na pěnu silně připomínající dětskou pastu na zuby vzpomíná naše čtenářka s nickem Pajda. I když dnes vzpomínáme spíš na příjemné chuťové zážitky, tento spíš patří k jejím nočním můrám.

Jedna z věcí, která mi utkvěla v paměti nejvíc, je „tymolinová pěna“. Co to bylo, to naštěstí nevím. Babička měla ve zvyku ji cpát do palačinek a bylo to jediné jídlo, které dodnes vídám v nočních můrách. Prostě hrůza a děs. Byla to podivná pěna, chutnající slabounce po jahodách a silně po pastě na zuby, i když si myslím, že tu tam asi babička - už vzhledem ke své povaze - nedávala. Jistá si ale nejsem. Nedala bych ale moc za to, že ve své touze dát mi to nejlepší tam občas pár centimetrů zubní pasty Perlička, co je prostě jednička, nenápadně vešlehala. Aspoň podle chuti určitě. Ostatně tuhle zubní pastu jsem byla schopná zkrmit za dva dny a když jsem ji najednou objevila u syna na kolejích, tak jsem měla co dělat, abych mu ji nevyměnila za Fluoru. Ale dneska už i ta Perlička chutná jinak. Ztužený tuk s Perláčkem s ní - bohužel - nemá nic společného, jinak bych ho kupovala na kila.


A z koupených věcí? Samozřejmě Lipo - ideálně když vylezlo z krku nějaké obludce, ale to už bylo spíš za mé sestry. Za nás se lízaly šumáky - nasypaly se na ruku a mňam! Zpravidla venku a čím jsme byli špinavější, tím víc to chutnalo. Zajídali jsme to slézovými „chlebíčky“ nebo pupalkovým kořenem. 

Jako dítě si taky pamatuji pečené kaštany ze stánku. Stánek s hotovými kaštany jsem u nás neviděla. Na Slovensku je mají a musím se přiznat, že ani cena mě od jejich nákupu neodradila. Chutnají pořád skvěle, zřejmě je není jak našidit. A ještě si pamatuji, jak mi babička s tátou kupovali pitíčka v pytlíku s brčkem - barevné limonádky v okénku hotelu Avion na brněnské hlavní třídě. Chuť těch pitíček si už moc nevybavuji, ale ty nervy, když se sáček propíchával, ty ano. Vždycky to byla sázka do loterie, kdo se polije nejvíc...

A ještě si pamatuji jedno jídlo, i když to není až tak mlsek. Jako malá jsem chodívala s rodiči do lahůdek a tam jsem si dávala buď vajíčko se šunkovou pěnou nebo s kaviárem. Vajíčka byla krásně nazdobená, luxusně upravená a chutnala skvěle. Dneska už se s barevným aspikem, který býval sekaný okolo, nikdo nedělá - ani na vybraných párty jsem taková neviděla. Zato se zákusky mě úžasně překvapila naše místní cukrářka. Začala chodit na kurzy tradičního pečení a zjistila, že zákusky se nemusí šidit umělými přísadami, že je stejně levně, ale mnohem chutněji udělá z klasických surovin, takže její větrníčky, špičky a stříšky už chutnají přesně tak, jak si je pamatuji z dob svého mládí. A určitě bych je za „moderní“ nevyměnila.

Pajda

Milá Pajdo, tak tu cukrářku vám asi všechny závidíme. Už jenom ta chuť pravé šlehačky...

Text nebyl redakčně upraven

Reklama