Čtenářka, která si přála zůstat v anonymitě, nám poslala příběh svůj a své kamarádky. Na nádraží potkávaly úchyly prakticky stále. A na její kamarádce to nechalo velké následky. Zaráží ji, že s tím policie nic nedělala a nedělá. Díky Vám za příspěvek. Ona asi není jiná cesta než za těmi policisty chodit, psát stížnosti a upozorňovat na to. Ale chápu, že mladé holky se stydí…  Kdybych však měl dceru, a ta mi tohle říkala, udělal bych pořádný rozruch na tom nádraží…

Dobrý den,

posílám příspěvek k dnešnímu tématu. Vzhledem k tomu, že je to citlivé téma, bych chtěla poprosit o anonymitu. Děkuji.

S přáním pěkného dne

Úchylové mohou pochroumat dospívající dušičku

S úchyly mám bohužel nemálo zkušeností. Jako dítko školou povinné jsem je sem tam někde potkala. Jeden se ukájel u řeky na protějším břehu, další přímo vedle mě v MHD, ... Nejvíc jsem jich ale potkávala s kamarádkou, která na ně vážně měla „štěstí“.
Byla z menšího města, takže na střední a později i na vysokou dojížděla do velkého města. A na nádraží se to úchyláky jen hemžilo, nehledě na denní či noční dobu. Chodívala jsem s ní, zejména večer, abychom byly dvě. I přesto si na nás dovolovali. Někteří byli ještě jakž takž slušní. Přišli a ptali se, jestli si nás smí ošahat, nebo nabízeli určitý obnos, když jim ho vykouříme. Někdy, když jsme z takové nabídky celé zkoprnělé nebyly schopny vzít do zaječích, si na nás aspoň šáhli - plácli přes zadek, „pohladili“ po tváři... Takový dotek zvedal žaludek a ještě dlouho jsme z toho byly špatné. (Zejména když jsme byly ještě nevinné a na pana prvního jsme teprve čekaly.)
Byli ale i horší. Jeden, který si na nás dovolil uprostřed davů, mě vytočil (to už bylo na vysoké a já už byla drzejší) a začala jsem na něj křičet, co si to dovoluje, ať táhne, úchylák jeden... Zalekl se, odešel, ale cestou pryč vykřikoval odporné nadávky.
Nevyhnuli se nám ani tací, kteří si ho před námi nestydatě honili. Řeči typu „Já už to nemůžu vydržet, musím si to udělat“ s podtextem „Dívej se!“ mi stále zní v uších.
Měly jsme štěstí, že jsme narazily jen na „umírněné“ úchyláky. Žádný pokus o znásilnění - možná i díky tomu, že jsme se vždy držely poblíž jiných lidí, zejména skupinek žen.
I přesto se to ale na kamarádce hodně podepsalo. Téměř denně čelila něčemu takovému, navíc v období dospívání, kdy jsou dívky citlivější. Nesnesla žádný dotek, ani od svých nejbližších. Po dlouhé době zvládala doteky od žen, ale stačilo, aby se její mladší bráška s ní chtěl dětsky prát a pošťuchovat, jako to dělávali dřív, jako malé děti, a ona zareagovala přehnaně. Dlouho trvalo, než si k tělu pustila svého milého. Překonat téměř dennodenní ataky úchyláků nebylo snadné.
Smutné je, že zastání nebylo. I když nádražím a přilehlými prostory procházely policejní hlídky, nikdy nebyly nablízku. Vyhnout se úchylákům nešlo, do školy musela a ne vždy ji mohl někdo doprovázet.
Přála bych si, aby na takovéto úchyláky byly nějaké páčky. Ptala jsem se kamarádky, jestli to někdy byla nahlásit na policii. Prý ne. Vždy byla v šoku a koukala co nejrychleji zmizet, navíc (a to je hodně zajímavé) nikdy neviděla stejný obličej, jako by se na nádraží stahovali snad všichni úchyláci z okolí a pokaždé narazila na někoho jiného.
I dnes, když už jsem dospělá, neprocházím nádražím ráda, pořád mám strach, na koho zase narazím. Pořád se tu válí nějací opilci, stahují se tam pochybné existence, ... A cesta domů jinudy nevede. Policejní hlídky tudy sem tam projdou, ale jejich nezájem o okolní dění je tristní. Jen výjimečně je vidím, jak něco řeší se zvlášť agresivním pochybným, opilým individuem. Střed velkého města, dopravní i obchodní tepna, a vypadá to tam takhle... Nemluvě o smradu - nejen zapáchající opilci, ale bezdomovci a podobní si z toho dělají veřejné záchodky. Ale smrad je to nejmenší, ať to tam smrdí, hlavně kdyby tam bylo bezpečno.
Jako matka dcery mám strach, že i mou holčičku nějaký atak úchyláka či opilce potká. A kdo mi zaručí, že se neosmělí a neublíží ještě víc než jen slovně?
Text nebyl redakčně upraven


Potkala jste někdy úchyla?

  • Co dělal? A jak to dopadlo?
  • Rozesmál vás?
  • Vylekal?
  • Ublížil?
  • Dokázala jste se ubránit?
  • Byl potrestán?
  • Máte nějakého doma?

A  vás jistě napadne spousta dalších podtémat.

Vše mi posílejte na redakční e-mail:

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás dnes za příspěvek odměním.

Reklama