Moje žena Klára zavzpomínala na své dětství a dětskou partičku a přidala historku své kamarádky. A já si nemohu nevzpomenout na úžasnou knihu, kterou by si měl přečíst každý rodič.  Pán Much od Williama Goldinga.

Byli jsme tři sourozenci, já, o 3 roky mladší sestra a o 6 let mladší bratr. Každý jsme povahově jiný. A odmalička jsme se prali a rvali. Někdy jsme se měli rádi, ale těch chvil bylo pomálu. Stále jsme na sebe žalovali, donášeli, roztržky a nadávky, úšklebky byly na denním pořádku. Dneska na tyto doby vzpomínáme nad sklenicí vína, někdy se staré rány rozjitří, ale vesměs se tomu usmíváme.  

Pamatuji si dobře na partičku dětí u nás na vesnické chalupě. Bylo nás asi 15, děti všeho věku, trávili jsme spolu všechen volný čas. Na koupališti, na louce, na poli u posedu, u rybníka. Tam se věkové rozdíly vždycky vyostřily.

Ti malí, co se za námi staršími „táhli jako smrad“, byli terčem šikany. Třeba, pokud s námi chtěli být, museli sedět minimálně 10 metrů daleko a nesměli překročit čáru hranice. Nebo nám museli sloužit, nosit pamlsky a dělat různé opičiny, abychom je vzali na milost. Pokud si doma někdo stěžoval, žaloval, tak byla jeho přítomnost ve společnosti těch větších na určitý počet dní vyloučena… nebo dostal nějakou směšnou přezdívku... ta parta měla svou hierarchii, co jsme všechno dělali, o tom se našim rodičům ani nesnilo.  

Přesně jako z filmů Páni kluci, Bylo nás pět atd…  

Jen že to nebyla klučičí parta, ale byly jsme tam i my, holky. To pak vedlo k prvním láskám, žárlivosti a soupeření. Ti menší smradi nás pronásledovali, dělali naschvály…

I když jsme všichni byli vzájemně dost krutí a neomalení, vzpomínám na tyto chvíle dětství ráda. Dalo mi to hodně – bylo to první vymezování svých potřeb, názorů a bojů o postavení. Kdo byl srab nebo podrazák, ten to schytal. Ten, kdo obstál ve zkoušce odvahy, byl ceněn. Prostě normální dětský svět...

A ještě jeden příběh k tomuto tématu mne napadá…

Nedávno jsme se sešly s holkama z gymplu a vzpomínaly jsme na dětství a na téma sourozeneckých bojů. Moje kamarádka Karolína vyprávěla, jak trápila svou o 4 roky mladší sestru.

Když „normální“ trápení nemělo takový efekt, vymyslela hroznou lest. Své sestře pod rouškou prozrazení strašného tajemství dramaticky navykládala, že je to cizí holčička a že není vůbec z jejich rodiny. A že jí to musela říct, aby si nemyslela, že ji má doma někdo rád.

Když sestřička plakala, ještě přidávala, jak vlastně maminka má ráda jen ji (moji kamarádku) a že ji mají doma jen tak, aby si Karolína měla s kým hrát. Že možná mamince řekne, že už ji doma nechce, ať ji někam vrátěj, odkud si ji vzali.

Pak z toho byl velký poprask, rodiče chlácholili malou holčičku a Karolína dostala výprask. Se svou sestrou nemá dodneška dobré vztahy a rodiče ji často tuto dětskou historku připomínají.


Dnešní téma pomalu končí. Máte poslední příležitost poslat nám svůj příběh na téma:

  • Co vám nejhoršího provedl váš bratr, nebo sestra.
  • Co nejhoršího jste jim na oplátku provedla vy?

Na vaše příběhy i úvahy se těším na e-mailu

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás odměním překvapením. Které snad zahřeje…

Reklama