Před pár dny jsem se zúčastnila poznávacího zájezdu do Říma, autobusem. Trochu jsem se toho obávala, protože fakt, že mé kroky bude řídit někdo jiný a budou je se mnou navíc sdílet další desítky lidí, které neznám, byl v rozporu s mojí představou o prima dovolené. Nakonec se ukázalo, že původní negativa se mohou stát pozitivem. Jen je třeba ctít pár pravidel.

Dobrý poznávací zájezd je obvykle postaven tak, abyste dostali hodně muziky za relativně málo peněz. To znamená, že se v podstatě pohybujete celkem rychlým tempem od bodu A do bodu Z s malými zastávkami u jednotlivých památek.

bus

  • Je třeba smířit se s tím, že za jeden den OCHUTNÁTE místa, na kterých by se dalo HODOVAT i celý týden.

Pokud to takto nechcete, tak budete muset za svým snem vyrazit prostě sami a zařídit si svůj vlastní program, jinak byste byli z organizovaného zájezdu hluboce zklamáni.

Na druhou stranu, když vyjíždíte do země, kde jste nikdy nebyli, a toužíte poznat to podstatné, jeví se poznávací zájezd tou nejlepší možností, zvlášť když třeba nevládnete místním jazykem, případně aspoň angličtinou. Ovšem ani ta vám kolikrát nezaručí úspěch. V mnoha zemích ji místní obyvatelé neovládají (např. Itálie), nebo ji prostě z principu používat nechtějí (např. Francie), držíme-li se v příkladech Evropy.

Stejně tak je poznávací zájezd vhodný pro jedince, kteří poněkud postrádají orientační smysl a jsou schopni zabloudit ve vlastním městě (když to přeženu). Pro ně je předem vytyčený program s hromadným přesunem a neustálou pozorností průvodce vyloženě požehnáním. Stačí se jen nechat navigovat a užívat si poznávání nových končin.

Aby poznávací zájezd splnil svůj účel a nestal se pro vás noční můrou, musí byt splněno několik vstupních podmínek, které bohužel asi jen tak neovlivníte. Snad částečně tím, že sáhnete po nabídce někým již prověřené cestovní kanceláře.

  • Já měla štěstí a veškeré organizační věci (místa v autobuse, příjezd, odjezd, ubytování aj.) šly jako po másle a dle předem stanoveného plánu.

Průvodce ideál

Základem úspěšné cesty je podle mě kvalitní průvodce, kterého jeho práce baví a umí profesionálně zacházet se skupinou lidí, jež je často srovnatelná s hloučkem školkových dětí.

Vlastně docela chápu, proč se některé cestovky snaží svým účastníkům zájezdu vnutit aspoň stejné kloboučky (smích).

  • U nás to tak nebylo, ale teď už vím, že příště bych se klidně podvolila, protože by to skupině ušetřilo pár vzácných chvil, kdy se někteří jedinci ztratili a bylo obtížné je v davu cizích turistů najít.

Autobus a řidiči

Další důležitou položkou je samozřejmě pohodlný a spolehlivý autobus. Ten náš byl skutečně luxusní, a co víc - řídili jej dva ostřílení sympaťáci z Moravy, kterým nevadilo, že nevracíme podšálky (smích), ale uměli i v mezičase poutavě vyprávět o svých předešlých cestách.

Navíc bravurně zvládali i úseky cesty, při kterých měl někdy člověk pocit, že si připlatil účast na horské dráze. „Prostě Itálie,“ jak pravili.

Spolucestující

No a pak je tu skupina lidí, kterou si předem nevyberete, stejně jako své příbuzné, že... Věřím, že zkušený průvodce po pár společně strávených hodinách už přesně ví, co od koho může očekávat, a snaží se předcházet nepředvídatelných událostem.

I tak je dobré, když si jednotliví účastníci zájezdu uvědomí své slabiny (pokud o nich ví) a zapracují v tomto směru na sobě, aby zbytečně neobírali sebe a své spolucestující o cenné chvíle za hranicemi všedních dní.

Stačí vlastně jediné - POSLOUCHAT a NÁSLEDOVAT svého průvodce.

Intermezzo

Můj oblíbený žonglér, komediant, klaun a kejklíř Vojta Vrtek si při svých představeních vybírá v jednu chvíli dva dobrovolníky, kteří mu pak asistují v náročném akrobatickém kousku. A jelikož v tu chvíli svůj život vkládá do jejich rukou (doslova), vždy jim říká: Kluci, zapomeňte na svou inteligenci a dělejte jen přesně to, co vám řeknu.

Proč to zde zmiňuji? Protože úplně to stejné by mělo platit pro všechny účastníky zájezdu - je třeba zapomenout na svou inteligenci (smích) a nevymýšlet, kudy by se raději mělo jít, kam jinam si odskočit na záchody atd.

Většinou to pak totiž bohužel končí tak, že někdo zabloudí, někdo se zdrží hledáním jiné toalety, než kam měl jít, a skupině pak unikne třeba zvonkohra, kterou je možné slyšet na daném místě jen dvakrát za den a průvodce to měl přesně naplánováno, protože koneckonců na této cestě není poprvé.

A co vy, milé čtenářky, byly jste někdy na poznávacím zájezdu? A pokud ano, jak jste byly spokojen? A nemáte náhodou nějakou zábavkou historku? Napište nám do komentářů, vaše názory a příběhy nás zajímají. Děkujeme.

Přečtěte si také:

Reklama