Reklama

Ačkoli letošní léto vypadá spíše na nošení pláštěnky, jistě budete chtít aspoň pár dní strávit na břehu, nebo rovnou ve vodě. Možná se i chystáte k moři. Odborníci upozorňují: Pozor na uši!

Doktor Jan Paska, odborný lékař ORL ze Střediska Lékařské Péče s.r.o. (www.poliklinika-hradcanska.cz), nám prozradil, jak se chránit před nepříjemným zánětem uší a na co všechno je třeba dát u vody pozor.

ear

Plachťáky, nebo drobná ouška, všechny mohou onemocnět

Nezáleží totiž vůbec na tom, jak velké uši máte – tedy na tvaru chrupavky – ale na šířce zvukovodu. Normální šířka zvukovodu totiž umožňuje, aby voda spontánně vytekla. Potíže podle doktora Pasky nastávají ve dvou situacích: „Když je zvukovod zúžen nahromaděným ušním mazem nebo když v něm tvoří překážku kostěné výrůstky. Ve zdravém uchu se ‚špunt‘ z ušního mazu (takzvaný cerumen) nekumuluje. Kůže zvukovodu má samočisticí schopnost a dopraví maz vždy ke vchodu, kde se setře po koupání ručníkem. Ovšem ve chvíli, kdy je tento transport narušen, vznikne cerumen a zvukovod se zužuje. Po vniknutí vody do ucha se ucpe i zbytková štěrbina u cerumenu, a to způsobí zalehnutí ucha,“ říká Jan Paska. Voda díky svému povrchovému napětí v úzkém prostoru drží a sama nevyteče.

Divoké vodní hrátky mohou poškodit bubínek

Dávejte dobrý pozor, když vaše děti ve vodě blbnou. Nejde jen o to, že se mohou utopit, nebezpečné může být i vniknutí vody do zvukovodu pod tlakem, tedy třeba při skákání do vody, kdy špatně nastavíme ucho proti vodní hladině a dojde k tlakové vlně, která svojí silou protrhne bubínek. Doktor Plaska vysvětluje, že tak vznikne bolestivé zalehnutí ucha a posléze máte dojem stálé přítomnosti vody ve zvukovodu. Zde je nutno odborné ošetření lékařem, zalepení bubínku protézkou jako první pomoc. Čím dříve se ucho ošetří, tím je větší naděje na normální úpravu bubínku. Nedojde-li k zcelení bubínku, je pak nevyhnutelné operační řešení. Při tomto fenoménu nemusí vždy dojít k protržení bubínku, ale může dojít k poškození převodního aparátu středního ucha nebo k porušení vláskových buněk ve vnitřním uchu, což je komplikace podstatně složitější, a to i na léčbu.

Jak je to s potápěním

Aktivní trávení dovolené je v dnešní době čím dál oblíbenější. Proč si nezpestřit volné dny u moře výletem na lodi, projížďkou na koni nebo potápěním do tmavomodrých hlubin rozkvetlého oceánu? Ovšem jak radí Jan Paska, stejně jako při přistávání letadla, i při potápění se uši musí vyrovnat s přetlakem z vnějšího prostředí. Než se člověk pustí do potápění, měl by zvážit, zda je dostatečně fyzicky zdatný, navštívit praktického lékaře, aby zhodnotil celkový zdravotní stav, a především se objednat u specialisty na ORL, protože zde se může objevit nejvíce problémů. Existují určitá onemocnění, která potápění znemožňují. Lékaři hovoří o kontraindikaci absolutní, kdy stav člověka vůbec nepřipouští potápět se, a o relativní kontraindikaci, kdy je stav nevhodný, ale možný k potápění, lékaři ho však nedoporučují. Kontraindikací je špatná funkce Eustachovy trubice nebo například chronický zánět středouší, závrativé stavy, zúžený zevní zvukovod, prasklý ušní bubínek.

Nejen voda může být pro ucho nebezpečná

Když už jsme to přistávání nakousli, podle doktora Jana Pasky bychom měli být na své uši opatrní nejen ve vodě. I taková cesta na dovolenou, je-li realizována letecky, může přinášet svá rizika. Start a přistání, to jsou problematické chvíle. Horší je přistávání, kdy vzniká přetlak z vnějšího prostředí. Pokud není Eustachova trubice schopna tento tlak vyrovnat, začnou uši zaléhat a pak i značně bolet. Při startu, tedy při pohybu vzhůru, vznikají také tlakové rozdíly. Člověk je ale většinou zvládne lépe a vnímá je jen jako zalehnutí uší. Zdraví jedinci to obvykle překonají bez problémů. „V letícím letadle je organismus vystaven nižšímu tlaku vzduchu než obvykle, asi jako ve vysokohorském prostředí v Alpách. Vliv na člověka mají v tomto případě fyzikální zákony. Vzduch v tělních dutinách se vlivem nižšího tlaku rozpíná, tedy zvětšuje svůj objem, a pokud nemůže z tělních dutin volně uniknout, může to způsobovat problémy doprovázené bolestmi. Tedy cestování letadlem při středoušním zánětu a zánětu vedlejších nosních dutin může být pro člověka značně nepříjemné a bolestivé.

Čistit nebo nečistit?

Používáte k čištění uší vatové tyčinky nebo jiné přípravky na jejich hloubkové odstranění mazu? Pokud ano, tak celkem riskujete. Doktor Paska upozorňuje, že ucho se v hloubce zvukovodu nesmí čistit. Velmi často zastrkováním štětičky do zvukovodu naopak posunujeme maz hlouběji a vytvoříme mazový špunt. Efekt je stejný jako ládování středověkého kanonu, kde čištění je pak mnohem obtížnější. Používáním tenčích nástrojů si snadno lze přivodit také úraz ve formě poškrábaného zvukovodu nebo děravého bubínku. Podobný efekt nastává v situaci kdy je zvukovod zúžen kostěnými výrůstky, takže voda svým povrchovým napětím ze zvukovodu nevyteče. Pak se setkáváme na pláži s jedinci, kteří poskakují na jedné noze a třepou hlavou ve snaze vodu z ucha vyklepat, ale málokdy jsou úspěšní. Při delším setrvávání ne úplně čisté vody na kůži zvukovodu velmi často dostaneme zánět do zvukovodu, který je velmi bolestivý. Jeho rozšíření vyžaduje operační zákrok.

Kam dál?