Léto se pomalu chýlí ke konci a děti čeká další školní rok. Se školní docházkou je obvykle spojené také stravování v jídelně, které nebývá dětmi vždy oblíbené. „Ve školní jídelně mi nechutná, můžu jít na oběd k babičce?“ Takovou větu někteří rodiče slýchají denně.

vaření

Školní jídelny vaří tak, jak jim to nařizují jejich normy. Musí střídat jednotlivé druhy potravin a neustále je kombinovat tak, aby se jídla neopakovala a byla tedy zachována pestrost a variabilita jídelníčku. Zato babičky mohou dobrůtky pro svá vnoučata vykouzlit přesně podle jejich představ. Málokteré dítě odolá smaženému řízku, voňavým vdolkům nebo smetanové omáčce od babičky. Přeci jen, když se řekne „babiččina kuchyně“ sotva si někdo vybaví třeba pečeného pstruha s hromadou zeleninového salátu. Babičky pro nás chtěly vždy to nejlepší a také nám to v kuchyni dávají patřičně najevo. Připravují naše oblíbená jídla a s láskou sledují, jak nám chutná.

Kromě příjemné atmosféry v babiččině kuchyni, kterou školní jídelna stěží může nahradit, je třeba se ale zaměřit především na nutriční složení „babiččiných jídel“, které už bývá často o něco horší. Nemůžeme ale všechny babičky házet do jednoho pytle, stejně jako nelze jednoznačně zavrhnout tzv. klasickou českou kuchyni. Jistě jsou babičky, které na zdravou a vyváženou stravu dbají nejen u svých vnoučat, ale dbaly na ni možná už i před lety u svých dětí, dávno před tím, než se „zdravá strava“ stala tolik diskutovaným tématem. V takovém případě je kombinace dobrého jídla a láskyplné atmosféry pro děti určitě ideální.

Dnes se ale chci zamyslet nad jídly, která jsou založena především na smetaně, tuku a bílé mouce. Jídla obsahující velké množství těchto potravin jsou často velmi chutná, obzvlášť pokud se dostatečně dosolí. Jsou ale také nadměrně energeticky vydatná a ne vždy nutričně vyvážená. Následky časté konzumace zahušťovaných omáček s knedlíky, smažených jídel, pečeného masa a dalších specialit, často završených sladkou tečkou na sebe nenechají dlouho čekat. Sladkou tečkou navíc nebývají například kousky ovoce, ale spíše „dobrůtky“ ve formě čokolád, sušenek a jiných sladkostí. Právě v těchto pochoutkách ale bohužel bývá velké množství cukru a vedle něj také vysoký podíl nekvalitních tuků obsahujících velké množství tzv. nasycených tuků (často označovaných SAFA), které jsou ve velkém zastoupeny už i ve zmiňovaných smetanových omáčkách, pečínkách apod. Jejich velké dávky mohou mít za následek zvyšování hladiny cholesterolu v krvi a významně přispívají také k rozvoji nadváhy.

vaření

Ve zdraví prospěšném jídelníčku by se proto potraviny bohaté na nasycené tuky neměly objevovat příliš často. Rozhoduje ale celkové složení jídla, proto si ani tyto potraviny nemusí děti upírat, pokud je vhodně zkombinují s jinými. Např. přílohou omáčky nemusí být pouze knedlíky, lepší variantou jsou určitě celozrnné těstoviny, brambory či rýže natural. I samotné složení omáčky můžeme podstatně ovlivnit - tím, jaké použijeme suroviny. Přednost bychom měli dávat čerstvé zelenině, čerstvým bylinkám, kvalitním rostlinným tukům (např. oleji nebo margarínu na vaření). Na rozdíl od másla totiž mají rostlinné tuky příznivější zastoupení mastných kyselin. Rostlinné tuky obsahují např. esenciální mastné kyseliny (tzv. EFA), které se řadí k polynenasyceným tukům, příznivě ovlivňujícím zdraví srdce a cév. Při přípravě omáčky bychom měli šetřit solí a pikantním kořením. Na zahuštění je možné použít namísto mouky např. nastrouhanou uvařenou bramboru. Také k omáčkám bychom měli servírovat čerstvou zeleninu, ať už ve formě „ozdoby talíře“ nebo jako salát. Servírujeme-li k omáčce maso, dáváme přednost libovému a vhodně tepelně upravenému. Tučná a smažená masa by se v dětském jídelníčku objevovat neměla.

Aby byl dětský jídelníček vyvážený a pestrý, je zapotřebí sledovat jeho složení a aktivně ho ovlivňovat. Pokud mají děti možnost stravování u babičky, určitě je to velká výhoda a není důvod jim v tom bránit. Je dobré si ale dobře uvědomit, co tam dítě jí a v jakém množství. Totéž ale samozřejmě platí o školních jídelnách. Jednotlivá jídla během dne by totiž měla tvořit vyvážený a pestrý celek, kde žádné potřebné živiny nechybí, ale také nepřebývají. Proto když např. víme, že dítě mělo ve škole či u babičky k obědu zahušťovanou omáčku, nebudeme mu ji servírovat také doma k večeři, ale zařadíme do jídelníčku méně vydatný pokrm. Jídla by se neměla často opakovat, obzvlášť ne v rámci jednoho dne.

Ať už upřednostníme babiččinu kuchyni či školní jídelnu, nezapomínejme, že základem pestrého jídelníčku našich dětí je střídání a vhodné kombinování všech druhů potravin. Chybět by neměla čerstvá zelenina a ovoce, dostatek mléčných výrobků, celozrnné obiloviny, libové maso, ryby, dobré tuky a dostatek vhodných tekutin.

Hana Knížková
Nutriční terapeutka
Poradenské centrum Výživa dětí
800 230 000, www.vyzivadeti.cz

Reklama