Lepší místo pro své modlitby si mnichové najít nemohli. V časech jejich rozjímání (nebo odpočinku) jsme my obyčejní hříšníci mohli vstoupit do svatyně, ukryté ve skalní průrvě. Zchladit hlavy, načerpat síly a třeba popřemýšlet o životě.

klášter

Nádvoříčko kláštera

Malý klášter ve skalách nad městečkem Pythagorion na řeckém ostrově Samos byl snad nejmystičtějším místem, které jsem navštívila. A nejen klášter s rajskou zahradou, ale hlavně malá tyrkysová svatyně vybudovaná v nízké a rozlehlé skalní puklině.

mozaika

Mozaika z oblázků u vstupu

Měla jsem pocit, jako bych se ocitla v jiném světě. Kamenné „nebe“ nad hlavou a mravní zákon ve mně, svádělo by k napsání. A možná by nebylo daleko od pravdy. Na tomto místě musí cítit pokoru každý. Před mnichy, kteří kapličku postavili, před věřícími, kteří se tu modlili, před „obyčejnými“ lidskými přáními, která s každou zapálenou svíčkou směřovala k Bohu.

kaple

Ani přes nízký kamenný „strop“jsem neměla pocit stísněnosti. Naopak, tohle pohádkové místo, které nás vedrem usoužené výletníky přijalo do své blahodárně chladivé náruče, působilo osvěžujícím dojmem. Bylo to nejen příjemným klimatem uvnitř, ale i nádhernou mořsky  tyrkysovou barvou, která nás doslova vtahovala do hloubi jeskyně.

Maličká kaplička ozdobená háčkovanými dečkami, a svatými obrázky byla jako pro panenky. Očistná koupel s křišťálově čistou vodou zrcadlící se na „stropě“ propůjčovala místu kouzelnou  atmosféru.

kaple

Uvnitř modlitebny

koupel

Koupel musí být pěkně ledová

pohled od kaple

Pohled směrem k východu

Nevědět, že tahle modlitebna patří zdejším mnichům, představovala bych si, že tu snad žijí skalní skřítkové. Tak bylo všechno maličké a přívětivé, až mě to zbavovalo posvátné „hrůzy“, jaká na mě občas padá ve velkých kostelích a chrámech.

borovice

Stará borovice by se dávno vyvrátila, nebýt cihlové zídky, která ji podepírá

Co tomu říkáte, není to nádhera?

Reklama