Tohle dnešní téma by u mě vydalo na román o několika dílech.Mě vlastně školní průšvihy pronásledovaly snad od první třídy.To se zjistilo, že jsem levák.

V té době to byl pořádný průšvih a hodná paní učitelka se rozhodla, že mi ráda pomůže a celkem násilně mě přeučila.Povedlo se, píšu pravou,ale chleba bych si s ní nenamazala.

Následujících několik let byl podle mě celkem klid, byla jsem takové průměrné dítko, sem tam dvojka na vysvědčení. Jenže asi tak v šesté sedmé třídě se to jaksi zvrtlo a já jsem se začala všemu a všem bouřit.

Základní škola proběhla celkem v normálu, když pominu jedno rozbité okno, pomalovaný záchod a naraženou kostrč jedné nemilé spolužačky, horší to bylo dál.

Na zdrávku jsem nastoupila v roce 1990 jako mistr světa amoleta. Myslela jsem si tehdy, jaká jsem frajerka a podle toho se chovala. Rodiče se mnou měli problémy snad od začátku,studovala jsem spíše "dálkově",nebyl pro mě velký problém mít za půl roku 100 a více neomluvených hodin. Dneska se celkem divím, že mě někdo nechal tu školu dodělat. Tehdy jsem ale měla svou první velkou lásku a škola mě ani trochu nezajímala. Byla jsem schopná vykašlat se na praxi, sednout na kolo a jet téměř 60 kilometrů za klukem, který za to, jak jsem zjistila až později, vůbec nestál. Jenže to vím až dnes. Ze školní brigády jsem byla málem vyloučena, poněvadž tam se samozřejmě bumbat nesmělo a to já tehdy moc nerespektovala.

Snad největší průšvih, který se mi ale povedl, se stal na lyžařském výcviku ve třetím ročníku. Večer jsme měli tehdejším panem ředitelem povoleno koukat na horor, já pak naprosto vyjukaná šla na záchod, uviděla nějakou havěť a začala ječet /havěť nesnáším/. Samozřejmě přišla kontrola v podobě pana ředitele, kterého jsem zpucovala, co leze na dívčí WC, jestli to není nějaký úchylný, no a když se ohradil, tak jsem mu v zápalu vášně řekla, že je hajzl. Ani nevím ,co mě to popadlo, ale stalo se. Tehdy z toho byla pěkně kulaťoučká dvojka z chování na vysvědčení. Nebyla díky mému "dálkovému" studiu jediná. Na mých vysvědčeních byla jediná jednička snad z tělocviku.

Nakonec jsem se s hodně odřenýma ušima probojovala až k maturitě, zdárně ukončila školu, i když maturitní vysvědčení nebylo zrovna nejúžasnější, i čtyřka se tam dala najít. Naši mi za ni tehdy ještě poděkovali.

Dneska už 15 let pracuji, na tuto dobu vzpomínám celkem s hrůzou, jaké jsem byla tele.

Ale chtěla bych touto cestou opravdu upřímně poděkovat svým rodičům, že to všechno se mnou vydrželi, protože dělat mi tohle moje vlastní dítě, tak nevím. Doufám, že tohle po mě nepodědí. Když si na tu dobu vzpomenu, tak se sama za sebe dost stydím.Takže ještě jednou:DÍKY MAMI,DÍKY TATI!

Karinečka

Karinečko, jsi kopie mojí vlastní dcery, díky za naději, že z ní vyroste normální člověk.

Jak jste na tom s průšvihy byly vy, milé čtenářky? Chodily jste za školu? Byly jste rebelky? Jaký byl váš nejhorší školní průšvih? Své vzpomínky pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama