Reklama

Jak jste na tom v oslovování rodičů svého přítele či manžela? A jak vás případně oslovují partneři vašich dětí? Někdy je velmi složité se na tom domluvit a někdy se třeba nedomluvíte vůbec.

Když se Hanka seznámila se svým budoucím manželem, jeho otec jí nabídl tykání už krátce po seznámení: „Ahoj, říkej mi Jardo.“
Budoucí tchyně se nevyjádřila, a tak ji Hanka dodnes oslovuje „paní“ a samozřejmě jí vyká. Prý by ji ale nejraději neoslovovala vůbec.

rodina

Dnes je ve věku, kdy už i její děti mají své vlastní partnery.  A jak se všichni vzájemně oslovuji?

„Potenciální zeť mi neustále vyká a oslovuje mě paní, byť jsem mu to tykání nabídla už několikrát, říkal, že je mu to „blbé“. S manželem si ale tyká už od začátku, tedy celé dva roky, co chodí s naší dcerou.
Syn má přítelkyni pouze krátce, takže ta nám oběma vyká, tykání jsme jí ještě nenabídli. Já jí vykám, ale manžel jí tyká, on tyká všem.“

Kde je hranice tykání a vykání?

Po jaké době mají starší nabídnout tykání mladším? A teď nemám na mysli tykání mezi mužem a ženou, ale v souvislosti s nově získanými rodinnými vazbami.

Vyhovuje vůbec mladým lidem rodičům svého partnera tykat?

Mimo Hanky jsem oslovila ještě dva náhodné páry, kterým jsem položila dvě otázky:

  • Vykáte nebo tykáte rodičům svého partnera(ky)?
  • Jak je oslovujete?

Lída a Tomáš (svobodní)

L: Já Tomášovým rodičům vykám, oni mi tykají. Ze začátku mi vykali, ale já jsem jim sama řekla, že nemusí.

T: Já si s Lídiným tátou tykám, její mámě vykám a oslovuji ji paní... Oni mi tykali hned od začátku.

rodina

Renata a Petr (20 let manželé)

R: Tchyni jsem vždycky vykala, oslovuji ji „maminko, vy“. Ona mi tyká od začátku, ani se neptala. Tchánovi také vykám, ale oslovuji ho velmi málo. On mi vykal do svatby.

P: Já si s oběma Renatinými rodiči tykám, nabídli mi to, když jsme se brali. Nedělá mi to problémy a myslím, že jim také ne. Jinak mi hned od začátku tykali, tchán je fajn, a když spolu jdeme na pivo, bylo by to vykání dost divné, ne? (smích)

Tak se mi zdá, že v těchto ohledech to mají chlapi nějak líp vyřešené, jsou víc bezprostřední, neřeší „hlouposti“. Ženám to „přibližování“ trvá daleko déle. A nebo se pletu?

Čtěte také: