Moje zubařka je taková svérázná ženská. Její péče nepatří mezi nejlevnější, ale na kvalitu se mohu spolehnout. To ale neznamená, že bych k ní chodila nějak zvlášť ráda. Jednak se mi v poslední době dost dělají kazy, takže se můžu vsadit, že se bude vrtat, a navíc mi návštěva zubařky vždycky způsobí pěkný vítr v peněžence.

Jednou jsem takhle byla objednaná, bylo to až na večer. Ona má praxi ve své soukromé vile, takže do čekárny se chodí přes její zahradu. Tak jsem otevřela vrátka, pěkně je za sebou zavřela a vydala se po cestičce zahradou. Tu slyším, jak blízko šustí listí (byl podzim a všude napadáno). Zastavila jsem se, zvuk utichnul, a tak jsem pokrčila rameny a šla dál. V tom se znovu ozvalo to šustění a k tomu ještě takové dunivé zavrčení. To už jsem se ohlédla. Za mnou stál obrovký rotvajler a cenil na mě zuby (musím poznamenat, že mu o ně asi doktorka dobře pečuje, byly velké a bílé). Najednou štěknul a zas cenil ty zuby - a já v tu chvíli pomyslela na knižní vyobrazení psa baskervillského.

Chvíli jsem stála jako opařená a pak jsem se rozeběhla směrem do čekárny. Musím říct, že nejsem žádný sportovec, ale výkon, který jsem tak podala, by zajisté zlámal rekordy. Když jsem se přiřítila do čekárny, zubařka na mě vytřeštila oči a ptala se, co se mi stalo. Když jsem popadla dech, řekla jsem jí, že mě po zahradě honil obrovskej pes. Ona se jen tak zasmála a odvětila: "Jo, já ho zapomněla zavřít. Ale on nic nedělá. Fakt." Já jsem o tom teda moc přesvědčená nebyla. Od té doby, kdykoliv tam jdu, stoupnu si za plot a chvíli číhám, jestli tam zas není.

A ještě něco: kdykoliv sedím v zubařském křesle a mám pusu dokořán, zubařka se mě začne ptát, jak se mám, co studium atd. A já vždycky přemýšlím, jak jí mam sakra odpovědět když má v mé puse nástroje? Nechápu tu logiku.

Zdraví vás Barracuda


Milá Barracudo,

přemýšlím úplně o tom samém. Jak se mám? No, jako někdo, kdo sedí u zubaře a má v puse vrtačku... Jenom toho rotvajlera si u nás naštěsí odpustili.

Hezký den!

Reklama