Reklama

Z různých důvodů měly pocit, že na rodinu je stále dost času. Najednou je tu však třicítka a svobodní adepti na manžela jsou přebraní. Zbyli rozvedení a vdovci. Jenže překvapivě ani ti nemívají velký zájem...

family

Zatímco některé z dřívějších zarytých solitérek se už před třicítkou smířily s tím, že možná budou muset slevit ze svých nároků, mnoho svobodných žen ještě stále považuje svou bezdětnost na „partnerském trhu“ za přednost. Jsou pyšné na to, že se někam vypracovaly, jsou finančně nezávislé, samy si pořídily byt a fyzicky se cítí na vrcholu svých sil. Rozhazují sítě i v kategorii rozvedených otců nebo vdovců a věří, že jsou skvělá partie. Studená sprcha přichází ve chvíli, kdy ovšem zjišťují, že spousta těchto pánů překvapivě o vztah s ženou mateřskými zkušenostmi nedotčenou nijak zvlášť nestojí.

Příliš emancipace?

Velké procento svobodných žen kolem třicítky se podle psychologů často domnívá, že pokud sleví ze svých nároků budou právě pro rozvedené muže a milující otce atraktivním úlovkem. Překvapivě pak zjišťují, že tomu tak není a právě tito muži velmi často dávají přednost maminkám s dětmi. Důvodů může být podle psychologa Jana Cimického hned několik.
„Kromě klasických obav, zda žena bez zkušeností může najednou zvládnout roli matky, se někteří jednoduše obávají také toho, že pokud mezi ženou a malými dětmi vznikne silná fixace, může potomky citově velmi zasáhnout, když žena vztah ukončí. Pokud je žena navíc mladší a děti už nechce, muži se obávají, že si časem najde jiného partnera,“ uvádí příklady ze své praxe Jan Cimický. Dalším důvodem, proč může vztah ztroskotat hned na počátku, je přílišný důraz na emancipaci.
„Když takový muž vidí ženu, která si třeba do třicítky budovala svoji kariéru a snaží se neustále dávat najevo, jak je dokonalá a samostatná, odrazuje ho to. Ženy, které se příliš snaží prosazovat a mít ve vztahu navrch, velmi často narazí,“ říká psycholog a dodává, že i zde hraje velkou roli mužská ješitnost.
„Muži si neradi připadají jako blbci a nelíbí se jim pocit, že by je partnerka mohla zastínit. Mnohdy se tomu říká syndrom učitelek. V takovém případě si pak muž prostě řekne, že tohle nemá zapotřebí, a raději ze vztahu vycouvá,“ říká Jan Cimický.

Nesmyslný souboj o přízeň

„Jiná situace pochopitelně je, když jsou potomci partnera starší a svému otci nový vztah přejí. Pokud je jim jeho partnerka věkově blízká, může se mezi nimi vytvořit opravdové přátelství,“ dodává psycholog.
To, v čem nové partnerky často chybují, je také jejich soupeření s dětmi o mužovu přízeň. „Mají nesmyslný pocit, že muž se svými dětmi tráví příliš mnoho času. Děti považují za ty, které jim ukrádají čas z jejich vlastního podílu, který by mohl strávit s nimi,“ vysvětluje Jan Cimický a dodává, že dalším bodem nešváru bývá žárlivost na bývalou partnerku. I zde mnohé ženy neovládají své emoce, přestože expartnerka vůči nim nemusí projevovat žádné nepřátelství ani proti nim manipulovat dětmi. Jako bezdětné se totiž ženy mnohdy těžce vyrovnávají s pouhým faktem, že muže s expartnerkou stále pojí přátelství nebo přinejmenším vazby, které musí udržovat.
„Pokud si takto žárlivá žena založí s rozvedeným mužem rodinu, nastávají obvykle problémy typu: Tvoje děti bijí naše děti a podobně,“ upozorňuje psycholog.
Ze své praxe ale přesto poznal páry, kde svobodná a bezdětná partnerka ve vztahu s rozvedeným mužem nebo vdovcem dokázala vytěžit maximum. „Byly to ženy, které partnerovy potomky z předchozího vztahu přijaly opravdu za vlastní a rodinu se vším všudy posadily na první příčku svých životních hodnot. Na to je ale potřeba opravdu spoustu tolerance a trpělivosti,“ uzavírá Jan Cimický.