Čtenářka ekleinovka měla hodně živé děti a o srandu z jejich poznámek se s námi podělila. Děkuji Vám ekleinovko za vtipný příspěvek. Vykouzlila jste mi úsměv na tváři. Děkuji.

 
  Když jsem já byla prvňáček, do školy jsem se těšila. Sice živé stříbro, ale nové vědomosti jsem vstřebávala hodně rychle. Měla jsem ale dle matky jednu těžkou vadu. Jsem levák po tátovi, tudíž něco méněcenného. Takže můj krasopis levičkou z první třídy se jala předělávat za asistence její kamarádky - učitelky.

Nechtěla jsem se předělávat na praváka. Matka ovšem tvrdila, že jsem ostuda rodiny jako otec a ani na učitelku by mne v budoucnu nevzali. Takže mi pero nacpala do pravačky, stála nade mnou a řvala  co jsem za blbce, že ani to psaní nezvládám. Mně kapaly slzy rovnou do sešitu,kostrbatá písmenka se rozpíjela a já dostávala jednu facku za druhou.

 Z toho jsem si vzala ponaučení. Povolání pedagoga jsem začala z hloubi duše nenávidět. Po roce jsem se pravačkou psát naučila. Později na dalších školách jsem měla výhodu. Levou jsem rýsovala a pravou rovnou popisovala. To to odsýpalo :).

Moje děti jsou všichni praváci. Jen jeden syn, fotbalista, odmala kope levou. Píše pravou.

Co se týče příprav do školy, děti si úkoly dělaly samy. Já jen kontrolovala. Protože se vždycky ty mladší snažily vyrovnat starším sourozencům, uměly už před vstupem do školy číst, psát i počítat. Aby se nenudily, dávali jim učitelé zvláštní úkoly.

Kluci byli živí, nosili originální poznámky. Já se za dveřmi svíjela smíchy, co učitelka dokáže sesmolit za slátaninu. Normálně jsem jí na její vzkazy odpovídala obdobně,jestli se chytne za nos Upřesním to - jednalo se vlastně stále o tutéž osobu, která evidentně nezvládala svoje žáčky. V době před revolucí z toho hrozil pořádný průšvih.

Po přestupu na střední se hoši zklidnili, a zavládla pohoda. Tu živost a snadné vstřebávání učení zdědili po mně. Jen dcerka byla klidnější. Přičítám to vytíženosti ve sportu. Ta poznámky nenosila. Na gymplu  ale občas zaperlila. ,,

Při hodině chemie šermuje se spolužákem imaginárním mečem a ruší ostatní.“ Opět jsem odepsala: ,,Děkuji za upozornění, meč jsem jí odebrala, již šermovat nebude.“ No, i já jsem přinesla jednu povedenou. Za ,,odměnu“ jsem seděla se spolužákem. Při matice se mi rozepl řetízek, tak se mi ho snažil zapnout. Leč pan učitel to viděl jinak. ,,

Při vyučování osahává spolužačku a nedává pozor na výklad.“ Když jsem se ho zastala, dostala jsem povedenou i já. ,,Nechává se osahávat spolužákem při hodině matematiky,čímž ruší ostatní.“ Mně poznámku podepsal táta se smíchem,ale spolužák přišel druhý den s rudou tváří. Ale byl za hrdinu...

Takže já mám na svá léta vzdělávání vzpomínky dobré. A na vzdělávání svých dětí vlastně ještě lepší, veselejší :)
ekleinovka
Text nebyl redakčně upraven


Zvládáte se učit se svými dětmi?

  • Máte dostatek času na dělání domácích úkolů?
  • Rozumíte všemu, co se vaše děti učí?
  • Mají se děti po šichtě ve škole, učit ještě doma?
  • Nebo, jste pro to, aby vzdělání bylo jen ve škole?
  • Kolik vám to zabere času?
  • Štve vás, že škola děti přetěžuje i doma?
  • Nebo máte pocit, že se současné děti málo biflují?
  • A rozumíte změnám, které ve školství právě probíhají…
  • Do které třídy jste učivu svých dětí rozuměla?

Odpovědi na tyto otázky, ale i úvahy, příběhy, vzpomínky, fotky, videa, či neřešitelné domácí úkoly posílejte na redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás, která mi k redakčnímu tématu napíše příspěvek, Dnes kolem 16. hodiny odměním.

Reklama