Reklama

Dobrý den, pane redaktore, milé Ženy-in!

Někdy přemýšlím, kde jsou hranice obyčejné lidské slušnosti, úcty člověka k člověku. Moji rodiče odmalička svým rodičům vykali. Já svým rodičům i prarodičům již tykala, neboť jsem tak byla vychovaná. Vždy jsem však věděla, co si mohu a co nemohu dovolit říct.

K lidem cizím, dospělým, váženým nebo nadřízeným jsem vždy přistupovala zájmenem „Vy". S některými jsem se po letech poznala natolik, že jsme při sváteční příležitosti spláchli skleničkou laskavého sektu Vy za Ty, a vztahy oficiální nabraly přátelský vzhled. Internet, který se nenápadně rychlostí kulového blesku rozšířil do všech našich domácností, dal každému na vybranou. Mohli jsme zničehonic začít komunikovat s neznámými lidmi, příjemně trávit volný čas na netových stránkách, nebo také odejít znechuceni a více se na ně nevrátit. Když jsem si poprvé před lety otevřela internet, přemýšlela jsem o tom, s kým bych si chtěla povídat a kam bych chtěla nahlédnout. Vykání pro mě bylo automatické a samozřejmé. Když mně druhá strana tykala, zprvu zaražena její nevychovaností jsem mlčky na tykačku přistoupila, bych za trotla nebyla.

Asi před rokem jsem poprvé otevřela internetové stránky Ženy-in. Než jsem se zaregistrovala, pročetla jsem si vše, co tento „časopis" nabízí, kdo ho vede, vytváří stránky a letmo nahlédla na stránky protistrany - spokojenost návštěvníků... Vím, že mě velice zarazila věta o změně vedení, kde si nový pan ředitel přeje, aby redakční tým v diskuzích automaticky vykal, a to samé by měly opětovat i návštěvnice stránek.

„Konečně někdo, kdo má zdravý rozum! Tady budu!" zajásala jsem. Vykání mám prostě ráda, neboť lidé většinou drží slušnost na uzdě. Tykání založené bez příčiny (kamarádství, vztahu) uvolňuje morálku a zbavuje zábran. Když jsem se na stránky vrátila a pročítala diskuze, mnoho žen bylo proti vykání. Jakási stávka proti normální úctě.

Postupem času mi došlo, že ty, které byly proti vykání, nejvíc patří do skupiny největších rebelek. Stále se jim něco nelíbí, umí jen kritizovat, ponižovat a zesměšňovat druhé. Místo aby hledaly podstatu, vozí se po druhých kvůli naprostým maličkostem. Když jednomu ujede například na klávesnici písmenko, nehodnotí, co chtěl člověk říct svým příspěvkem, ale šlapou na paty pro blbost, kterou nafouknou do obří bubliny. Dokonce už některé z Žínek, kterým tolik nešel český jazyk, a přesto se jim zde líbilo, vydusily  tak, že jsem je od určitých diskuzí na stránkách více neviděla. A k tomu šlo o dámy, byť méně znalé mateřštiny, velice slušné.

Vždy uměly jít se svým „selským rozoumkem" přímo k podstatě věci a přidat svůj zdravý názor, byť se špatným „i-y". Právě ty byly mezi prvními, kdo každému gratuloval a přál vše nej, když v některé ze soutěží uspěl. Ty, které to měly v hlavě až moc srovnané, nevnímaly naopak podstatu příspěvku, ale čárku-tečku-háček připomněly okamžitě.

Přes počítač může kdokoliv, cokoliv ho napadne. Plivat, tykat a tvrdit, že je to mnohem větší adrenalin než obyčejná lidská slušnost. Je to jako v noci sprejovat rychlíky. Člověk je volný, cítí napětí, neboť dělá všechno se skrytou tváří. (Kdysi jsem s jedním týpkem udělala docela zajímavý článek na sprejerské téma). Přitom rozhodnutí zůstává na něm samotném.
A internetoví redaktoři jsou normální lidé v práci, tak si vykačku zaslouží. A že nejsou vidět? Pořád neztratili své jméno.

Oni jediní ho před námi netají ani neskrývají tvář za žádný nick. Kdybych za kteroukoliv z vás přišla do práce - prodavačkou, úřednicí, a začala vám tykat, tak letím i s vaším nedopitým kafem na svých zádech. Ano, to je naprosto to samé. Vyká se všude. I na internetu by mělo být vykání povinné. Vychovaným by nedělalo problémy, a problémovým by dalo možnost přemýšlet, co je slušnost. Potykat si mohu časem s každým, ale při vhodné příležitosti ve vhodnou dobu. I přerod z vykání na tykání má obrovský půvab a užívá si pak mnohem větší vážnosti a je nám cenné, když se za ním skrývá čas zrání. Není pravda, že tykání je pro všechny. Opak je pravdou. Jenom čas tykání zraje jako víno, a pít by ho měli jen vyvolení.

Anebo také vykat můžeme všem, tykat ovšem jenom někomu! Slyšíte ten rozdíl???

Pivunka


Milá Pivunko,
moc díky za příspěvek, který jde až k jádru pudla. Docela přesně jste pojmenovala všechno, oč tu běží, nejvíce asi s onou kávou a se jmény. Tento aspekt mě vůbec nenapadl, ale je to přesné – redaktoři nejsou nicky, jsou zcela reální, z celého serveru nejhmatatelnější. To je ale možná problematické rozlišovat, protože lidé jsou na internetu zvyklí vnímat zcela odlišně. Dokážu si na toto téma představit i slušnou seminární práci na filosofii jazyka. :)

Máte něco na srdci ohledně tykání a vykání? Napište na adresu redakce@zena-in.cz.