Domácnost

Úchylka naší maminky

botyMoje maminka má roztomilou úchylku. Nikdy bych se o ní nedozvěděla nebýt mého nedávného pracovního pobytu v rodném městě, který mi umožnil vrátit se zase na pár týdnů do útrob bytu, kde jsem vyrůstala.

Moje maminka schovává boty. Všechny boty, které jsem kdy nosila. Nejen ty první miminkovské a ne pouze ty výjimečně luxusní a už vůbec ne ty, které by se ještě daly nosit. Všechny boty…

Přišla jsem na to náhodou, když jsem hledala jakousi nutnou obouvací proprietu a otevřela starý botník v předsíni. Nevěřila jsem vlastním očím. Nikdy jsem nepatřila mezi maniačky závislé na obuvi, jež jsou schopny koupit si na jeden zátah pět párů bot, přesto mně množství škrpálů vyrazilo dech. Vzápětí jsem se obrátila na maminku s logickým dotazem: proč? Je jí líto to vyhodit? Nenašla si čas na úklid starého haraburdí? Pěstuje nějaký tajný rituál, při kterém starou obuv využívá?

Máma pokrčila rameny a usmála se. Neřekla nic.
Odpověď jsem našla já sama jen pár chvil poté, co jsem si k rozevřené tlamě botníku sedla.

Brala jsem do rukou jeden pár po druhém a docházelo mi, že právě listuji deníkem svého života. A pozor, na rozdíl od mého psaného deníku je tenhle o poznání objektivnější.
Moje první botky. Bílé batolecí ošlapané capáčky. Evidentně jediné období mého života, kdy jsem si mohla říct, že mám malou nohu. Jé! - růžové botky na malém klínku, které jsem na mámě vydyndala ve čtrnácti. Byly to moje první boty na podpatku a naši se kvůli nim hrozně pohádali, táta si myslel, že mám na něco takového ještě dost času. A hele, bílé kristusky, jak já po nich toužila a jak dlouho jsem je sháněla! Typické předrevoluční podpultovky.  

Překvapuje mě, jak jsou ošklivé, to jsem vážně nosila? Při té vzpomínce se směju - měla je každá, tak já musela taky.  Hm a tyhle o číslo menší kozačky pro mě představují období mých komplexů z velkých nohou, kupovala jsem si malé boty, následky čehož jsou dodnes patrné na mých palcích. Jak jsem mohla být tak blbá, vždyť jsem v nich trpěla jako pes! A proč? Protože jste-li žena nosící boty osmatřicítky, jste drobná a muži vás chtějí, obouváte-li ale čtyřicítky a výš, jste odepsaná. Věděly jsme to všechny…

botyA potom už kožené letní sandálky s kamínky, které se zavazovaly pomocí tenkých tkanic vysoko kolem lýtka. Mám je spojené se svým prvním klukem, bylo mi sedmnáct, on mi je rozvazoval a já poprvé v životě slyšela, že krásné mám nohy.
A jéje, černé Martensky, hned se mi vybavila Británie, jako au pair jsem tam strávila rok, našetřila si na ně a pak si je minimálně dalších dvanáct měsíců nezula. Málem jsem v nich i spala, tak jsem je milovala.

Po černých bufách beru do ruky dokonalou krásu. Moje první opravdové dámské lodičky. S  jedenácticentimetrovým podpatkem, černé, luxusní a -jak jinak- o dvě čísla menší, což značí, že moje velikostní komplexy ještě doznívaly. Dala jsem za ně svůj první plat a pak byla zbytek měsíce na suché rýži.

Nakonec beru do ruky velkou kapitolu svého života a všechno se ve mně stáhne. Semišové střevíčky z Francie. Kotníkové, šněrovací, s podpatkem, který  -jak jsem se dozvěděla- se odborně nazývá Ludvíkův francouzský. Botičky skutečně vypadají jako z doby Ludvíka XIV. Nechala jsem si je ušít na míru ve vyhlášené obuvnické dílně  v Paříži, kde jsem nějakou dobu žila. Majitel podniku, vysoký šarmantní Francouz, mi nejdřív ušil tyhle boty a vzápětí mi zlomil srdce…

Kdyby si nějaký cizí člověk vyrovnal všechny moje boty do řady, leccos by se o mně dozvěděl. Na několika místech by se stoprocentně zarazil a zřejmě by se ptal: Proč nosila tyhle asexuální tenisky? Co mohla mít v tomhle období za strašné trápení, že se odbývala odpudivými důchodkami?!?!? A helemese, mokasíny, nic moc, ale jsou pohodlné, buď byla těhotná, nebo jí spadla klenba, nejspíš obojí. A tady boty z tržnice, asi neměla prachy, byla na podpoře? Nebo už to definitivně vzdala?

botyI já se nad tou řadou musím ptát. Kam se podělo nadšení, díky kterému jsem dokázala celý měsíc hladovět, jen abych se mohla blýsknout něčím novým? Ten oheň, který ve mně plápolal, ta chuť žít a radovat se? Nezanedbávat se a nedovolit to ani svému okolí? Zmizelo to po prvním dítěti? Ztratilo se to v dlouhém manželství? Nechalo se to nahradit prvními problémy v práci?

Naše boty o nás vypovídají víc, než si myslíme. Ty, které nosíme, stejně jako ty, které jsme už odložily. Zahanbeně se dívám na tmavě modré křusky, které tahám už třetí zimu. Kozačky mi připadají drahé a podpatky nepohodlné. Manžel přejetý rutinou a srdce okoralé životem. A nohy stále dvaačtyřicítky. Nač tedy krásné boty?

Když jsem se po týdnu chystala na cestu domů, podstrčila mi máma do tašky ony střevíce z Paříže. 

„Ještě to s nimi zkus,“ řekla jenom.

botyVytáhla jsem ty krasavice ze sáčku a převalovala je v dlaních. Možná se přece jenom dá v životě vstoupit do stejné řeky dvakrát. Váhavě jsem si boty obula a prošla se v nich před zrcadlem. Byly jako papučky a já jako modelka. Třeba bych si k nim mohla vzít ty černé šaty s výstřihem, možná by to chtělo nové vlasy. Někde hluboko uvnitř mého těla doutnal plamínek nadšení. A co takhle si poprvé v životě koupit klobouk? Věk už na to mám! Po týdnech zimy se to kdesi ve mně zatěšilo. Muž bude koukat! A co kdybych zase po letech začala cvičit? Kdybych dala dolů sedm kilo… zatěšila jsem se znovu, teď už pořádně. A co kdybych si takhle na jaro dopřála ty nejkrásnější boty, které potkám???!!!

Od té doby mě moje rodina považuje za neškodného blázna. Mám prý takovou úsměvnou úchylku: schovávám boty. Všechny boty. Svoje i své dcery. Jednou se v nich bude třeba přehrabovat a před očima jí poběží její život. A já se čas od času zadívám na tmavě modré křusky a zeptám se, co se mi stalo, že jsem rezignovala tak moc? A pak přejedu očima ty krásné boty z Paříže a mé srdce se zatetelí. Teď už to vím. Vždy je lepší mít zlomené srdce plné krásných vzpomínek než důchodky na nohách a v duši pusto.

Natahuji si své pařížské boty a šněruju až nahoru.
Ještě to s nimi zkusím…

Desáté slovo soutěže: vědí

A co vy? Má někdo z rodiny podobnou roztomilou „úchylku"? Napište nám do diskuse pod článek krátkou příhodu, nejlepší zveřejníme a odměníme exkluzivním balíčkem přírodní kosmetiky The Body Shop.

   
19.05.2009 - Dům a byt - autor: Alena Kastnerová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [41] orangutan [*]

    já mám taky asi úchylkuSml3

    superkarma: 0 30.05.2009, 21:33:49
  2. [40] matuszyk [*]

    to je krásna uchylka ne?Sml60

    superkarma: 0 30.05.2009, 20:47:04
  3. avatar
    [39] Kacule [*]

    Krásný článek - já teda botky neschovávám, ale při čtení článku jsem si vybavovala taky své botky, které jsem nosívala. Nejvíc se mi vryly do pamění krásné černé semišové střevíčky, které stály 190,- kčs. Já měla 14 let a našetřila si polovinu, druhou mi dala mamča. Byly to první boty, které jsem si koupila skoro ze svého a byla na to pyšná Sml16

    superkarma: 0 30.05.2009, 06:49:42
  4. [38] FAXÍK [*]

    každý máme nějakou úchylku, nejhorší jsou ty skryté úchylky

    superkarma: 0 27.05.2009, 10:21:19
  5. avatar
    [37] blíženec [*]

    krásně se to čte a když tak přemýšlím já v tom také lítám,mám malý byt ale některých věí a bot se jen těžko zbavuji,pořád říkám to se bude ještě hodit  

    superkarma: 0 27.05.2009, 08:29:54
  6. [36] kacena007 [*]

    jo tak takovouhle uchylku má moje mamka v oblečení...vždy přivezete tašku starých věcí a vnucuje to mé 12-tileté dceři že to ještě může nosit asi si umíte představit dceřin pohled....Sml38 

    superkarma: 0 26.05.2009, 22:53:31
  7. [35] viki.niki [*]

    Je to hezké zavzpomínat

    superkarma: 0 26.05.2009, 10:39:42
  8. avatar
    [34] Gita [*]

    Hezké počtení Sml53. DíkySml59

    superkarma: 0 24.05.2009, 23:20:49
  9. avatar
    [33] jana224 [*]

    To je krásné čtení,uklidňujícíSml72

    superkarma: 0 21.05.2009, 13:56:32
  10. [32] Jituše

    Milé ženy-in! Musím říct, že tohle je moc hezký článek, díky za něj. Konečně důvod, proč se na tuto stránku budu vracet....

    Kdo je ta nová autorka? ...která si mě tak rychle získala, vlila mi novou chuť do života a zahnala mé chmury? Uveřejňujte od ní prosím mnohem víc článků, ráda si od ní zase něco přečtu.

    superkarma: 0 20.05.2009, 00:17:00
  11. avatar
    [31] borovec [*]

    Velice hezky napsané povídání,hned jsem si zavzpomínala na boty svých dětí.A je mě fajn.

    superkarma: 0 19.05.2009, 21:36:57

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Ni-ka [*]

    Jinak článek je super,úplně jsem se v něm viděla.Hezky napsané:)))

    superkarma: 0 19.05.2009, 19:08:32
  2. avatar
    [29] Ni-ka [*]

    Máme velký rodinný dům,takže si s mýma úchylkama celkem dobře poradím:))))Mamča má taky nějaké naše staré botky,schovávala jsem pro vnoučata a fakt naše malá některé nosí, já mám schované kačenky,tak se jmenovaly moje papučky,které jsem tak milovala,že jsem v nich chodila i spinkat.Kačenky jsou na zip a jsou na nich namalované nádherné kachničky.Já se celkem těžko loučím s věcmi,vždy jsem si vše tak oc šetřila,že se to schovalo ještě pro někoho.Teď mám problém vyhodit i rozlomené brýle.Prostě jsem šetřílek,mamka posléze začala vyhazovat věci potají:))))Alespoň jsem ji naučila vyhazovat staré krámy,jenže já se pak musím rozčilovat s tou svou úchylkou:(

    superkarma: 0 19.05.2009, 19:08:04
  3. avatar
    [28] Florencie [*]

    Souhlasím, článek je moc pěkně napsaný, čtivý, víc takových Sml67

    Jinak já asi žádnou úchylkou netrpím, i když párů bot mám taky nepočítaněSml30

    superkarma: 0 19.05.2009, 18:09:22
  4. avatar
    [27] grizzly [*]

    Hezký článek Aleno jen tak dál. Příjemné počtení v záplavě hloupostí.

    superkarma: 0 19.05.2009, 16:20:18
  5. avatar
    [26] átéčko [*]

    karlak — #25 Jo! Takhle to má také. I když nemám malý byt, ale nesnáším ten binec starých lidí. Sbírají pak už všechno. Co kdyby se to někdy hodilo?

    superkarma: 0 19.05.2009, 13:59:26
  6. avatar
    [25] karlak [*]

    Já vše nepotřebné vyhazuji. Možná to bude i tím že nemám prostory na letité muzeum nepotřebných nebo památečních věcí. Své vzpomínky musím ukládat bez suvenýrů a  záleží na tom jak dlouho mi bude sloužit paměť.Sml34

    1. na komentář reaguje átéčko — #26
    superkarma: 0 19.05.2009, 13:34:40
  7. avatar
    [24] Athenais [*]

    čiperka — #21 To znám, když jsem po dlouhé době přišla do pokojíku, kde jsem vyrůstala, nemohla jsem tomu uvěřit. Zdál se mi tak poloviční, ani jsem si tam nedokázala představit ten nábytek co jsme tam měli, teď by se tam určitě nevlezl Sml30

    superkarma: 0 19.05.2009, 13:19:15
  8. avatar
    [23] Zázvorka [*]

    Athenais — #6 Taky jsem si myslela, že to psala Míša. Alenko, chválím - hezké, čtivé, klidné, pohodové..........

    superkarma: 0 19.05.2009, 13:01:08
  9. avatar
    [22] Dante Alighieri [*]

    čiperka — #21 Já byla asi po 12 letech v Mariánkách (naposled někdy v 10) a taky jsem si je pamatovala obrovské. Dítě si asi všude připadá jako ve velkým světě. Sml16

    superkarma: 0 19.05.2009, 12:12:38
  10. avatar
    [21] čiperka [*]

    aeva — #13 ..taky jsem loni navštívila vesničku, kde jsem vyrůsta.Všechno -domeček, zahrádka-mi připadalo mnohem menší, než jsem měla uchováno v paměti.To je zvláštní.

    1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #22
    2. na komentář reaguje Athenais — #24
    superkarma: 0 19.05.2009, 11:55:31
  11. avatar
    [20] čiperka [*]

    Nestyda — #18 Sml39když tyhle jsou trošku "přezrálý"....

    superkarma: 0 19.05.2009, 11:52:41
  12. avatar
    [19] MEK [*]

    já boty neschovávám , stačím je některé během roku zlikvidovat

    superkarma: 0 19.05.2009, 11:37:30
  13. [18] Nestyda [*]

    čiperka — #3 Tak hezky poproš a autorka článku Ti je pošle :)

    1. na komentář reaguje čiperka — #20
    superkarma: 0 19.05.2009, 11:14:08
  14. avatar
    [17] ToraToraTora [*]

    Botky schovávám, ale jen ty dětské a ty které nemohu vyhodit, bo je to srdeční záležitost. Většinou se pak v příbuzenstvu nebo mezi kamarádkami najde někdo, kdo je upotřebí a tak je obratem posílám dál, stejně jako oblečení. Mé děti se vykrmily tak rychle, že většina věcí je nošená jen párkrát a některá vůbec. např, když syn dostal novorozenecký set s dupačkami, bodíčky, kabátky,ve velikosti 52 a naschvál měl při porodu 54cm a 4,2Kg:)))

    superkarma: 0 19.05.2009, 11:03:08
  15. avatar
    [16] átéčko [*]

    Bubuhlubla — #15 Reklamní předměty sbíráš?Propisky, hrníčky apod?Sml37

    superkarma: 0 19.05.2009, 10:36:58
  16. [15] Bubuhlubla [*]

    Moc hezký článek.Já mám také dvě skříně plné starých bot,ale chystáme s dcerami důkladnou probírku.Nějaké mrňavé botky budou ještě na půdě.Tam se vrhneme až bude hezky.Už se těším,jak si zakrámujem.Třeba se bude něco ještě hodit.Jsou tam jistě i hračky.Vnučky moc rády krámujou,vždycky chtějí vyprávět jak si s tím jejich maminky hrály.Mám dokonce i pár hraček se kterými jsem si hrála já.Jo a o hrnečkách ani nemluvím,těch mám,že se mi ani všechny nevejdou.Zajímavé je,že jsou skoro všechny darované nebo reklamní nebo z nějaké soutěže.Taky nejsem schopna vyhodit knihy,některé jsou i 60 let staré.Můj přítel má modlitební knihu starou přes sto let /a to není věřící/

    1. na komentář reaguje átéčko — #16
    superkarma: 0 19.05.2009, 10:29:57
  17. avatar
    [14] átéčko [*]

    Věrulinka — #12 Dětské capáčky mám také, ale tahle paní i s maminkou skončí v neprůchodném bytě, zaplněném igelitkama, protože ani botník není nenaplnitelný, co si budeme povídat.

    Tohle krechtování věcí nesnáším.

     Vzpomínky si uchovávám jinak, maličké památky, kamínky, fotky.

    Ale schovávat si všechny boty po synech? To by pak jeden asi padl, kdyby jej otevřelSml8

    superkarma: 0 19.05.2009, 10:21:50
  18. [13] aeva [*]

    Moc krásné čtení. A zapadlo mi do nálady. Mám už několik dní "vzpomínkových". Navštívila jsem kraj svého dětství, prošla vesnicí, kde jsem trávívala prázdniny... . Občas se člověk musí zastavit a třeba kousek vrátit. Díky. Pěkné.

    1. na komentář reaguje čiperka — #21
    superkarma: 1 19.05.2009, 10:20:20
  19. avatar
    [12] Věrulinka [*]

    Schovávat miminkovské capáčky, není úchylka, taky jsem je schovávala pro štěstíSml52

    Při jednom stěhování, mi někdo na chodbě ukradl celý pytel s různými blbinami, kde byly i capáčky, no to si někdo pomohl a já o ně přišla Sml15

    Mám 3 děti a od každého, jsem měla jedny Sml52

    1. na komentář reaguje átéčko — #14
    superkarma: 0 19.05.2009, 09:47:37
  20. [11] Bébina [*]

    Ke schovavani jakychkoliv jiz nepotrebnych kramu mam silnou averzi od te doby, co jsem se prestehovala ke svemu drahemu a zjistila, ze funkcni a pouzivane obleceni se nevejde do skrine a povaluje vsude po byte z toho duvodu, ze se ve schrinich schovavaji ctvrt stoleti nenosene veci. Nejvic me snad dostaly detske slipky meho draheho, ktere velikosti odpovidaly tak prvnimu stupni ZS. Nebo ohavne rucne site saty ve stylu 80tych let z vitani obcanku. Identifikovala jsem je podle fotografie a nevedela, jestli se mam smat nebo brecet. Co kdyby se to jeste nekdy hodilo, ze? K cemu se schovaji ve skrini 2 zehlicky s prepalenou snurou a karma na svitiplyn take nepochopim. Snad kdyby byla valka a nic neslo sehnat?

    superkarma: 0 19.05.2009, 09:10:30
  21. avatar
    [10] Žábina [*]

    hezký článek Sml67

    zrovna minulý týden jsem při úklidu vyhodila dva páry mých starých bot a tento týden hodlám pokračovat...boty nerada kupuju a vyhodit mi je nedělá problém

    rozhodně tedy nemám úchylku na boty

    moje úchylka je na kabelky - mám jich plnou skříň a jak mnohé ženy-in z audi bazárek mohou potvrdit, plno jsem jich už tady prodala Sml30

    zásoby ve skříni se ale netenčí, právě naopak...zrovna dnes ráno jsem k nelibosti manžela konstatovala, že si musím na léto nutně koupit velkou bílou kabelu....

    superkarma: 0 19.05.2009, 09:05:01
  22. avatar
    [9] jazuzinka [*]

    jj, to znám....boty a hrníčky. každý rozitý hrnek, se nažím slepit a aspoň dát do skříně, pokud už to nejde a musím ho vyhodit, tak to obrečím Sml27 bot mám na chalupě plnou skříň a doma celý botník, schovávám i Vojtovy boty. mmch přesně tuhle vzpomínkovou akci jsem podnikla loni v létě, šla jsem na chalupě pro něco do oné skříně a mamka mě našla za hodinu nad botama vytahanýma ven a dumající.... zůstala tam se mnou ještě docela dlouho a hezky jsme si povídaly ... na půdě, mezi krámy a škrpály... manžel si mohl ukroutit hlavu, když jsme konečně slezly, nejspíš to nepochopil, co jsme tak dlouho dělaly na půdě. ovšem tuhle jsem ho načapala, jak uklízí do krabice staré džíny, napůl rozpadlé a zcela vážně se mě ptal, jestli už má Vojta svoje první džíny vyřazené jako malé, že by je přihodil k těm svým Sml30

    superkarma: 0 19.05.2009, 08:58:48
  23. avatar
    [8] Irena1 [*]

    Athenais — #6 přesně, taky jsem myslela, že to psala Míša...takže paní Aleno, prima článek Sml67 a to srovnávání nám odpusťte Sml33

    superkarma: 0 19.05.2009, 08:56:19
  24. avatar
    [7] Kačena1 [*]

    Jééé, zřejmě budu nějak hormonálně rozhozená, nefalšovaně jsem zamačkávala slzu dojetí Sml16

    superkarma: 0 19.05.2009, 08:55:55
  25. avatar
    [6] Athenais [*]

    Hezký článek, chvíli jsem si myslela, že to psala Míša.

    Já takovou úchylku nemám, spíš všechno vyhazuju. Ono to v našem malém bytě ani jinak nejde. Ale je hezké si takhle zavzpomínat.

    1. na komentář reaguje Irena1 — #8
    2. na komentář reaguje Zázvorka — #23
    superkarma: 0 19.05.2009, 08:21:26
  26. [5] qvak [*]

    To je hezká úchylka. Asi bych si ale nechávala jen ty oblíbené. Sml27 Taky mám jedny, z devadesátých let, který mám stále v botníku a nejsem schopná je vyhodit.

    superkarma: 0 19.05.2009, 08:14:03
  27. [4] posp [*]

    mám úchylku na hrníčky ,jak vidím nějaký krásný hrníček tak neodolám .zásobuju celou rodinu a to nemluvím o skleničkách na těch ujíždím také

    superkarma: 0 19.05.2009, 06:37:15
  28. avatar
    [3] čiperka [*]

    Přesně takové pantoflíčky, jako jsou na obrázku jsem měla před 35ti lety s sebou v porodnici...Pak, že nebyly pěkné věci...Dneska takové  nekoupím, kdybych se zbláznilaSml15 a chtěla bych je mocSml16

    1. na komentář reaguje Nestyda — #18
    superkarma: 0 19.05.2009, 06:02:01
  29. avatar
    [2] karamelka [*]

    pekny clanok...ale ja som uplne ina.vyhadzujem vsetko a niekedy aj lutujem. najlepsie bolo,ked som si pred skuskou vyhodila poznamky z prednasok a musela som si ich potom pracne zhanat. alebo manzelov darcekovy certifikat na vysoku sumu:-))

    superkarma: 0 19.05.2009, 03:29:20
  30. avatar
    [1] Dante Alighieri [*]

    Úchylku má můj skorotchán. Je to totiž vetešník. Do velké sklenice sbírá zátky od piva, je jich tam už asi 1301. Další krámy schovává do skříně a když měli za jeho nepřítomnosti přijít do bytu řemeslníci, žádal svého syna (mého přítele), aby tu skříň nezapomněl zamknout, ptž by mu ti řemeslníci mohli ty krámy vzít! Na krámy mu nestačí ani vlastní byt, zabordeluje i sklep mého přítele. Přítel se rozhodl sklep postupně vyklidit a jako první vyhodil torzo akvária, které si u něj otec uložil před třemi lety. Opovážil se ho s tím obeznámit a tátova reakce byla "Ty si blbec! A nebude to ještě u těch popelnic?! Cože, on už to někdo odnes? No bodejť by ne, když to bylo tlustostěnný řezaný sklo! A to sem z toho chtěl udělat poličky!"

    superkarma: 0 19.05.2009, 00:37:08

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme