Bulvár

U létajícího číšníka


Tož to je téma!!! Jako na zavolanou před dovolenou. Přiznávám se bez mučení, že nemám ráda škrobené prostředí a líp se cítím v lidovkách. Už jsem zažila i špalír černě oděných číšníků, který stál za naším stolem v prvotřídním několikahvězdičkovém hotelu a byla jsem dost nervózní z toho, jak mi koukali po talíři a čekali na každé moje hnutí. Kvůli tomu jsem si vlastně nestačila pochutnat, neustále jsem se kontrolovala, jak držím příbor:)  Radši se najím bez dozoru, pomoc nežádám a spíš mě obtěžuje. Víc než nóbl restaurant mě zajímá kvalita jídla na talíři a čistota - a když je to ještě umocněno pěkným a nevtíravým chováním personálu, co chtít víc? Nedaleko pracoviště mám vyhlášenou hospodu U kapličky. Jedna moje známá, která je zvyklá na opravdu véélmi vysokou úroveň, ji nazvala "konírnou", zašla tam s naší partou - jedinkrát -  (pro ni to byl zřejmě životní omyl a do smrti nezapomene:)) a byl na ní vidět ten šok, když přišla mezi dělný lid, ale my normální ženské s normální výplatou na tu hospůdku nedáme dopustit. Taky se jí jinak říká "U létajícího číšníka" a název je přiléhavý. Sotva vstoupíte, už se vás po pozdravu ptají, co si dáte k pití, to ještě ani nesedíte. Pak se to rychle střídá, polévka, hlavní chod, moučník - ani se nerozhlédnete a už máte jídlo na stole. A podotýkám, že velice dobré, pěkně upravené a čerstvé. Splní vám jakékoliv přání, jakékoliv variace příloh a můžete si klidně poručit dietní dětskou porci:). Jídelna je v obrovském sále staré hospody, takže je tam i příjemný chládek, muzika ani moc neřve, a tak tam chodím ráda. Přestože mají stálý příliv zákazníků, stíhají díky obrovské rychlosti obsluhy bez čekání. A kam chodím nejradši na pivo? Tak bez dlouhého vzpomínání je to občerstvení Na hradišti v Holicích. Jediná vada = středa. To je zavíračka, bohužel pro nás. Sedáváme tam na zahrádce venku. A je to vlastně zahrádka v zahradách, protože za plotem, kam oko dohlédne, jsou krásné veliké zahrady sousedních domů. Prostředí je spíš komorní, srubový domek s americkými kamny a výčepem, uvnitř pár štamgastů, kteří se nikdy nenachmelí natolik, aby byli otravní. Máme svůj stolek, pan vrchní nám nosí naše oblíbené pivečko bez vyzvání, už nás zná. A my jsme tam vždycky 14 dní jako v ráji, jezdíme tam léta a i stálí hosté se k nám chovají jako k rodině. Dokonce se spolu fotíme. Minule jsme při odjezdu dostali darem na rozloučenou zavařovačku plnou sušených hříbků! Už se tam strašně těším, jednak na to celé útulné prostředí, které jsme jinde nenašli, a pak na naše zamilované kvasnicové pivo Rychtář, které se dostane taky jenom tam, k tomu velice dobře ošetřené. Asi máme kliku, že jsme zatím na špatnou hospodu nebo restauraci nenarazili, na obsluhu si taky stěžovat nemůžeme, naopak.
Možná je to tím, že jsme i docela fajn hosté a zákazníci;)
Gerda


Milá Gerdo,
jsem ráda, že má někdo s hospodami a hospůdkami jen dobré zkušenosti. Tak ať vám to zůstane i nadále.

   
31.07.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme