Do Liberce jsme se přestěhovali před rokem... Přiznám se, že se mi z mé rodné vesničky nechtělo ani trochu... Manžel však dostal velice zajímavou pracovní nabídku, takže city necity, rozhodli jsme se po ní chňapnout všemi deseti a odstěhovat se...

 

Kdo z vás se stěhoval do úplně cizího města, jistě ví, že ač se na tuto změnu psychicky připravujete sebevíc, jakéhosi smutku se neubráníte.

Tedy alespoň já se neubránila.

 

Miloš byl celé dny v práci a já dávala dohromady náš nový byt. Uklízela po dělnících, nakupovala záclony, tapety, různé doplňky a to mi pomohlo překonat onen počáteční smutek. Ovšem s ukončením poslední úpravy našeho bytu na mě zaútočila deprese jako blázen.

 

Náhle na mě dopadla samota jak těžký kámen a já si uvědomila, že jsem v tomto cizím městě jak kůl v plotě.

Bez přátel, bez rodičů, bez sourozenců...

 

Začala jsem si hledat práci a již po čtrnácti dnech se na mě usmálo štěstí! Přijali mě jako asistentku obchodního oddělení a já byla skutečně šťastná jako blecha.

 

Zanedlouho jsem si našla kamarády, známé, a dokonce jsem si našla i novou přítelkyni Libušku.

 

Moje deprese byly pryč společně se smutkem a já konečně přestala litovat toho, že jsem odešla z místa, které jsem tak moc milovala.

Libuška mi ukázala všechny krásy města. Doporučila mi kadeřníka, zajímavé obchůdky i kavárny a já jásala radostí, že mám konečně kamarádku.

 

Čas běžel a kamarádství s Libuškou přerostlo v přátelství. Vídávaly jsme se téměř denně a dokonce se spřátelili i naši manželé.

Moc jsme si společně užívali. Chodili na večeře, jezdili na chatu...prostě to bylo fajn.

 

Bylo to fajn do chvíle, než se stalo NĚCO, co si dodnes nedokáži vysvětlit.

Jeden den se na mě Libuška usmívala a druhý den mi zavolala do práce a hystericky na mě řvala: Ty potvoro! Ty spíš s Jardou!

 

V prvním okamžiku jsem si řekla: Pane bože, co to je za pitomej vtip?

Jenže on to bohužel vtip nebyl...

 

Nevím proč, ale Jarda – tedy Líby manžel – jí v hádce řekl, že už jí má plné zuby, že i v posteli stojí za prd a že pokud se chce naučit dobře š****, ať se obrátí na mě... že ji to naučím!

 

Líba mu tuto blbost spolkla i s navijákem.... Uvěřila manželovi a mě zatratila, aniž by mi dala šanci bránit se.

Kontaktovala jsem den na to Jardu a chtěla vysvětlení.... Byla jsem vzteky bez sebe a viděla skutečně rudě.

A jaká byla jeho reakce?

Jen mi řekl, ať se do toho raději nemontuji... Nu, ale já se do toho pochopitelně montovat chtěla! Vždyť bylo očerněno mé jméno!

 

Ovšem to, co udělal Jarda, mi vzalo dech.
Do očí, aniž by se začervenal, mi řekl: A co mám vysvětlovat???  Vždyť si mi dala... a jak ráda!

 

Nezmohla jsem se ani na to, abych mu plivla do obličeje.
Můj muž pochopitelně této historce neuvěřil.... ale proč mi to udělal Jarda? Proč mi Líba nevěří? Proč nestojí o můj názor???

 

To nevím...
Asi pro ni naše kamarádství moc neznamenalo, když uvěřila první špíně, která byla hozena na mou osobu.


Jardovi nikdy neodpustím to, co udělal, a jen věřím, že jednou pravda vyjde najevo. Jednou se ukáže, co je zač a jak odpornou lež si vymyslel!

 

 

 

 

Reklama