Děkujeme za další pohled na dnešní téma. Pojďte si přečíst krásný příspěvk, který nám včetně filmové ukázky poslala čtenářka s nickem Japina

Mám ráda spíše dokumenty. A když zapátrám v paměti, není zas tolik filmů (na rozdíl od knih), které nesmí chybět u mě doma v šuplíku: Postřižiny, Čistá duše, Vzpomínky na Afriku, Poslední Mohykán.

Ale nedávno mi naprosto učaroval film Pýcha a předsudek, v hlavních rolích Keira Knightley a Matthew Macfadyen. Film je natočený podle románu Jane Austen, odehrává se na konci 18. století v Anglii. Co z filmu dělá něco výjimečného, není jen příběh.

Filmová hudba mi většinou zůstává v paměti déle, než scény z filmů. Zkrátka, já vůbec nepoužívám slovo „podmanivá“, ale v tomto případě nejlépe vystihuje podstatu. Celý film provází skladby především pro piano a fantasticky doplňují náladu scén. Dialogy, se většinou drží knížky, takže nic neztratily ze své typické květnatosti. A pak kamera. Ta je prostě dokonalá a ještě jednou dokonalá, ať už jsou to taneční scény nebo třeba když si Lizzy prohlíží sochy v domě pana Darcyho a poprvé si uvědomí, jak hluboce jej miluje. Samozřejmě, co všechno by to bylo bez kulisy zabláceného anglického venkova i honosných sídel, skvělých herců a příběhu.

Ten vypadá jako taková romantická klasika, on – pan Darcy - se do ní zamiluje, přestože její společenské postavení, rodina a majetek z ní vůbec nedělají pro něj vhodnou partii a ona – slečna Elizabeth Bennet - v něm zpočátku vidí jen bohatého arogantního aristokrata studeného jak psí čumák, který ji přesto neodolatelně přitahuje. Nebudu prozrazovat děj těm, kteří snad mají rozečtenou knížku. Žádná love story to zase není, pokud neprozradím příliš, tak vlastně nedojde ani na polibek. Přesto dvě scény, kdy pan Darcy žádá Elizabeth o ruku jsou tak …

Když jsem si přehrávala film s komentářem režiséra k jednotlivým pasážím, tak v závěrečné scéně, kdy se oba setkávají za úsvitu a pan Darcy se osmělí k druhému vyznání, tak režisérovi zašeptala skriptka do ucha: „Přála bych si, aby to byl můj život.“.  Jo, takoví chlapi jako pan Darcy už vymřeli, sakryš. Vlastně asi vždycky žili jenom na papíře, takže díkybohu za film, třeba je z něj příští generace budou umět naklonovat J.

Japina

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

To byste si rozumněla s mojí dcerou. Ta tenhle film, ale i knížku doslava zbožňuje. Takže ukázka pro ty, kteří ho neviděli.

Trailer k filmu:

Reklama