Některé ženy to prostě s muži umí. Znáte přece to pořekadlo, že muž je hlavou rodiny, ale žena  tím krkem, který hlavou hýbe. A když to dělá šikovně a nenápadně, o to ochotněji hlava poslouchá, aniž by ztratila cokoliv ze své důstojnosti a pocitu důležitosti.

manZrovna včera jsme na tohle téma daly řeč s dlouholetou kamarádkou, jejíž rodina mě za dob mých studií tak trochu adoptovala. A možná až teď mi došlo, čím to bylo, že jsem se u nich cítila jako doma. Nejen proto, že stejně jako u nás byli tři sourozenci, stejně jako u nás dvě holky a jeden kluk, ale jejich rodinný model mi nápadně připomínal ten náš.

Otec vzdělaný, přirozeně autoritativní finanční tahoun a matka (v dobrém smyslu) kvočna, která bere své děti pod ochranná křídla a udržuje teplo rodinného krbu.

Nedalo mi, abych se nezeptala, jak se mým „adoptivním“ rodičům daří. „To by ses divila, jak se to obrátilo. Pamatuješ tátu ne, hotový bonviván, samý večírek, hospůdka, zábavička a matka domácí puťka. Teď?“ „ Matka chodí na večírky a otec vaří“, skočila jsem jí do řeči. „Co vaří. Uklízí, luxuje, myje okna a matka sedí a sekýruje“.

„No a nebylo to tak vždycky? Jen si vzpomeň. Stačilo, aby jí louplo v zádech a otec skákal, jak maminka pískala. Jednou jste měli sbaleno, že pojedete na chalupu, matka dostala migrénu a celá rodina seděla doma.  A nikdo, )včetně otce neřekl ani popel. Nikdo si nedovolil „Toničce“odporovat“.

Tvoje matka je přesně stejná, nenápadná a svým způsobem roztomilá manipulátorka, jako ta moje.  S tátou to prostě uměla, a kdyby nezemřel, vydrželi  by spolu ve šťastném manželství dodnes. Jako vaši.“

"No jo, to máš pravdu".

Že by na těch ženských zbraních něco bylo a my objevily tajemství šťastného manželství?

Možná jsme dnes (třeba sobě na škodu) přehnaně emancipované, říkáme věci na „plnou“hubu a ve spoustě případů si umíme poradit stejně dobře jako muži. A možná jim tak dáváme najevo, že je vlastně nepotřebujeme.

Zatímco naše maminky se nestyděly za to, že jsou jenom „slabé“ ženy, které nedokážou (či nechtějí) vyměnit žárovku, nebo sifon u dřezu a nechávaly to na svých mužích.

A těm ten pocit nepostradatelnosti zvyšoval mužské sebevědomí a své ženušky ochraňovali, opečovávali a na rukou nosili.

Reklama