Domácnost

„Ubohé děti, které nesmějí spát v posteli se psem!“

Přesně takový podtitul měla knížka, kterou jsem před lety četla. Byla kouzelná. Napsal ji člověk, který chová Dingy a má rodinu kdesi ve Spojených státech, myslím. Tak něžné vyznání lásky ke zvířatům jsem nezapomněla dodnes. A přišlo to vhod…

Koupila jsem si tuhle věc, když jsem k tehdy roční Alici a zhruba pětiletým holčičkám pořídila štěně Německého ovčáka. Fenku jménem Lady.

Nutně jsem potřebovala vědět, jaká rizika s sebou nese společný chov psa a chov malého dítěte.

Dozvěděla jsem se, že na rány způsobené neopatrným nakládáním dětí s gravitací, ve spojení s chodníkem, bohatě postačí láskyplné olizování psího jazyka.

Že se vůbec nic neděje, když pes vyškubne dítěti chleba s máslem a dítko si asertivně vyžádá skývu zpět tak, že ji prostě vyndá psovi z tlamy a pokračuje ve svačení.

l

Že pokud dítě spí se svým psem, vyroste z něho dobrý člověk s laskavým vztahem ke všemu živému.

Moje babička z toho měla estetické trauma.

Alice (vedle úrazů, které si stihla hojně připravit) skutečně nestonala. A ani holky ne. A to i přesto, že se permanentně po psovi válely, nechaly se olizovat, dělily se o jídlo, které dávaly Ladyně z vidličky, a podobně.

Pak se narodila Johanka. Ladyna zářila štěstím. Že by štěně?

Johance bylo právě devět měsíců, když měla Ladyna skutečně vlastní štěňata. Bylo jich deset. Byla to úžasná máma. Obětavá, trpělivá…

…to jsme ale věděli všichni už dávno, podle toho, jak neuvěřitelně ohleduplně se chovala k dětem, které ji tu a tam přišláply a nenechaly na pokoji.

dDeset malých výrostků jsem brzy musela přikrmovat.

Ve velikánském pekáči jsem dvakrát denně rozmíchala teplé mléko, žloutek a vločky.

Strávníků bylo pravidelně jedenáct.

Ano, ještě malá Johanka, jejíž vystrčený zadeček vykukoval mezi těmi psími kolem pekáče. Napřed jsem vysvětlovala, pak už mi to nepřišlo.

Tím spíš, že Ladyna se k ní chovala stále jako ke štěněti.

Když je odněkud přenášela, nezapomněla bafnout za raneček z plen taky Johanku a přesunout.

Na psí tábor? Jasně!

Do vlaku nastupovaly poměrně hezky vybavené děti s Německým ovčákem. Vlak a Ladyna? "Proč ne, kam jsou holky jdu já taky! Jistě to bude psina"! :-)

Za čtrnáct dnů jsem na nádraží vyzvedla umlousané, rozevláté "Zilvary" s polootevřeným kufrem a nudlí, každou ponožku jinou a psa.

Vypadaly jako by vylezly z vlčí nory a v životě neviděly mýdlo. Ale byly na výsost pokojené a zdravé.

Moje děti vyrostly se psem.

Se členem rodiny tak chytrým a povahově báječným, že už chybělo jen dát mu klíče od bytu.


Alici bylo necelých patnáct let a Ladyně tedy necelých šestnáct, když ochrnula na zadní nohy.

Strašně jsem to nechtěla udělat... přišlo mi, že nemám právo rozhodovat o tom, jestli chce, nebo nechce žít.

Brali jsme si volna, abychom s ní mohli být. Vyměňovali hadry, do kterých čůrala. Radovali se pokaždé, když cokoli snědla.

Holky naprosto přirozeně a automaticky střídaly svou postel za místo, kde ležela. Chtěla být v předsíni.

Pokaždé jsem jednu z nich ráno našla spát s ní.

Pak si o to řekla sama

Přišla jsem tehdy z práce hodně pozdě a probudila Alici stočenou kolem Ladyny, ať si jde lehnout do postele. Sedím u ní a povídám si s ní. Pak jsem chtěla jít spát. Nechala jsem otevřené dveře, odkud jsem ji viděla, i když jsem ležela.

Ve chvíli, když jsem si lehla, začala kňučet. Několikrát jsem pokaždé vstala a šla ještě na chvilku k Ladyně. Nenechala toho. Vzala jsem si tady polštář a deku a lehla si k ní.

Tentokrát to nepomohlo.

„Lady, zavolám doktora, ať se na tebe znovu přijede podívat, ano?“ Od té chvíle, když jsem zavolala zvířecí pohotovost, už nebrečela.

Přijela lékařka a asistent. Vysvětlili mi, že je konec.

„Podívejte se, napřed usne, teprve pak dám do té kapačky látku, která jí ve spánku zastaví srdíčko,“ neuvěřitelně citlivě se mnou jednali.

Paní doktorka k Ladyně mluvila jako ke člověku. Říkala jí jmeném, vysvětlovala jí, jak krásný život měla, jak hezounká měla štěňata a jak se o ně pěkně starala, jak je bezva, že žila tam, kde ji měli rádi... a já? Neviděla jsem pro slzy.

(Moc jim děkuji za tak citlivý přístup. Ten výjezd není levná věc, ale rozhodně se vyplatí. Takové jednání, aby byli se sedativy v kufříčku připravení i na majitele zvířátka, jsem nezažila.)

Probudily se holky. Mimo Johanku všechny.

Seděly jsme u ní, držely ji za ruku (jo, za ruku) a... ona prostě usnula. Před tím se na nás všechny dívala... tak neskutečně rozumně a klidně, že jsem si se svým pocitem, že to snad nepřežiju, připadala vedle ní jako srab.

Tenhle článek je vlastně vyjádřením vděku, jakýmsi poděkováním drahému příteli, nedílné součásti dětství mých dětí a bytosti, na kterou nikdy nezapomeneme.

Čert vem úředníky. Leží tam, kde to milovala. Na zahradě spolu se svou miskou a obojkem, pod křížkem s jejím jménem.

„Ubohé děti, které nesmějí spát v posteli se psem!“

   
07.03.2011 - Zvířátka - autor: Michaela Kudláčková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [33] honzik101 [*]

    Máme také pejska, jorkšírku Betty žijeme již sami. Milujeme ji a ona nás.Chci jen říci, že vím o čem mluvíte. O lásce a příteli. Napsaný článek je moc a moc krásný. Četla jsem ho nahlas manželovi a chvílemi mi to moc nešlo, bylo mi do breku. Bylo to napsané s láskou to bezpochyby. Děkuji

    superkarma: 0 08.03.2011, 16:13:07
  2. avatar
    [32] veet [*]

    krásný článek a velká pravda Sml22

    superkarma: 0 08.03.2011, 14:55:32
  3. avatar
    [31] Knopper [*]

    Lucimo — #28Taky miluju ta rana, kdy je nas v posteli moc, s detmi a psemSml30Sml67

    superkarma: 0 08.03.2011, 07:20:57

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] kobližka [*]

    Já tu o toho brečím.....

    superkarma: 0 07.03.2011, 22:15:12
  2. avatar
    [29] Lucimo [*]

    Ovšem mám teď zásadní problém. Náš Joxík má od mala dvě stejné keramické misky na jídlo a vodu. Jednu jsem včera ráno rozbila a on z jiné odmítá žrát. Stojí nad plnou miskou a štěká. Když mu přendám jídlo do keramické a do té nové dám vodu, tak se nažere, ale štěká nad miskou s vodou.Sml52Sml31 Bohužel, nemůžu stejnou keramickou nikde sehnat.Sml54

    superkarma: 0 07.03.2011, 21:56:50
  3. avatar
    [28] Lucimo [*]

    Míšo, už dva pejsky jsem držela v náručí v téhle poslední chvilce, jednomu manžel kopal hrobeček, druhého jsme bohužel museli dát do "kafilerky" - byla to osmdesátikilová doga venku bylo mínus dvacet, hrob vážně vykopat nešel.Sml15

    A s nadpisem jednoznačně souhlasím, hygienici ať si škubnou, prostě převlíkám postel častěji, než je obvyklé. Přestože v dvojlůžku usínáme večer dva, ráno je nás tam pět. Své pelechy opustí pes, kočka i syn a tulíme se na jedné "valné hromadě". Je to úžasné a jsem ráda, že tohle svému synovi můžu dopřát.Sml67

    1. na komentář reaguje Knopper — #31
    superkarma: 0 07.03.2011, 21:54:28
  4. avatar
    [27] Marbulka [*]

    Taky máme na zahradě (teda rodiče) pohřbené dva psy Sml22 - vlčák a jezevčík.

    U vlčáka jsme bohužel museli zavolat kamaráda lesníka (myslivce) na ukončení, bo veterináři furt do něj něco cpali a chtěli zachraňovat a akorát ho trápili. bylo to zlatíčko Sml15

    Já tam mám mezi psíky pochované dva svoje potkany Sml57

    A pořád tam všem chodím  dávat kytičky (sedmikrásky)

    superkarma: 0 07.03.2011, 21:01:58
  5. avatar
    [26] Juana [*]

    My jsme už pochovali na zahradě dva psy, odešli asi půl roku po sobě, byli skoro vrstevníci. Ten jeden dodýchal doma, druhého jsem nechala na veterině uspat a přišlo mi to milosrdnější než ten první případ, to fakt bylo hrozný. Zažila jsem už taky několik umírajících koček a to je snad ještě horší, ony to vědí a pokaždé smutně pláčou, asi nad tím, jak je život nespravedlivý. Snažíme se, abychom si k těm kočkám neudělali takový vztah jako ke psům (jsou přece jen venkovní a polodivoké), ale když náš dům a zahradu považují za svoje území, tak k nim přece jen přilneme. Teď zrovna léčím jedno kotě, co se pořád škrábe na zádech, podle veterináře se popralo s naším psem a od té doby si tu ránu, která ho svědí, pořád škrábe, a tak se mu to nehojí. Zkusila jsem obvaz, přestože mne všichni zrazovali, že to nemá cenu, že si to stejně sundá, a zatím je to dobrý, obvaz už druhý den vydržel. Tak snad se ta potvůrka uzdraví, mažu ji to framykoinem a mám strach, že by to té rány mohla ještě chytit nějakou infekci. Zatím se drží v baráku, jak je zima, ale už měla o víkendu touhy vypadnout ven.

    superkarma: 0 07.03.2011, 17:02:58
  6. avatar
    [25] Knopper [*]

    Tak jsem se probrecela az do konce clankuSml13, Ladynka se u vas mela krasne a mela i pekny konecSml79

    Ja jsem to taky jednou zazila, jen jsme misto doma skoncili na veterineSml15. Dodnes brecim, kdyz si na nasi Sml74chytrou psici jezevcici vzpomenu, jak se posledni noc z poslednich sil vplizila ke mne do postele a tulila se a zahrivala me. Zarekla jsem se, ze uz zadneho psa nechci...a jeji nasledniciSml26 uz bude v dubnu desetSml24 Zatim si ani nechci pripustit, ze se s ni budu nekdy muset rozloucit, i kdyz cas je neuprosny a prestoze je stale vesela a hrava jako stene, vek je na ni videt, uz neni hbita jako driv a nohy uz ji slouzi hur, coz ji ovsem nezabrani, aby se kazdou noc nevkradla k nekomu do posteleSml16 Rikame ji, ze provozuje "postelovou turistiku"Sml30

    superkarma: 0 07.03.2011, 15:50:19
  7. avatar
    [24] mio [*]

    ToraToraTora — #23 souhlasím..a asi bych je ani nenazývala lidmiSml68

    superkarma: 0 07.03.2011, 14:20:31
  8. avatar
    [23] ToraToraTora [*]

    mio — #22 Já bych některým lidem dělala totéž, co oni zvířatům. V tomhle trochu závidím Míše, že se mohla s Ladynkou rozloučit.

    1. na komentář reaguje mio — #24
    superkarma: 0 07.03.2011, 13:57:35
  9. avatar
    [22] mio [*]

     Míšo, krásný!..jsem si teď solidně poplakala..Sml27 - když umírala naše fenečka, ani jeden z volaných (i non-stop služeb) veterinářů přijet nechtělSml15 - mamča musela uprostřed noci zburcovat bráchu a štrachat se s umírajícím pejskem na veterinu..

    ToraToraTora — #19 Torinko,  taky bohužel máme tu zkušenost..Akorát na našeho Puňťu byla použita debilními lesníky jiná zbraň Sml13

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #23
    superkarma: 0 07.03.2011, 13:38:12
  10. avatar
    [21] Michaela Kudláčková [*]

    ToraToraTora — #19 ..to snad ne.. to je smutný. Někteří lidé jsou ....kryplové.Sml15

    superkarma: 0 07.03.2011, 13:27:40
  11. avatar
    [20] femme [*]

    brečím jako želva, zažila jsem to zatím 2x Sml13 

    superkarma: 0 07.03.2011, 13:19:19
  12. avatar
    [19] ToraToraTora [*]

    Míšo, krásné, také jsme měli Ladynku. Ta vaše měla moýnost alespoň prožít celý život a dát mu smysl. tu naši zastřelil nějaký debil.

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #21
    2. na komentář reaguje mio — #22
    superkarma: 0 07.03.2011, 13:11:18
  13. avatar
    [18] Dimsy [*]

    Když odešel do nebe náš pudlík, pro kterého byl náš byt jedna velká mistička a velký pelíšek, bylo to hrozné. Kolikrát spal spokojeně v prázdné posteli a nebohá dítka na zemi. Ještě, že jim půjčil aspoň peřinu.

    Má nejstarší dcera, která nějaký čas bydlela u babičky, se o jídlo dělila s jejich psem docela běžně. Jakmile někde odložila kousek žvance, už si ho žárlivý Nero odnesl pod gauč. Ona okamžitě zalezla za ním a sousto mu vyrvala. Nedokážete si představit její nas.... naštvání, když pak při chřipkové epidemii seděla ve škole takřka sama a ne a ne onemocnět.

    superkarma: 0 07.03.2011, 11:15:44
  14. avatar
    [17] rusalka2008 [*]

    Taky mi tečou slzy...  mně nedávno odešel milovaný ptáček, který se mnou byl pořád, když jsem marodila a vypadalo to se mnou zle... Ležela jsem a on mi seděl na rameni a tiše povídal. Sml79

    superkarma: 0 07.03.2011, 10:33:46
  15. [16] jastura [*]

    smutné ale krásné, brečím tu jak želva.

    superkarma: 0 07.03.2011, 09:18:52
  16. avatar
    [15] Michaela Kudláčková [*]

    RenataP — #14 Sml16 díky

    superkarma: 0 07.03.2011, 09:17:20
  17. avatar
    [14] RenataP [*]

    krásný článek, Míšo, není moc co na něj říct...jen tiše sedět a prožít si ho...Sml67

    a když si pak vzpomenu, jak se "likvidují" zvířata na vsi za mého dětství... tedy sekerou do hlavy nebo hlavou o zeď v lepším případě a v případě většího kusu kulku do hlavy, je mi blivno....

    a tak se radši zas vrátím ke tvému článku a bude mi hezky, smutno, ale hezky....

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #15
    superkarma: 0 07.03.2011, 09:14:15
  18. avatar
    [13] prece ja [*]

    naší Aje je 14let, bohužel každý měsíc je už na ní znát. Je plnoprávný člen rodiny, snažíme se jí "šetřit" ( když jde někdo do krámu, zděluje šeptem, aby pes neslyšel - no stejně je hluchá - a nechtěl jít taky...). Takže se duševně připravujeme na její odchod, ale zatím se drží ...Sml59

    superkarma: 1 07.03.2011, 09:00:37
  19. avatar
    [12] Pentlička [*]

    Smutné, brečím.

    Mám doma 9ti měsíční fenečku kolie a srdce se mi svírá při pomyšlení, že jednou odejde...

    superkarma: 1 07.03.2011, 08:20:14
  20. avatar
    [11] Michaela Kudláčková [*]

    Heather — #6 Ježišikriste!!

    superkarma: 0 07.03.2011, 08:16:46
  21. avatar
    [10] Michaela Kudláčková [*]

    moula — #3 Krásná, moc..Sml79

    superkarma: 0 07.03.2011, 08:15:59
  22. avatar
    [9] Alena613 [*]

    Smutné, ale krásné čtení. Takový je život a Ladinka se měla jako v ráji.

    Vím jaké to je, také jsem se musela rozloučit se svým 16-ti letým pudlíkem.

    superkarma: 0 07.03.2011, 08:00:39
  23. avatar
    [8] peetrax [*]

    Nádhera... Kéž by všichni veterináři byli takoví.

    superkarma: 1 07.03.2011, 07:59:55
  24. avatar
    [7] Věrulinka [*]

    Sml13 Míšo moc smutný, ale krásný čtení Sml22, bohužel i naši zvířecí miláčkové nás opouštějíSml15, mám to taky za sebou. A když si uvědomím , že by bylo horší, kdyby jsme odešli my s manžou a Besinka by tady zůstala sama, no jímá mě děs.Sml15

    superkarma: 0 07.03.2011, 07:53:50
  25. avatar
    [6] Heather [*]

    Buďte rádi za tento přístup… Kamarádka, když šla nechat uspat svého starého, nemocného pejska, byla nakonec kasírována stylem „Takže za likvidaci to bude…“ Sml68Sml80

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #11
    superkarma: 0 07.03.2011, 07:42:07
  26. avatar
    [5] cicinka [*]

    Tak si tu po ránu hezky slzím Sml13 Míšo, hezky jsi to sepsala. Lady na se u vás měla jako v nebi, tak jí možná ani nepřišlo, že je pak v tom opravdovém. A tak by to mělo být vždy, aby se zvíře a mazlíček měl tak jako vaše Ladyna.Sml67

    superkarma: 1 07.03.2011, 07:28:27
  27. avatar
    [4] tepito [*]

    Připojuju se...Máme to doma podobné,děti vyrostly se psy,kočkami a další havětí.Netrpí žádnou alergií a mají dobrý vztah nejen k zvířatům,ale k celé přírodě.Lituji děti,které nesmí mít žádné zvířátko nebo když už jej mají, nesmí s ním trávit většinu času-i ta postel k tomu patří...

    superkarma: 1 07.03.2011, 06:56:24
  28. avatar
    [3] moula [*]

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #10
    superkarma: 0 07.03.2011, 02:16:06
  29. avatar
    [2] moula [*]

    Presne takova vlcakova byla u nas, vnucka s ni vyrostla...slzy mi tecou....krome toho, ze u vas byly holky ctyri a u nas jen jedna je to uplne stejny. I na to uspani doma s jeji hlavou v mym kline a hrozne hodnym doktorem... 

    superkarma: 0 07.03.2011, 02:11:55
  30. avatar
    [1] denkas [*]

    Smutný a hezký,brečím.

    superkarma: 1 07.03.2011, 00:52:22

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme