Vztahy

Ty bys ho pustila?

Začíná den. Dlouhý den s koňmi. Stojím na závodišti, v ruce držím poznámkový blok a startovní listiny a kolem mě defilují koně. Překrásní, velcí, připravení na prestižní parkur. Měla bych sice dbát na pořádek kolem, ale zatím se nic neděje. Koně se jenom procházejí, ještě bez jezdců. Ti si prohlížejí parkur a já si prohlížím je. Většinu z nich znám - přinejmenším ty, kteří jezdí dlouho, ti jsou na našem závodišti rok co rok. Některé vidím poprvé, jsou nervózní, rozhlížejí se. Ostatně, mají po čem - naše závodiště patři k nejhezčím. Kolem jsou vysoké stromy a díky říčce, protékající nedaleko, tady nebývá horko ani v poledne. Kousek dál se otevírá nádherný pohled na hory kolem.

A prohlídka končí - začínáme! První z jezdců vjíždí na parkur. Je to starý známý, tady se žádné překvapení konat nebude. Přesně, jak jsem čekala - projíždí dokonale, bez chyb, rozumnou rychlostí. Končí tak, jak má, a odjíždí na opracoviště. Lidí tady přibývá - trenéři, majitelé, personál ke koním. Vedle mě si stoupá starší pán, kterého neznám. Prohlíží si moji startovní listinu a tiše si čte jména jezdců. Zarazil se u čtvrté jezdkyně, jejíž jméno mi nic neříká. "To je známá?" ptám se ho. "Je to moje dcera," odpovídá pán a přitom kouká na druhého startujícícho - pro změnu ženu ve středních letech. Je to veterinářka, jezdí dlouho a ani u ní se nedá čekat žádné překvapení. Projíždí sice s jednou chybou, ale zcela bez problémů.

Pak zazní zvonek, ohlašující třetí start. Mladé děvče, které už jsem tady párkrát viděla. Skáče pěkně, nejede zbytečně rychle, neriskuje ... a pak najednou vidíme z dálky už jen dívčí tělo letící vzducherm a slyšíme, jak se kácí překážka a ozývá se hlášení "...na parkuru je kůň bez jezdce..." vyrážím ho chytit. Nejsem sama, je nás dost, kdo se snaží pomoct. Lidé okolo mi zaclánějí ve výhledu, ale stejně se soustředím spíš na vyplašené zvíře než na cokoliv jiného. Než koně chytneme a vyvedem, chvilku to trvá. Pak se teprve můžu rozhlédnout - a už je jasné, že je problém. Dívka zůstává ležet nehybně na trávníku a běží k ní doktor. A není sám. I když má službu vynikající chirurg, stejně si přivolává pomoc dalšího lékaře a z věže k nim běží rozhodčí. Ohlašují přerušení závodu, čeká se na sanitku. Musím za rozhodčím kvůli tomu, co s koňmi na startu - je tam řádná tlačenice, protože hlášení o přerušení nebylo slyšet všude a je nutné je znovu zopakovat. Teď teprve zblízka vidím, co se děje - děvče leží na zemi v bezvědomí a lidé kolem ji chrání před zimou a snaží se ji probrat. Daří se to ještě před příjezdem sanitky, ale i tak je to skoro půlhodina, než se podaří zjistit, co ji bolí.

Pomalu se vracím ke svým povinnostem a najednou vidím pána, jehož dcera má jet - pojede hned, jakmile sanitka opustí závodiště. Muž, stojící vedle mě je pořád tentýž elegán s knírkem, ale už to jaksi není on. Je menší, schoulený do sebe. A najednou mě chytne za loket a vyhrkne: "Já se o ni bojím!" Pozdě, dívka už je na startu. Kůň se rozbíhá a muž vedle mě pokračuje: "Nechci, aby jezdila, já mám strach. Já nechci, aby skončila jako tamta..." a pak se na mě obrací s otázkou: "A vy to svému dítěti dovolíte?"

Co s mým dítětem? Dovolím mu, aby dělalo co chce a budu se bát, že kvůli své zálibě zemře? Jaký vy máte názor na podobné aktivity?

     
   
14.06.2004 - Láska a vztahy - autor: Herta

Komentáře:

  1. avatar
    [52] šája [*]

    filavik: Mám takový dojem, že ta maminka-nemaminka je Belinda

    superkarma: 0 15.06.2004, 07:45:42
  2. avatar
    [50] Girasole [*]

    Ahojky. Odpovídám mamince, která má hyperaktivního sedmiletého kluka. Já mám taky syna. Je mu 10 a je hyperaktivní. Od mala ho učím samostatnosti i s přednáškou, co se může stát, když si třeba nevezme přilbu na kolo nebo chrániče na kolečkové brusle. Taky se bojím, ale tím, že jej nebudu nikam pouštět, tím to nevyřeším, Jen z něj vypěstuju skleníkové dítě. Dneska v deseti je to báječný mladý muž, samostaný a hlavně zodpovědný. Zbytečně neriskuje. A hyperaktivita se taky věkem zklidňuje:-) Takže držím palce:-)

    superkarma: 0 14.06.2004, 16:09:01
  3. avatar
    [39] SMPE [*]

    Co se má stát to se stane. Neštěstí se může přihodit kdykoliv a kdekoliv. Žádný zákaz nepomůže.

    superkarma: 0 14.06.2004, 13:40:05
  4. avatar
    [36] Milala [*]

    Můj syn jezdil 10 let závodně motokros,takže o strachu bych vám mohla povídat.Zranění se mu nevyhýbala,ba naopak.Ale i tak na to období všichni vzpomínáme a jsem moc ráda,že dělal nějaký sport.Museli jsme toho nechat k vůli financím,ale fandové jsme pořád.

    superkarma: 0 14.06.2004, 13:12:26
  5. avatar
    [30] Lilijka [*]

    Moji rodiče byli jsou velice uzkostní a téměř všechno mi zakazovali a stále mi vyjmenovávali, co všechno se mi může stát, takže teď trpim spoutou různých fobií a horko těžko je překonávám.

    superkarma: 0 14.06.2004, 11:20:56
  6. avatar
    [29] pajda [*]

    Suzanne: podle všeho nejen mámy...i když já si pamatuju, že nůj muž jel do stájí poprvní v životě proto, aby zjistil, jestli tam syslíkovi nehrozí nebezpečí a už mu ty koně taky zůstali...

    superkarma: 0 14.06.2004, 11:15:42
  7. avatar
    [28] Žábina [*]

    Suzanne: určitě to normální je ...

    superkarma: 0 14.06.2004, 11:08:40
  8. avatar
    [26] Suzanne [*]

    šája: Bingo, tak přesně to jsem měla na mysli. Ale v zásadě mi udělalo moc dobře, že nejsem psychopat, a že taková trápení mají všechny mámy a je to normální

    superkarma: 0 14.06.2004, 10:45:00
  9. avatar
    [25] šája [*]

    Suzanne: Ano, to máš pravdu. A já raději dítko poučím, než abych ho ze strachu zavírala doma. Doma pak na sebe převrhne konvici s vařicí vodou, že...

    superkarma: 0 14.06.2004, 10:35:47
  10. avatar
    [24] Suzanne [*]

    Žábina: šája: proto jsem uvedla záměrně příklad dvou stejně zdatných (velmi zdratných) lidí. Jako že i tělesně velmi zdatnému člověku se pak může stát jakási "banální" příhoda, která ho bude stát život. Stejně tak se nemusí průměrnému člověku ve vypjaté situaci stát nic. Tím chci říct, že když se má průser stát, tak se stane i za dodržení všech bezpečnostních opatření. Když ne teď, tak jindy. A je těžké se s tím smířit, resp. my rodiče se s tím těžko kdy můžeme smířit.

    superkarma: 0 14.06.2004, 10:31:24
  11. avatar
    [23] šája [*]

    Žábina: Nemusí to být pravda - kdo dělá rizikové sporty, bývá většinou zdatnější a dokáže se se spoustou situací vyrovnat než ten, kdo jednou za čas vyjede jen na tom kole je to jako sváteční řidič kontra závodník....závodník víc riskuje, ale tu nehodu zaviní spíše ten sváteční řidič

    superkarma: 0 14.06.2004, 10:16:57
  12. avatar
    [22] Žábina [*]

    Suzanne: ano to je pravda, ale na druhou stranu ten kdo dělá rizikové sporty se dostane do těch nebezpečných situací víc než ten kdo jen třeba rekreačně jezdí na kole....
    takže to riziko je tam pak větší....

    superkarma: 0 14.06.2004, 10:09:17
  13. avatar
    [21] Suzanne [*]

    Víte, tahle diskuse je dobrá už kvůli tomu, že zjišťuju, že moje strachy jsou normální. Někdy mě to tak přepadne a začnu se bát úplně nesmyslně, ale je jasné, že sice musím udělat vše pro bezpečnost, ale jinak musím svoje dítě nechat jít jeho vlastní cestou. Cítím, že to je na rodičovství to nejdůležitější a nejtěžší. Já tomu říkám vůle boží a někdo osud (jak chcete), ale někdy se něco asi musí stát i za dodržení těch nejpřísnějších opatření. Jeden člověk leze po skalách, raftuje a je ok, druhý to samé stejně dobře, a pak spadne z kola a je s ním amen.

    superkarma: 0 14.06.2004, 10:05:20
  14. avatar
    [19] mam-ča [*]

    Všichni rodiče mají strach, zvlášť mámy. Moji synové vždycky sportovali, (jeden z nich absolutně postrádá pud sebezáchovy) takže chirurgie byla jejich druhým domovem. Ale podle hesla „Nešikovné maso musí pryč“, jsme tohle období nějak přežili.
    Dnes provozují organizovaně velmi rizikové aktivity, vše na vlastní nebezpečí. Zkušenosti jsou nepřenosné a prostě si ten čumák musí nabít sami. A mně nezbývá, než doufat, že to dobře dopadne.
    Nelze přece chovat dítě pod ochranným poklopem. Ty úzkostlivě ochraňované děti jsou ohroženy úrazem i jiným nebezpečím ze všech nejvíce.

    superkarma: 0 14.06.2004, 09:49:48
  15. avatar
    [18] Křečkomyš [*]

    Taky se učím jezdit na koni a jsem přesvědčená o tom, že není krásnějšího sportu. Jako malá jsem po tom toužila a maminka si to nepřála, velice striktně mi to zakázala a já se leta trápila. Stejně jsem si ke koním v dospělosti cestičku našla. Jen ať děti jezdí, alespoň nebudou myslet na blbosti jako jsou drogy. A děti jsou tvárnější, učí se rychleji a tělo se lépe přizpůsobí.

    superkarma: 0 14.06.2004, 09:24:15
  16. avatar
    [17] koule [*]

    taky si myslim, ze kdyz se ma neco stat tak se to stane, jak nam tak diteti. Vzdyt i doma dite neni chraneno. A pokud budou moje deti jako jejich tatinek, tak se mam fakt na co tesit. Ale urcite jim to zakazovat nebudu.

    superkarma: 0 14.06.2004, 09:24:03
  17. avatar
    [15] šája [*]

    ... a může se mu něco stát, i když ho nesu v náručí přes komunikaci v areálu nemocnice

    superkarma: 0 14.06.2004, 08:55:37
  18. avatar
    [14] Silveig [*]

    dítěti se může stát cokoli k když stojím hned vedle

    superkarma: 0 14.06.2004, 08:53:54
  19. avatar
    [12] Žábina [*]

    taky myslím, že když se něco má stát, stane se to...ale je fakt že ježdění patří k těm nebezpečnějším sportům

    superkarma: 0 14.06.2004, 08:38:18
  20. avatar
    [11] pajda [*]

    Když spadl můj muž, přežili jsme to celkem v klidu (i když jsem byli se syslem při tom) a jezdil dál...ale u dítěte je to přece jen jiné.

    superkarma: 0 14.06.2004, 08:31:32
  21. avatar
    [10] šája [*]

    pajda: Kamarádka zahynula pod lavinou...v tu chvíli jsme byli zděšení a pod dojmem tragédie chtěli někteří lezení nechat. Dokonce jsme kamarádům místo tradičního lana koupili jako svatební dar lustr....Život jde dál a my lezeme dál

    superkarma: 0 14.06.2004, 08:18:43
  22. avatar
    [9] Sama [*]

    Je to asi 2 měsíce, co měli v oddíle, kde jezdí moje dcera smrťák - bohužel ona mladá paní nebal oficiálním členem oddílu, měla tam jen ustájeného koně, takže to, že nenosila helmu byl jen a jen její problém :-( Zůstal po ní tříletý chlapeček Dlouho jsem zvažovala, jestli ji tam pustit ... nakonec spíš by se mohla stát obětí nějaké autonehody. Holt na to nesmím moc myslet a na koníky s ní raději nechodím - nemám na to nervy :-(

    superkarma: 0 14.06.2004, 08:18:04
  23. avatar
    [8] pajda [*]

    Taky vidím raději, kdy se mi sysel motá kolem koní, než když lítá s bůhvíkým po sídlišti a vymýšlí ptákoviny. Na druhou stranu chápu, že být u něčeho takového muselo být hodně nepříjmené.

    superkarma: 0 14.06.2004, 08:09:55
  24. avatar
    [7] pohodarka [*]

    souhlasim s ostatnimi, urazy se mohou stat kdekoli a kdykoli, viz vcerejsi pozdne vecerni avsak velmi zajimavy a smutny program a detskych urazech na ct2

    superkarma: 0 14.06.2004, 08:01:23
  25. avatar
    [6] *Kotě* [*]

    Mně se v dětství stávaly úrazy prakticky všude a pořád... to by mě naši museli uvázat do svěrací kazajky, abych si nic neprovedla. Přesto mě nikam nezavírali a nic mi nezakazovali - no a přežila jsem...

    superkarma: 0 14.06.2004, 07:49:50
  26. avatar
    [5] Lenice [*]

    Sama jsem parkury jezdila, než mi to pracovní vytížení přestalo dovolovat a nemyslím si, že by to bylo až tak nebezpečné úrazy se stávají všude , navíc pokud je to organizovaná aktivita, vždy je tam to dítě pod dohledem nějakého dospělého

    superkarma: 0 14.06.2004, 07:47:22
  27. avatar
    [4] šája [*]

    Myslím, že pokud dítě provádí své aktivity takto organizovaně, většinou tomu předchází poučení o bezpečnosti a tak dále...Potom mi i horolezectví připadá bezpečnější než jen lítat na kole po sídlišti

    superkarma: 0 14.06.2004, 06:37:13
  28. avatar
    [3] kubikm [*]

    Pokud se dodržují pravidla bezpečnosti tak bych dítě pustila, prostě nebezpečí číhá všude...to bych ho musela zavřít doma po štulc...a co když na dům spadne letadlo...asi tak
    to nic nemění na tom, že mě dívky je líto...
    znám pána, co mu zemřela žena - při normální vyjížďce kůň klopýtl, ona spadla a nešťastně na kámen, ani helma jí nezachránila...

    superkarma: 0 14.06.2004, 00:31:14
  29. avatar
    [2] Myskdalen [*]

    Je to hrůza,mám pocit,že dítě je v ohrožení života v každý moment,nejen sportem.
    Na cestě do školy a ze školy,při jízdě busem,vlakem,v letadle,při běžných sportech jako lyžování či plavání,prakticky kdekoli.

    superkarma: 0 14.06.2004, 00:19:02
  30. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    To bych musela drzet decko doma - zadne kolo, zadne plavani, zadne lyzovani, zadne brusleni - no co by melo z toho zivota?

    superkarma: 0 14.06.2004, 00:11:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme