Často se mluví o týraných ženách, ale obětí domácího násilí se může stát i muž.  Týrá ho nejen jeho vlastní manželka, ale i tchán s tchyní a švagr. A co nevidět se stane otloukánkem  vlastních dětí.

tyrany

Její řev a sprosté nadávky na adresu manžela jsou slyšet po celé vsi. Často se přidává i tchán a švagr. Hovada, kreténi a blbci, co padají na jeho hlavu, patří k těm vybranějším oslovením. Nikdy jsem je neslyšela vyslovit jeho jméno. Neberou si servítky ani před dětmi. K tomu, jak svého otce respektují a berou vážně, mi stačilo zaslechnout útržek věty: „Víš přece, že táta je debil…“ z úst dvanáctiletého kluka své tříleté sestře.

Zdá se, že celá rodina se vyžívá v ponižování toho muže. Bez věčného peskování, buzerování a možná i fyzických trestů v případě jeho vzdoru by snad nemohli ani žít. On se nebrání, neprotestuje, jen mlčky trpí jejich spílání a plní nesmyslné úkoly. Jejich nesmyslnost spočívá hlavně v nedomluvě a nekoordinaci. Každý člen rodiny mu zadá jiný úkol a on ve snaze vyhovět všem nic nestíhá a je pochopitelné, že neudělá nic pořádně. A to je opět důvod k řevu, lamentacím a nadávkám.

Nevím, jaké má zaměstnání, a mohlo by se zdát, že práce přes čas a o víkendech je jeho jedinou záchranou. Zabije tak dvě mouchy jednou ranou. Vydělá víc peněz a bude mít klid. Ale ani to jim není po chuti. Jeho absenci na domácí „robotě“ berou jako flákání. Zřejmě by neměli terč, do kterého se mohou beztrestně trefovat, jinak si nedokážu vysvětlit reakci jeho manželky: „Opovaž se přijít později než v jednu, jinak tě vyrazím z baráku a můžeš si jít, kam chceš!“

Ráno je první na nohách a večer poslední odchází. Docela by mě zajímalo, kde spí, a zda s nimi jí u jednoho stolu. Skoro si to nedokážu představit.

Reklama