Reklama


Před už skoro 18 léty mi můj muž asi tak týden před 1. termínem porodu oznámil, že se hodlá rozvést, protože si mě nemůže vážit za můj názor, že bych nemohla být svobodná matka, protože nevím, jestli bych to zvládla. Pravý důvod si už ani nepamatuji, jak se jmenovala.

Zničená jsem se doplížila do manželské poradny (jediné, co jsem byla v tu chvíli si schopná uvědomit, byla myšlenka – Nevíte? Zeptejte se u odborníků), kde nakonec jsme vydumali, že půjdu už na 1. termín do porodnice. Jenže mé drahé dítě je přirozeně líné už odjakživa, takže jsem si tam 10 dní počkala. Po těch 10 dnech jsem upozorňovala sestry na to, že mám hrozně ztvrdlé břicho a vždycky jsem se dozvěděla, že až to bude pravidelně po minutách (haha, bylo to opravdu furt), tak se mám teprve ozvat. A pak se stalo, že už neslyšeli srdíčko, takže nastal frmol – já pod kyslík a několik provokaček, monitoring srdíčka atd. A nejlepší byly řeči vedené přímo nad mojí zmučenou hlavou – „Dáme další provokačky, živé nebo mrtvé, musí to ven!“ Celou dobu jsem měla jen příšerné bolesti v zádech, ale normální stahy vůbec.

Nakonec přišel jeden moudrý doktor, podíval se na všechno a řekl jedno slovo „kaizr“. V tu chvíli jsem si jen pomyslela, že to je německy císař – a už mě vezli. Na intenzivce poté jsem se dozvěděla, že mám dceru a že je v inkubátoru.

Nejbližší hodiny byly příšerné, byla jsem proti bolestem napíchaná morfinem a byla jsem docela slušně sjetá. Naštěstí v tu dobu pracovala v porodnici moje kamarádka, tak mi mojí děvenku přinesla ukázat už druhý den. „Jé, ona má vlásky“ tak to bylo jediné, na co jsem se zmohla…

Pak jsme ještě obě bojovaly se silnými záněty – ona s plícemi a já snad se vším. Dětská doktorka mi pak prozradila, že moje kočička měla dost na mále. No, abych to zkrátila – jako dárek za porození dcery požádal v týž den manžel o rozvod a jedním z důvodů bylo zhoršení sexuálního života v poslední době.

No a mojí kočičce maličké bude v červnu 18, přerostla mě pomalu o hlavu (naštěstí jen fyzicky), po prodělání všech možných dětských chorobiček v jeslích a ve školce je zdravá jak řípa a dodnes vzpomíná na to, když se jako maličká ptala, jak se narodila, tak jsem jí řekla – to víš, holka, ty jsi lenoch, tebe museli vytáhnout z břicha za kšandy…

Takže vlastně ani nevím, jestli je to k tématu, já vlastně netuším, jak probíhá normální porod…

Zdravím a přeju krásný den

catcat

Milá catcat, moc děkuji za Tvůj příspěvek. To, co tě potkalo, je velmi smutné a jsem moc ráda, že ses s tím dokázala poprat a zachovala sis smysl pro humor a optimismus. Hodně štěstí Tobě i té Tvé kočičce. :o)))

A jaké vzpomínky na narození svých dětí máte Vy? Pište na náš redakční e-mail vše, co se Vám v souvislosti s příchodem Vašich potomků na svět, vybaví. Všechny Vaše příběhy otisknu a těm nejzajímavějším pošlu hezký dárek.

Krásný den všem