Minulý týden jsme měli s mým bývalým manželem zase jedno soudní jednání. Při pohledu na něj se mi dělá skoro špatně a nechápu, co jsem na něm kdy viděla. Asi jsem byla fakt pitomá nebo totálně zaslepená tím, o čem jsem věřila, že je to ta pravá a jediná láska.

Poznala jsem ho jako rozvedeného vedoucího na jednom letním táboře, měl tehdy dvě děti a tvrdil, že rozvod byl nápad jeho ženy. Začali jsme spolu chodit, přišlo mi, že se o děti docela stará, i když pořád hudral, že bývalka po něm chce nějak moc peněz. Po pěti letech jsme se rozhodli vzít a já jsem přišla do jiného stavu.

Po narození synka se můj muž začal chovat divně. Chodil pozdě domů, pořád někam na víkendy jezdil. O malého Toníka se skoro nestaral, jen nadával, že ho v noci budí ze spaní. Už tehdy mě jeho chování zraňovalo, ale nechtěla jsem to hrotit, hlavně kvůli Toníkovi.

Jenže po čase ho moje máma potkala za bílého dne (měl být v práci) s nějakou cizí blondýnkou. Já blbá jsem jí to nevěřila, jenže můj povedený manžílek si od té krasavice přinesl památku, nad kterou moje gynekoložka spráskla rukama. No naštěstí se to dalo vyléčit, ale zároveň jsem byla vyléčená z lásky k němu.

Na co mít ostatně chlapa, který není doma a navíc se chová jako nadsamec? Požádala jsem o rozvod, všechno proběhlo docela rychle. Jen mne zarazila výše alimentů - na syna mi měl měsíčně dávat 600 korun. V té době začal podnikat a jeho příjem nebyl zrovna malý. Takže jsem se odvolala.

A od té doby to jede. Jedno stání za druhým. Jemu není trapné se soudit o pár stovek na vlastního syna. Do soudní síně chodí v ošumělých hadrech, které nosí pro tuto příležitost. Přitom jezdí v Mercedesu - ale ten je na firmu (jenže firma je on!). Po rozvodu mi nezůstalo nic, byt byl jeho, chata taky a mě by ani nenapadlo po něm něco chtít. Pracuju v mateřské školce jako učitelka a peněz nemám nazbyt.

Minulý týden se před soudkyní vytasil s tím, že loni měl příjem třicet tisíc ročně. Ale paní soudkyně mi docela vlila naději do žil, když se ho zeptala, zda by se mu nevyplatilo seknout s podnikáním a jít se přihlásit na pracovní úřad. Držte mi palce, ať to konečně vyhraju a zvýší mi ty alimenty. Nejde o nějaké mé potřeby, ale Toník roste jako z vody a nájem a ostatní je tak drahé...  

 

Reklama