Milá redakce,
 
přemýšlela jsem, jestli znám nějakou městskou legendu, a když už jsem to pomalu vzdávala, došlo mi, že ji mám přímo u nosu. Stačilo se podívat ven z okna, vidět věž kostela a hned mě to doslova trklo...
K našemu městečku se totiž jedna taková váže. V našem znaku máme kozla, ale jak jsme k němu přišli? Nevím, jestli to popíšu přesně po pravdě, ale aspoň se tomu trochu přiblížím.
 
V dřívějších dobách se u nás o pouti shazoval kozel z věže. Vyvedli ho nahoru, kde mu podřízli hrdlo, a poté ho shodili dolů. Tam již čekali nedočkaví občané a krev, která se z kozla řinula, pili. Věřili, že jim přinese zdraví a sílu po celý rok. 
Jeden rok se jim ale kozla podařilo špatně podříznout a traduje se, že milý kozel přežil a se zlomenou nohou všem utekl do nedaleké vesnice, kde ho potom dohonili a dílo dokonali.
 
Jestli je tomu opravdu tak, to opravdu nevím, ale faktem je, že ve znaku kozla máme, dokonce stojícího... A každoročně se u nás kozel shazuje z věže znovu, ale tentokrát již jen slaměný.
 
Janynka76
 

 
Milá Janynko,
tohle mi připadá skutečně zajímavé. O takovém zvyku slyším poprvé. Jak je to dlouho, co se neshazuje živý kozel?  A z jakého kraje vlastně jste?
Reklama