píše naše čtenářka s nickem Deta. Většina ženského příbuzenstva je tvořivá, maluje, vyšívá, lisuje, aranžuje a samozřejmě vystavuje. Takže není divu, že časem začala přeplácané zdi přímo nesnášet. Jak je to teď, v jejím bytě, se dočtete v příspěvku.

Pěkný den, moje babička i maminka vyšívají, mamka s tetou malují, takže u nás doma nikdy nebyla nouze o nějaký obrázek. Spíš byla nouze o kus holé zdi… Mamka byla jako posedlá, jen viděla nějaký nový motiv v časopise, už ho vyšívala, a rovnou 2x, i pro tetu. Babička si ho vyšila sama.

S tetou mamka malovala velikonoční vajíčka, našly si nějaký motiv, jedna si ho předkreslila tužkou, následně ho objela tuží a ta druhá ho vybarvila unikolkama (to jsou barvy). Podobně malovaly i talíře, které se pak pověsily na zeď, kde po pár příštích let chytaly prach.

Mezi další jejich zálibu patřilo sušení a aranžování kytek, dnes už se spíš věnují jen kytkám živým. Ze sušených kytek vyráběly i obrázky, některé ještě dokreslovaly tuží nebo křídou. Přikládám asi 14 let staré foto z mamčina obýváku, ostatní zdi jsou na tom podobně, ne-li hůř. Nebo líp, jak se to vezme.

obrázky

Druhá fotka je z kuchyně mé babičky.

obrázky u babičky

Možná některé z vás napadlo, že mi doma visí taky spousta obrázků a talířů, ale opak je pravdou.

Prvních pár let jsme na zdi neměli vůbec nic, nesnášela jsem to. Časem jsem si na zeď pověsila fotky dětí, které pak vystřídaly dva velké obrazy. Fotky dětí se přesunuly do ložnice. A nakonec jsem vzala na milost i mamčiny vyšívané obrázky, které nám zdobí zeď na schodišti. A abych nezapomněla, dcery chodí do keramického kroužku, tak některá zdařilejší dílka  taky dostala čestné místo na zdi.

Nejšílenější věc, co nám visela na zdi, byl plastový plkanec. Chvíli jsem pracovala ve fabrice, vyrábějící plastové výrobky a na nedělní noční se před výrobou zahřívaly stroje. Na poprvé nevylezl dobrý výrobek, ale kus horkého plastu, který seřizovač mrskl na zem, kde se krásně rozlil. Byl černozelený a vypadal jako želví krunýř. Dcerám až do loňska visel na zdi v pokojíčku.

A na závěr jedna věc, za kterou mě tehdy odsuzovaly všechny mé kamarádky – za to, že jsem mamce dovolila mi pověsit do pokojíčku její výtvory, jsem od ní dostala 500 Kč. Bylo to v pubertě a většinu týdne jsem byla na internátu, takže se to s obrázky v pokojíku dalo snést . A plakáty – nejoblíbenější ozdobu zdí každého puberťáka – jsem si nalepila na pokoj na intru.

Deta

Milá Deto, možná časem změníte názor, geny jsou „potvory“.

Jak vypadají stěny vašeho bytu, milé ženy-in? Také nám pošlete fotku? Najde se některá čtenářka, která nemá na zdi ani jeden obrázek? Ozvěte se, rádi si přečteme i váš názor.

Pište na adresu: redakce@zena-in.cz

Reklama