Zdraví

U lékaře jako na vojně


Malovat si v duchu model z „Pohotovosti“, kde se vás okamžitě ujme nádherný asistent, a pět doktorů včetně psychologa pobíhá kolem, nezabývajíce se ničím jiným než vámi, vtipkující lékařský personál a sestra, která nepustí vaši paži a hladí vám čelo, je hezká, leč asi jen seriálová realita.

Na ambulanci jako na vojně
V čekárně sténáte na kovové lavici spolu s dalšími pěti, z nichž čtyři to navíc pouze v týdnu nestihli k obvodnímu lékaři s chřipkou. Vy máte ale zimnici, šílené křeče, je vám mdlo a každých pět minut zvracíte. Na dveřích ordinace je nápis „Neklepat, sestra vychází“. Po čtvrt hodině vás začne zajímat, jestli sestra třeba nevychází někudy jinudy.

Nedělejte si uzly na vlastním střevu
Zvracela jsem tehdy půl dne a myslela, že jsem něco špatného snědla. Když jsem k tomu začala ztrácet vědomí, naložil mě brácha do auta a odvezl na chirurgii.

„PRŮKAZKU!“  odpověděla sestřička, která se po dvaceti minutách konečně objevila, na mé, zdvořile zabublané, „Dobrý večer. 
Dala jsem jí průkazku a podpírána svým bratrem jsem se pokusila vylíčit, proč přicházím. Nemusela jsem. Pozvracela jsem jí sandál. Bylo mi trapně. Podívala se na mě jako na bezdomovce a pronesla otráveně: „Posaďte se, prosim vás.“  
Po chvíli vylezla s mističkou a podala ji bratrovi. Za dalších patnáct minut jsem ji několikrát naplnila.

V ordinaci už byl moc příjemný pan doktor.
Udělal mi odběry, něco napsal a poslal mě na rentgen. Bohužel jsem to neudržela ani na RTG. Bylo  to potupné.
Se snímky běžel brácha do ordinace, zatímco jsem se svíjela v čekárně na lavici. Jakýsi stařík při pohledu na mě optimisticky prohlásil „Ježíši, ona snad umírá!“ „To je pobřišnice,“ povídá jiná paní, „to je na kudlu.“  Děkuju pěkně. Pokusila jsem se o úsměv, ale spíš jsem v tu chvíli dosáhla výrazu pana Ransdorfa. Kdyby tam byl ještě nějaký další „diagnostik“, přisoudil by mi navíc obrnu lícního nervu. Čekala jsem dalších patnáct minut.

Nic zvláštního na rentgenovém snímku nebylo. Po té, co jsem vyjmenovala, co jsem všechno jedla, mě poslali na SONO. Skvěle vybavenou ordinaci o tři patra výš jsem naštěstí „nevyzdobila“ . Asi už nebylo čím. Jen ty příšerné křeče. Paní doktorka diagnostikovala zauzlení střev a odvelela nás zpět s papírkem, kam závěr vepsala.

Po cestě jsem omdlela. Probrala jsem se na lehátku, s kanilkou v ruce. Stále v čekárně na ambulanci.
„Pojďte, dám vám sondu. Půjdete na operaci,“ oznámila mi suše ta sestřička. (Vypadala spíš jako ošklivý bratříček.)  Dala mi košili, která spolehlivě fungovala jen zepředu a jen kousek pod pás. Pak mi začala šroubovat do nosu hadičku, která měla prolézt až do žaludku, přičemž mi rvala pod nos plastový kelímek s vodou přikazujíc nevrle: „Pijte si!!“

O to jsem se způsobně snažila, ale zvracela jsem u toho. „No, co to děláte?“ vrčela na mě.
Pokouším se tě, kozo, pobavit tím, že Ti ukážu svůj žaludek. Vydrž, už bude venku, běželo mi hlavou.

Snažila jsem se jí pak přerývaně sdělit, že to prostě nejde, že to strašně bolí, že se snažím, ale že to neumím zastavit. Že tu hadičku vyzvrátim.
„Sonda se přezvracet nedá!“ obořila se na mě naštvaně. V následujících několika minutách jsem ji přesvědčila, že umím přezvracet tu zatracenou věc, kterou se mě důsledně snaží udusit.
Naštěstí přišel ten hodný pan doktor. „Ať mi to ten chlap vyndá z toho nosu,“ navrhla jsem s posledními zbytky ironie a ukázala jsem na tu sestru. Lékař se usmál. Tak to paní vyndejte, zřejmě sondu nesnese,“ řekl ten anděl. Vyrvala mi hadičku, div si nevzala i můj nos, a já, v nedůstojném oděvu, z větší části poblinkaná, jsem spokojeně omdlela.

Jako by oddělení bylo z jiného světa
Na operačním sále jsem se na chvilku probudila. Stál tam tým lékařů jako z filmu. Humor, příjemná atmosféra, milý přístup, špičkové vybavení… div, že mi před usnutím nezpívali sborem ukolébavku.
„Budeme vás operovat laparoskopií,“ vysvětlil mi ten doktor, co už jsem ho znala. „A až se probudíte, budu tam s vámi, abych vám vyndal tu hnusnou sondu,“ řekl a ještě ukázal na jinou paní v bílém. „Tohle je uspávačka a teď vás pošle do limbu,“ zavtipkoval. „Dobrý den,“ usmála se ta žena mile.
„Dobrý den, vyslankyně samotného Hypnose, mívám dost divoké sny a také hodně mluvím, kdybych se převracela, nebo sebou mrskala, tak se omlouvám,“ zavtipkovala jsem také a stihla jsem jim ještě oznámit, že mám za krkem jakýsi pražec. Zmíněná část vlakové tratě ale byla  jen halucinace z injekce před narkózou. Naprosto mě uklidnili a měla jsem k nim plnou důvěru.

Snad jen to jídlo...
Rovněž na JIP bylo útulno a doktor splnil, co slíbil. Hned, jak jsem otevřela oči, vytáhl mi z nosu tu věc.
Po celé další čtyři dny na normálním oddělení jsem se měla dobře. Personál, sestry, lékaři... na nic z péče ani přístupu si nemohu stěžovat.
Snad jen jídlo. Chápu ovšem, že po operaci tohoto druhu nemohu očekávat k obědu husí stehno.
A tak jsem se smířila s polévkou, kterou bylo možno klidně podávat nitrožilně. Neměla ani barvu, ani chuť, ani vůni. Nemocniční strava je holt výtečná dieta.

Doma jsem musela přemlouvat váhu, aby něco ukázala. Čtyřicet jedna kilo – reklama na koncentrák.
Moje v té chvíli o čtyřicet kilo těžší sestra se nechala slyšet, že odchází, aby se dobrovolně uchýlila do špitálu, když všechny diety, které už pět let zkouší držet, nezabraly. „Jak jsi to hernajs udělala s těma střevama?“ 

To kdybych věděla, jak si člověk udělá uzel na střevě… Co ještě nevím, je, jak je možné, že ambulance v nemocnici je ve srovnání s oddělením tak naprosto odlišné pracoviště.

Jaké jsou vaše zkušenosti? Souhlasíte, že na ambulanci to často vypadá úplně jinak než na oddělení?

 

   
14.10.2008 - Zdraví - autor: Michaela Kudláčková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [117] Ťapina [*]

    Eva_Fl: Jenže oni to právě dělaj, ABY tě mohli uspat, aby ses jim u toho uspávání nezadusila. Holt některý věci jinak nejdou, no

    superkarma: 0 15.10.2008, 18:20:01
  2. avatar
    [116] Eva_CZ [*]

    Ťapina: http://health.discovery.com/encyclopedias/illnesses.html?article=916

    Taky starou metodou.
    Myslela jsem, ze te aspon uspej, jako pri vysetreni zaludku. A oni ne....

    superkarma: 0 15.10.2008, 18:03:25
  3. avatar
    [115] Ťapina [*]

    http://en.wikipedia.org/wiki/Nasogastric_intubation

    superkarma: 0 15.10.2008, 10:48:30
  4. avatar
    [114] Ťapina [*]

    Eva_Fl: Navrhni modernější. Jak to teda konkrétně dělají v Americe? Jak připraví pro narkózu pacienta s akutním zauzlením střev, zvracejícího a omdlévajícího? Tobě to při operaci při vědomí samozřejmě nedávali. Mně při té samé taky ne.

    superkarma: 0 15.10.2008, 10:33:15
  5. avatar
    [113] gerda [*]

    Existuje pěkná knížka, kterou by měl mít každý nastupující pacient v tašce spolu s papučema - http://www.katastrofy.com/scripts/index.php?id_nad=9286

    superkarma: 0 15.10.2008, 08:05:40
  6. [112] lupinka12 [*]

    Na sesterně zazvoní telefon:
    "Dobrý den, mohl bych se zeptat jak to vypadá s panem Novákem, co u vás leží na pokoji 12 ?"
    "Zítra mu sundáme sádru a ve středu bude propuštěn-a kdo prosím volá?"
    "Tady Novák, pokoj 12, mě doktoři na oddělení nic neřeknou."

    superkarma: 0 14.10.2008, 20:11:43
  7. avatar
    [111] Eva_CZ [*]

    Ťapina: nejaka kurna zastarala metoda...

    superkarma: 0 14.10.2008, 19:08:33
  8. [110] mindulinka [*]

    Jinak si myslím, že doktoři u nás jsou spíš zvyklý povídat až se jich pacienti nebo rodinný příslušníci zeptají. Sami od sebe se moc nerozpovídají, ale jinak mám zkušenost, že se většinou rozpovídají a ochotně vše vysvětlí.

    superkarma: 0 14.10.2008, 15:44:29
  9. [109] mindulinka [*]

    Bébina: vždyť píšu, že jsem ani nevěděla, že mě cévkují, kdyby mi to doktor neřekl.

    superkarma: 0 14.10.2008, 15:43:18
  10. [108] Bébina [*]

    mindulinka: Ono cevkovani neni nic strasneho, alespon me to vubec nebolelo a ani to nebylo nijak extra neprijemne. Bala jsem se hrozne, ale pak jsem byla prekvapena, jaka to byla brnkacka. A s porodem to nemelo nic spolecneho, proste jsem se najednou z niceho nic nemohla vycurat.

    superkarma: 0 14.10.2008, 14:29:10
  11. avatar
    [107] Milala [*]

    Před rokem jsem manželovi volala sanitu,přijela ukázkově asi do 10minut.Za týden jsem ho vezla na pohotovost,i když paní doktorka skoro už končila,vzala ho a nechala udělat všechna vyšetření.Byl přijat do nemocnice a páč s tou chorobou neměli zkušenosti,či se báli udělat zákrok,nechali ho převézt do fakultní nemocnice,vzdálené asi 70km.Tam byla příkladná péče,ochotně mi zodpovídali dotazy atd.Takže asi fakt je vše o lidech.Ať je to jak chce,asi bych na pohotovosti v USA nechtěla skončit

    superkarma: 0 14.10.2008, 14:28:51
  12. avatar
    [106] Eirin [*]

    Rikina 81. Taky souhlasím. I když podle mě je zásadní, aby si i zdravotnický personál mezi sebou ujasnil, kdo má vlastně tu informaci pacientovi podat. Protože často je ten řetězec docela dlouhý a mám někdy pocit, že není zcela jasné, kdo má informovat. A podepsání informovaného souhlasu to moc neřeší.

    superkarma: 0 14.10.2008, 14:26:08
  13. avatar
    [104] Eirin [*]

    Solei: No, přečetla jsem si to ještě jednou a chápu to pořád stejně

    superkarma: 0 14.10.2008, 14:10:01
  14. avatar
    [103] Solei [*]

    Eirin: bez toho jedu prosím, kdybys četla pozorně, pochopila bys jak to myslím

    superkarma: 0 14.10.2008, 14:03:17
  15. avatar
    [102] Michaela Kudláčková [*]

    kareta: Ani jednou mi to nešlo. Byla jsem za cévkování vděčná

    superkarma: 0 14.10.2008, 14:02:00
  16. [101] mindulinka [*]

    Lindaa: dělali to automaticky, protože pak nemáš 2 hodiny vstávat -ležíš s překříženýma nohama a pak až tě sestra doprovodí do sprchy - kde se máš vyčůrat. Tak asi aby se ti ty 2 hodiny nechtělo. Já to cévkování stejně vůbec necítila.

    superkarma: 0 14.10.2008, 14:01:09
  17. [100] Lindaa [*]

    gerda: bylas rychlejsí

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:48:44
  18. avatar
    [99] gerda [*]

    Lindaa: já to vysvětluju.

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:48:42
  19. avatar
    [98] kareta [*]

    Meander: necévkuje, leda by ses sama nevymočila- a to v tom případě necítíš, protože OTOK Během 2 minut je to vyřešeno

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:48:11
  20. avatar
    [97] Eirin [*]

    Solei 38: Děkuji za analýzu. Bez tvé rady bych jistě chodila nahá a trpěla zánětem močových cest do konce života.

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:48:02
  21. [96] Lindaa [*]

    mindulinka: proc po porodu cevkovali?

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:47:44
  22. avatar
    [95] gerda [*]

    Meander: někdy to jinak nejde. Byla jsem za to sestře velice vděčná, protože jinak bych asi praskla. Nešlo mi to...jaksi. Ale to bylo jen jednou, pak už to zase normálně šlo, však nám sestřičky říkaly, že které to dělá problémy, ať jde zkusit čurat do sprch. Člověka až štve, jak mu často nefungují základní věci...

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:45:24
  23. [94] mindulinka [*]

    Meander: Věř tomu, že oproti vnitřnímu šití - to vevnitř nejde umrtvit - je to procházka růžovýcm sadem. Mě šil vevnitř doktor půl hodiny.

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:44:59

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [93] počítačka [*]

    Manžel mi jaksi zežloutl,takže pohotovost. Protože jsem zodpovědná, mohla by to být i žloutenka!, tak jsem aktivně zaklepela na dveře pohotovosti co se děje, že manžel je raději venku v autě, jestli nejet přímo na infekční.. Dveře se otevřely velmi rázně a sestra zařvala: "Co je?". Vysvětlila jsem problém, lidé v čekárně se semkli v uzavřené klubíčko a doktor opáčil, že může dovnitř do čekárny. Jak jsem šla pro manžela, jedna aktivní pacientka komentovala můj přístup ke dveřím něco jako - ta je důležitá, nemůže počkat s ostatními, co je to zač... Takže jsem se na ni otočila a říkám - paní, já šla pro informaci kvůli vám, ne sobě. Pokud je to žloutenka, já už to nezachráním, ale chci být slušná ke spolupacientům. To jste neviděli, jak bába urychleně opustila čekárnu. Zdrželi jsme se tam určitě půl hodiny, ale kde ta čarodějnice byla, dodnes netuším. Mimochodem - klasický ucpaný žlučovod, jedna operacička to spravila. A manža byl ve špitále spokojený a já jsem si z jeho návštěv odnesla několik krásných zážitků, ale to až příště.

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:41:19
  2. avatar
    [92] Meander [*]

    mindulinka: Po porodu se cévkuje? Další radost, o které jsem nevěděla a kterou si ráda odpustím

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:36:13
  3. [91] mindulinka [*]

    gerda: asi jo, já když jdu na odběr krve - vůbec mi to nevadí, ať si do mě píchají jak chtějí, ale nesmím vidět jehlu - vždycky otáčím hlavu.

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:35:53
  4. avatar
    [90] Ťapina [*]

    Rikina: To by dobré bylo, ale třeba v tak akutním případě, jako je zauzlení střev, podle mě pacient ani nevnímá, co mu kdo vysvětluje. Ti, co jsem slyšela na chodbě, nevnímali zcela jistě, neboť nepřetržitě řvali bolestí. A na druhou stranu, pokud jsem vnímala, vždy mi bylo všechno vysvětleno.

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:35:06
  5. avatar
    [89] gerda [*]

    mindulinka: co ty víš - třeba ho nedávno nějaká pacientka zažalovala, že ji dostatečně neinformoval, lidi jsou různí

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:25:26
  6. [88] mindulinka [*]

    Rikina: mně doktor po porodu začal přednáše a ukazovat - jak a čím mě začne šít a cévkovat - já mu tvrdila, ať si tam dole dělá, co chce, že nechci nic vidět nebo slyšet, že mě to děsí. A on pořád tam s tou hadičkou na vycévkování až mu sestra sama říkala ať mi to neukazje - tak dal pokoj.

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:23:41
  7. avatar
    [87] gerda [*]

    mindulinka: Cikrt by to jistě umně vysvětlil

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:22:43
  8. [86] mindulinka [*]

    gerda: já taky. Píchnul mi ho v 17hod a v 19 byl kluk na světě- určitě mi to trochu urychlil.

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:21:50
  9. avatar
    [85] gerda [*]

    Rikina: co jsem kde byla v poslední době - šlo ale o banality, injekce do kolene, ošetření paradentózního zánětu - mi lékaři vždycky dopředu řekli, co hodlají činit. Jenže mi to bylo houby platné, když oznámili "teď vás to trošinku píchne" a já se bolestí kroutila.

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:21:15
  10. avatar
    [84] gerda [*]

    mindulinka: tak to mě překvapuje! A já si myslila, že to utlumí bolesti víc

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:19:39
  11. [83] mindulinka [*]

    oalison: jsem taky takhle jednou seděla v čekárně a přivezli tam chlapa v montérkách s prstem, který sotva visel pohromadě na ruce - sestra vykoukla: máte kartičku pojišťovny? a zase zavřela dveře. No vzali ho na řadu přednostně asi za 15 minut, kdy se jim tam málem zkácel.

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:15:04
  12. [82] mindulinka [*]

    gerda: michaela.kudlackova: tak musím říct, že jsem od epidurálu čekala víc - bolesti jsem měla po něm stejně silné, akorát se mi přestalo mezi kontrakcemi chtít spát a pak jsem měla sílu tlačit. A po něm jsem 3 neděle kulhala - vynechávala mi levá kyčel - s mimčem v náručí bezva. Teď podruhé, když to dobře dopadne si ho píchnout nenechám. A to jsem si tenkrát o něj řekla sama, ani mi ho nenabídli.

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:12:41
  13. [81] Rikina [*]

    Mně by úplně stačilo, kdyby doktor nebo sestra napřed - to zdůrazňuji, před tím, než něco podniknou - sdělili pacientovi, co s ním budou dělat a proč. A jestli je to skutečně nezbytně nutné k přežití. Podle mých občasných zkušeností zhusta neřeknou ani bú a už se hrnou s injekcí nebo nějakým nebezpečně vypadajícím nástrojem. Jsem asi kverulant, ale já na tom prostě trvám, že napřed se mi vysvětlí, co se bude dít, a teprve až řeknu, že teda jo, tak se bude píchat, řezat a podobně. Ovšem, jak jsem už psala, moje zkušenosti se zdravotnictvím jsou mizivé, neb jsme furt doma všichni zdraví, a tudíž není třeba navštěvovat lékaře nijak často a spíš tedy preventivně.

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:09:47
  14. avatar
    [80] oalison [*]

    Jo taky jsem se po 2 km chůzi na pohotovost se zlomeným zápěstím, baťůžkem a bruslema na jedné ruce, s úlevou svalila na lavičku v čekárně a hned dostala sprdunk že nemám u sebe doklady, no holt jsem na brusle vyrazila jen s pitím no... To že jsem byla zelená jako sedma a vzápětí se skácela k zemi už bylo druhořadý

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:08:23
  15. avatar
    [79] Aja [*]

    kareta: Ťapina: Nebo foukačku V ZOO se docela osvědčila

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:05:55
  16. avatar
    [78] gerda [*]

    mindulinka: já lituju, že tenkrát před lety to ještě nebylo, všecko jsem si protrpěla. Ale chuť někoho nakopnout, tu jsem měla rovněž. Autora knihy Budeme mít děťátko - Trču! Kecal jak Palacký, že prý porod nebolí, že vnímáme jen stahy. Zabít Trču.

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:00:59
  17. avatar
    [77] Michaela Kudláčková [*]

    mindulinka: No vidíš, já si ho píchnout nenechala a sestra mi sdělila " když si chcete trpět, tak si teda trpte". ani to moc nebolelo .

    superkarma: 0 14.10.2008, 13:00:54
  18. [76] mindulinka [*]

    Při porodu jsem si nechala píchnout epidurál. Podle anesteziologa jsem si asi dovolila dost, protože vešel se slovy: tak která to zas nemůže vydržet. Nebýt v kontrakci, tak ho asi kopnu mezi nohy.

    superkarma: 0 14.10.2008, 12:54:38
  19. avatar
    [75] ToraToraTora [*]

    Myslím, že je to fifty fifty. Všude v lékařském prostředí lze potkat hulváty i naprosto perfektní profesionály, kteří udělají první poslední.
    Špatně jsem nesla jen přístup personálu na pohotovosti, kterou jsem poprvé musela vyhledat až s dvouletou dcerou v nočních hodinách. Dcera plakala, trpěla a já na tom také nebyla zrovna nejlépe, když jsem jí tak viděla. Zato sestřička ani doktor se s námi ne..l. Mrzí mě to dodnes. Na podalší jsem byla již otrlejší a právo na slušné zacházení jsem si hájila.

    superkarma: 0 14.10.2008, 12:21:27
  20. avatar
    [74] gwen [*]

    Ano, chápu, že to byla ode mne drzost vzbudit doktora uprostřed noci. Ale ty kecy o tom, že přesně tohle chtěl dělat celej život, když mi sádroval ruku, si mohl nechat od cesty.
    Sestra mi zas říkala, že to moc prožívám, a to se ani nepípla.

    superkarma: 0 14.10.2008, 12:20:10
  21. [73] Tini [*]

    Solei: no jasne...to je ale neco jineho...treba jak holky popisujou, ze na oddeleni nebo ambulanci jsou sestry, ktere jsou neprijemne porad, s kteryma se lidi boji mluvit to je podle mne ostuda!!!!
    Pokud se to stane obcas, mam pochopeni, taky jsem jenom clovek

    superkarma: 0 14.10.2008, 12:15:45
  22. avatar
    [72] Solei [*]

    Tini: myslím si, že i pro tu "nejslunnější" povahu je docela záhul když jí někdo komu chce pomoci hnusně vynadá, psychopříprava nepsychopříprava... a nikdo neví
    Taky umím být protivná na prodavačku, přestože je v tom nevinně.

    superkarma: 0 14.10.2008, 12:06:47
  23. [71] Tini [*]

    Solei: Ano souhlasim, vsichni jsme jenom lidi, to je pravda, ale na druhou stranu sestry jsou vzdelane pro to aby byly profesionalky a profesionalky si nenosi svuj osobni zivot do prace
    Ale vim, ze starsi sestry takto vzdelavany nebyly a u me je to asi i jine v tom ze jsem studovala Vyssi zdravotnickou skolu obor Porodni asistentka a meli jsme vybornou profesorku na psychologii...
    No ale i tak, i kdyz tedka svou profesi nevykonavam, tak i tady v praci nebo kdekoli jinde si sve osobni problemy nevylevam na ostatnich, uvedomuji si ze to neni jejich chyba!!!
    No ale syndrom vyhoreni je svina

    superkarma: 0 14.10.2008, 12:00:44
  24. avatar
    [70] Ťapina [*]

    stasha: Není

    superkarma: 0 14.10.2008, 11:58:36
  25. avatar
    [69] Ťapina [*]

    kareta: Pustit do celé místnosti?

    superkarma: 0 14.10.2008, 11:57:25
  26. avatar
    [68] Ťapina [*]

    Ono to povolání sestry je dost sporné. Ona musí být na jednu stranu milá a chápající, ale na druhou taky dostatečně otrlá a razantní, aby uměla nepříjemné zákroky provést rychle a na poprvé. Na oddělení, kde jsem ležela, byla jedna hrozně milá a hrozně empatická sestřička, ze které jsem ale měli pomalu větší hrůzu než z těch semetrik, protože když šla brát krev, tak to brala vždycky na pětkrát a pak musela stejně někoho zavolat. Bála se, aby to nebolelo, píchala to zlehounka, pomalounku, takže jí žíla pokaždé utekla.

    superkarma: 0 14.10.2008, 11:57:06
  27. avatar
    [67] stasha [*]

    Manx: Tak umrtvit někomu něco, když dotyčný na sebe nenechá sáhnout, jaksi nejde Nejsem doktor, ale myslím, že ani není možné píchnout proti bolesti něco ještě před vyšetřením. Jak by pak zjistili, co mu je, když by ho nic nebolelo?
    Chápu, že někdo má panickou hrůzu z doktorů, bolesti a tak. Ale ti doktoři mu na dálku zaříkáváním nepomůžou.

    superkarma: 0 14.10.2008, 11:56:59
  28. avatar
    [66] kareta [*]

    Ťapina: a co rajský plyn??

    superkarma: 0 14.10.2008, 11:55:45
  29. avatar
    [65] Ťapina [*]

    Manx: Jenže oni to na dálku neumrtví. To musí do toho masa napřed, ó hrůzo, píchnout Taky zrovna nejsem z těch, co by byli nadšení z injekcí, ale když jsem měla bolesti, tak jsem se vyloženě těšila, až mi napíchnou žílu a dají do kapačky Algifen. Někdo přijede na pohotovost a nenechá k sobě doktora ani přiblížit.

    superkarma: 0 14.10.2008, 11:53:35
  30. avatar
    [63] Solei [*]

    Tini: taky si myslím, že by se měli určitým způsobem chovat, ale vem to tak, že to už chce povahu jen toto povolání vystudovat, a i obvykle milá paní je občas protivná (bolí ji zuby, břicho, pacient na ni byl sprostý přestože ona mu chtěla pomoci, doktor kterého miluje je tento víkend s manželkou,....) taky je to člověk i když občas na zabití. Obvykle mám spíš problém s arogancí doktorů, než se sestřičkama.

    superkarma: 0 14.10.2008, 11:49:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme