Reklama

 

Když jsem se dozvěděl, že jsem možná otcem, zůstal jsem stát jako opařený. Děti jsem pochopitelně plánoval vždy, ale rozhodně jsem si nepředstavoval ani v nejdivočejších snech, že se po jednom večeru milování stanu hlavou rodiny. K tomu po jednom večeru, kterému předcházelo asi čtrnáct dní schůzek! Vždyť to je absurdní situace, která dost připomíná špatný film z Hollywoodu! Tohle se přece musí nějak vysvětlit, použil jsem ochranu, k tomu přece po prvním týdnu nemůže být jisté, že Jitka těhotná je. Snažil jsem se zachovat si chladnou hlavu, i když v podobném případě to není tak jednoduché. A k tomu se mi něco podobného stalo jenom jednou, a to bylo s dívkou, o které jsem si myslel, že je ta pravá a jediná!

 

Vysvětlí se to. Musí se to vysvětlit. Přece jí musí být jasné, že je to neřešitelná situace. Určitě to spolu nějak dáme do pořádku. Tohle všechno se mi honilo hlavou, když jsem šel na naši schůzku. Že to nepůjde tak snadno, mi mohlo být jasné už z její rozzářené tváře. To nadšení, ta záře z jejích očí, který hlásala všem kolem: „Budeme mít děťátko!“

 

Tohle rozhodně nebude lehké

 

A situace se nezlepšovala. Dokonce nepadlo jediné slovo o jejím psovi. Ten byl rázem zapomenut, odložený do krabice jako stará panenka, když už Ježíšek přinesl novou a lepší. A ještě jednu větu její oči přímo křičely: „Miluji tě!“

 

Začalo mi docházet, že tohle nebude lehké. Její nadšení bylo nezdolné. Zkusil jsem kde co, dokonce jsem se jí i zeptal, zda by opravdu chtěla mít dítě s někým, jako jsem já. Máme přece rozdílné zájmy, koníčky, vůbec se neznáme a nevíme, jestli by to mohlo fungovat. Ujistila mě, že dítě se mnou jí přijde jako fantastický nápad.Olomouc

 

Teď mi začaly docházet i další věci. Pokud se Jitka rozhodne nechat si dítě, bude to její rozhodnutí a já se budu moct třeba stavět na hlavu, ale stejně s tím nic neudělám. Pochopitelně jsem byl k tomu všemu docela skeptický. I když sex s kondomem má 97% ochrannou úspěšnost, ta tři procenta mi nepřipadala tak velká. Čím déle jsem ale u toho stolu seděl, zdála se mi ta trojka zbývající do sta větší a větší.

 

Společné vize se nekonají

 

Rozcházeli jsme se domů, aniž bych byl o něco moudřejší. Jen Jitka byla zaražená a asi i smutná, že nejevím podobné nadšení jako ona sama. Já byl vydeptaný, že nejeví ani trochu z toho rozumu, se kterým se na celou situaci dívám já. Vždyť přivést na svět dítě – to není jen tak! Vůbec jsem neměl pocit, že by si moje milá Jitule uvědomovala, že to není stejné jako se psem. Jistě mi dáte za pravdu, že dítě za takovýchto podmínek rozhodně není ideální řešení.

Musel jsem přistoupit k nějakému radikálnímu řešení. Rozhodl jsem se, že při příští schůzce jí dám docela rozumnou alternativu.

 

Dítě přece můžeme mít později a miniinterrupce, jak jsem už mezitím zjistil, nenese skoro žádná rizika a času na ni máme pořád dost. Druhá možnost byla o dost drastičtější, ale musel jsem být zlý: pokud si dítě nechá, distancuji se od ní. Budu požadovat prokázání otcovství a pak na něj přispívat státem určené prostředky.

 

Pokračování příště.