto, že jsem chtěla dokázat, že to jde (po podobných zkušenostech, jako má Jakub). Dokázala jsem si to a šla, protože kolegové i vedení mi jiný přístup nějak nemohli odpustit.

    1. na komentář reaguje enka1 — #16
    superkarma: 2 13.08.2013, 09:21:26
  19. avatar
    [12] gerda [*]

    Škola-základ života. Platí stále. Pokud má dítě špatné zkušenosti s pedagogy, nikdy nezapomene i když si to později zdůvodní. Já mám vnuka, který je hyperaktivní dítě, navíc má problémy s dyslexií...nebudu to vypočítávat. Prostě problém. 24 hodin denně musí mít program, protože po chvilce se tak nudí, že otravuje celé okolí. Ve škole s normálním provozem by propadal, i když opravdu hloupý není. Tak absolvoval obecnou ve speciální třídě, kde byly časté přestávky na odpočinek, speciální nároky na žáky. Po prázdninách přechází do šesté třídy, dalo hodně práce ve městě vypátrat školu, aby mohl navázat na předchozí výuku - podařilo se. Jsem napnutá, jak mu to tam půjde a doufám, že to zvládne. V dospělosti, až mu v těle všecko dozraje, má naději být jako ostatní, ale teď je to skutečně zátěž pro všecky.

    superkarma: 1 13.08.2013, 09:10:06
  20. avatar
    [11] risina [*]

    pajda — #1 Na školení v době vyučování nás náš osvícený ředitel pouští Sml22 - ona taky po večerech žádná nejsou... Samozřejmě kdybych chtěla někam jet na den nebo dva každý měsíc, asi by to nešlo, ale párkrát do roka to jde zařídit, zvlášť když v mém oboru je spousta seminářů zadarmo.

    Já jsem ovšem takový idealista (blázen, říkají mí kolegové-inženýři), že se školím i o prázdninách a dokonce si ty kurzy i sama platím - letos jedu už počtvrté do jedné jazykovky v Praze, kde dělají úžasné týdenní kurzy pro jazykáře s rodilými mluvčími,  a poprvé mi ho (díky projektu "Peníze školám" - to jsou ty proklínané "šablony") zaplatí škola, potažmo EU Sml16.

    V předchozích letech jsem to vždycky brala tak, že si za těch 5000,- kupuju dovolenou, na které budu dělat to, co mě baví. Někdo si odpočine na horách, někdo u vody, já holt ráda vstřebávám nové poznatky...

    1. na komentář reaguje pajda — #29
    superkarma: 2 13.08.2013, 08:54:14
  21. avatar
    [10] marde [*]

    Je to dost nereálnéSml23

    superkarma: 0 13.08.2013, 08:46:06
  22. avatar
    [9] risina [*]

    Přiznám se, že individuální přístup v praxi je hodně těžký a nesrovnávat aspoň děti v jedné skupině mezi sebou taky není snadné. Koneckonců, oni to dělají i sami - porovnávají si navzájem počet bodů, a jsou rádi, když mají víc než jejich "soupeř".

    K dělení na ty, kteří mají vlohy na daný předmět, a na ty, které baví spíš něco jiného - obávám se, že v praxi to většinou sklouzne k tomu, že ti méně nadaní řeknou "my jsme ti blbí, s námi nic nenaděláte" a rezignují i na ty pokoroky, které by byly v jejich silách Sml80. Po dva roky jsem si ted vzala na angličtinu ty nejslabší skupiny v prvních ročnících  a řeknu vám - je to dřina a opravdu se tam musí pracovat jinak než v běžných třídách a motivovat takové děti je hodně těžké. Ale i oni se navzájem porovnávají a jsou rádi, když jsou v něčem v rámci skupiny mezi těmi lepšími.

    superkarma: 2 13.08.2013, 08:37:29
  23. avatar
    [8] risina [*]

    pajda — #1 Podle mé zkušenosti si na papírování stěžují učitelé i ve vyspělých zemích, naopak mi přišlo, že čím "zaosateljší" stát, tím méně předpisů  a byrokracie Sml80.

    Můj sen je mít asistenta, který by všecny ty z mého pohledu podružné věci dělal za mě... a který by podle mých pokynů připravoval materiály - připadá mi, že nejmíň čtvrtinu pracovní doby strávím u kopírky, kde kopíruju z různých zdrojů, vystřihuju, lepím a pak kopíruju hotové pracovní listy, které mi (potažmo mým studentům) vyhovují. A děláme to všichni jazykáři u nás. Řakol by se, že jakmile to jednou připravíš,  máš na další roky vystaráno, ale ono je potřeba to upravovat, obnovovat, přizpůsobovat třídám...

    superkarma: 2 13.08.2013, 08:29:45
  24. avatar
    [7] Altamora [*]

    Děti s dysfunkcí potřebují specifický přístup. O tom není sporu. Je ale jistý objem vědomostí, které lidé k životu potřebují a je třeba, aby se je naučil každý. Mnozí rodiče v ČR svým dětičkám umetají cestičky tak, aby nezakopli o kamínek, a pak v dospělosti jsou ty děti v šoku, že cesty jsou plné nejen kamínků, ale i pořádných šutrů, a pro ně problém představuje už stéblo. Tím chci říci, že většina rodičů by kvůli své hlouposti a lenosti prohlásila své děti za dyskalkuliky, dyslektiky, dysortografiky, dysgrafiky a ještě by si nějakou dys vymysleli, jen aby se dětem nemuseli věnovat a aby děti měly snazší život ve škole. Co na tom, že škola je jen menší část života a tu větší by jim tím znesnadnili.

    Nepochybně by bylo dobré, kdyby kantoři měli individuální přístup k dětem, jak k těm nadaným, tak těm průměrným i podprůměrným. Je totiž fakt, že když je nadané dítě bržděno, nerozvine se jeho talent. A nenadané dítě zase vzdá snahu, když nemá šanci, aby jeho pokrok byl oceněný.

    superkarma: 1 13.08.2013, 08:15:59
  25. avatar
    [6] Brixik [*]

    Správný učitel by neměl srovnávat děti ve třídě navzájem, ale jen to dítě samo se sebou, jen tak lze poukázat na pokroky, protože ve třídě bude vždycky někdo lepší, to dá rozum.

    superkarma: 1 13.08.2013, 08:00:29
  26. avatar
    [5] Brixik [*]

    Vize je to jistě zajímavá, ale asi nereálná. Nicméně Jakube, musíš to brát tak, žes měl skvělé rodiče a tudíž ti tohle srovnávání zase až tak neublížilo. Obávám se, že velká část rodičů by na tu hru učitelů přistoupila a nutila své jinak nadané dítě být stejné jako sourozenec. A to je cesta do pekel, ze které se dítě ještě v dospělosti může vzpamatovávat.

    superkarma: 1 13.08.2013, 07:59:42
  27. avatar
    [4] enka1 [*]

    Jakube, tvá vize je sice chvályhodná, leč stoprocentně utopická v reálu neuskutečnitelná. Abys to pochopil musel bys aspoň několik let za tou katedrou působit, budeš-li mít zájem, napíšu podrobněji.Sml24

    superkarma: 1 13.08.2013, 07:54:00
  28. avatar
    [3] enka1 [*]

    kuzle — #2 Sml16 U nás to bylo podobně, jen lepší byl bráchaSml24 a rodiče naštěstí s nikým nesrovnávali

    superkarma: 0 13.08.2013, 07:45:48
  29. avatar
    [2] kuzle [*]

    co svět světem stojí lidé srovnávají a srovnávat budou Sml80 ségra taky jela na samé jedničky a napravovala mojí reputaci ignoranta na učení na gymplu Sml22 kdy mně stačilo za 3, ona měla tu 1 samozřejmě ... nicméně VŠ jsme nakonec zvládly obě, ona medicínu, já ekonomii a v životě se mě na známky nikdo nikdy neptal Sml23

    co mě spíš mrzí je moje máma, která neustále srovnává mé děti s dětmi, které jí projdou ordinací a nebo i mezi sebou ... to si potom vyslechnu a on neumí tohle a ona neumí tohle a přitom ti to už umí či uměli dávno Sml15 vůbec nebere v potaz, že každé dítě je jiné a někomu to holt jde rychleji, někomu ne Sml80

    1. na komentář reaguje enka1 — #3
    superkarma: 0 13.08.2013, 07:40:48
  30. avatar
    [1] pajda [*]

    Je otázkou, na jak velkou školu jste chodil. Existují školičky se sto dětmi, kde každý učitel zná všechny a srovnání se jaksi vyhnout nedá a pak školy s víc jak tisícovkou dětí, kde je deset nebo patnáct Kočích a nikdo neví (a opravdu to neví), kdo je čí sourozenec. A nezjišťuje to. Ovšem když dítě konkrétní učitelce něco provede a ta ho začne pomlouvat, je konec. Dítě má smůlu, protože proti drbům není obrany. A může-li taková megera drby ještě opřít o nějaký fakt, jako třeba rozdílné výsledky sourozence, je to ještě tisíckrát horší...dělení tříd na "blbé" a "chytré" ukazuje jediné - totiž že ředitel je blb. Vždycky se dají ti chytří zapřáhnout, aby ty pomalé učili nebo aby dřeli na projektu, zatímco ti pomalí se prokousávají základy. Získají tím obojí - jedni pocit, že někoho něco naučit znamená se sakra nadřít a druzí znalosti, které by do nich český učitel nikdy nedostal.

    A k tomu "českému učiteli" . Neznám zemi, kde by učitel ještě pracoval v knihovně, vedl školní archiv, spravoval počítače, někdy dokonce i uklízel a k tomu si všechnu metodickou a odbornou práci dělal sám. Když většina peněz pro školství jde do nesmyslných ústavů, komisí a jiných trafik, tak nic jiného nezbývá, že? Takže na hodinu ve třídě připadá asi tak hodina příprav (což mají učitelé na celém světě), hodina různých zbytečných papírů (což už mají jenom v zaostalých zemích) a nejméně dvě hodiny pomocných prací, na které má každá jiná profese extra lidi. A chci-li na školení, abych šla s dobou, musím pěkně po práci - ideálně po čtvrté odpoledne. Během výuky mě nikdo nepustí, protože by za moji účast na školení musel platit zástup.

    1. na komentář reaguje risina — #8
    2. na komentář reaguje risina — #11
    superkarma: 2 13.08.2013, 06:49:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme