Bulvár

U nás ve škole žádné drogy nejsou!

Na gymnázium jsem chodila v půli devadesátejch. Byla to zvláštní doba, Timothy Leary a William Burroughs byli ještě naživu, začaly vycházet knihy jejich, Kerouacovy a Ferlinghettiho a Ginsbergovy, takže náš malý literární spolek mladých intelektuálek si vytvářel atmosféru slunné Kalifornie na předměstí kdesi na Moravě. A taky ona pověstná konopná kuchařka, která rozhýbala vody maloměsta... a moje máma měla největší marjánu v okrese.

Líbilo se jí to listí a neměli jsme ještě živý plot, takže to odstiňovalo pohledy sousedů.
Ne, netrávili jsme pubertu zkouření, tedy, rozhodně ne já a moje literárně založené kamarádky. Konopí byla kulisa k poezii šedesátejch. Ale byli i onačejší spolužáci, kteří se nespokojili s pivem a startkou jako jejich rodiče, což se pochopitelně vědělo, protože na střední škole jaksi tráví spolužáci pět nebo taky osm hodin pohromadě, takže bodejť by nebylo veřejným tajemstvím, kdo s kým chodí a kam.

A jednou matka přišla z rodičovských schůzek a místo toho, aby mě pobaveně informovala, že se zase nepřezouváme a chodíme pozdě, mi začala vyprávět:
„Hele, co se děje? Ředitel osobně měl ve školním rozhlase projev, že ať se říká cokoli ošklivého, u vás na škole žádné drogy nejsou a nejsou a nejsou a nebyly a nebudou, protože jste všichni slušné děti..."
„No a co jako chceš vědět? "
„No, je to pravda?"
„To o těch slušnejch dětech v zásadě áno, ale jinak... hele, učitelé a chovanci toho našeho ústavu šlechtičen společně kouří za kotelnou. Nevím co, já tam s nima nechodím..."
„A co jako ty drogy?" ptala se znova a dělala u toho ten psí výraz Řekni, že nic takového neexistuje, ať mám klid.
Já jsem se rozhodla užít si malého morálního vítězství, nasadila jsem lehce ironický výraz a pravila:
„Víš co, dej mi deset tisíc a týden času a donesu ti ze školy cokoli, co je na trhu k mání."
Máti se zamyslela, pak se naštvala a spustila čtvrthodinovou litanii o zas... pokrytcích, kteří se bojí přiznat eventuální problém, aby ho proboha nemuseli řešit a tak podobně.

Pravda je, že ne vždy máti situaci brala takto realisticky, nevím, jestli na předchozích nebo následujících schůzkách dostali rodiče jakousi protidrogovou brožurku, kde se popisovalo typické lidské chování (někdy je společenský, někdy ne, někdy prudí víc, než prudí obvykle ap.) jako typické chování feťáka a že by jako rodiče měli dávat pozor na tyto příznaky dřív, než je děti prodají na orgány, aby měly na fet.

Matka pak začala mě, chronického nekuřáka a nepijáka, soustavně pozorovat a řešit, proč zrovna teď chci být sama a oddávat se nějaké samotářské činnosti jako je kreslení, četba nebo učba. Jako puberťák jsem samozřejmě měla své nálady, které se neprojevovaly zrovna diplomatickým chováním... ale naštěstí z toho vyrostla, když mi jednou vytekly nervy a vyčetla jsem jí, že je magor a že samozřejmě jevím všechny příznaky feťáctví, protože má brožurku o feťáctví a že by nejlíp udělala, kdyby si pořídila brožurku o tom, jak se chová hodný, slušný a způsobný puberťák.

Hlavní je totiž přežít. Nebo aspoň nepřežít efektně :D.
Gentiana


Musím říct, že drogy se u nás neřešily, ani toho Learyho jsem tolik nežral, protože naše město bylo daleko zaostalejší než vaše město, zdá se. Na Timothyho jsem ale narazil o dost později, to už byl mrtvý, ale i tak to byla srážka celkem natěsno. Tu Kalifornii jsem si dal naživo a shodou okolností se seznámil s paní, která s tímhle člověkem žila dva roky. To bylo hodně zajímavé.

Řešíte na třídních schůzkách drogy? Nebo je řešit ani nechcete? Rozhodně nám ale napište na adresu redakce@zena-in.cz!

   
02.05.2007 - Společnost - autor: Richard Klíčník

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme