Zdraví

Tvá bolest je moje velká bolest


Dobrý den čilé paní redaktorce a zdravím kypícím Ženám-in!

Nejvíc nemocí vyléčíme pobytem na lůžku, ty další dlouhodobou přísnou životosprávou a sebekázní a některé nevyléčíme nikdy, protože nám zůstávají ležet na duši.

,,Choď rovně," slyšela jsem odmalička z úst svých rodičů, když se nemohli smířit s tím, že osa páteře jejich dcery vybočuje z řady ostatních. Pravidelná roční návštěva ortopeda neléčila. V pubertě se přidala zvláštní nepopsatelná bolest hlavy se sliněním, pazvuky a záškuby celého těla. O epilepsii nechtěl nikdo slyšet. Místním lékařům se coby diagnóza náramně hodil můj pubertální stav.
Když byly záchvaty obzvlášť silné, rodiče mě omluvili z vyučování pro nevolnost. Ovšem ani sami si na okamžik nepřipustili pro dceru něco tak příšerně znějícího - padoucnice. Jen na okamžik se rodina zamyslela, jak to jednou bude s mojí láskou, když mě v tomto stavu uvidí.

Záchvaty si nevybírají a v den mého rande mě od rána pronásledovala série menších. Doma říkali, ať nikam nechodím, neboť když mě milý uvidí, odejde. Byl první, který řekl, zda vím, že jde o epilepsii. Asi po půl roce jsem k němu přišla poprvé do bytu a všimla si v rohu zapadnuté knihy o této nemoci. Když jsem se ptala, co tam dělá, řekl, že mi musí nějak odborně pomoc, když viděl, co se mnou záchvaty dělají, a tak si koupil odbornou literaturu.
Jako manžel mě téměř ve 30 letech, tedy skoro dvacet let od propuknutí nemoci, dohnal k tomu, abych se léčila. Magnetická rezonance jasně prokázala zhoršující se epilepsii.

Páteř se v té době ozývala natolik, že jsem do čtrnácti dnů skončila na operaci, neboť hrozilo, že přijdu o nohu.
Problémy přibývaly. Oteklé břicho a jeho velká bolest nebyl jediný důvod, proč jsem navštěvovala dlouhou dobu gynekologa. Rodinné dědictví rakoviny vaječníků, na něž mladé umřely moje dvě tety /otcovy sestry a jeho babička/ byly dalším pádným důvodem, stejně jako únava. Dokonce jsem toto tzv. dědictví měla červeným písmem uvedeno na pevné straně zdravotní dokumentace, kdyby něco, aby věděli...

Hurá, nikde nic, snad jen věk, prý po pětatřicítce má každá žena tak trochu větší břicho, zněl ortel této návštěvy. Noční bolesti s tím, že asi umřu, jak mi je zle, jsem šla ošetřit k obvoďačce, když mě slovně poslala domů, ať nechytnu chřipku. Raději jsem dál chodila do práce již jen napůl úvazku, než lékařům sdělovat svoje bolístky. Ranní prudké bolesti břicha, zvracení a v hlavě pocit definitivního konce. Když mi manžel podpíral hlavu nad toaletní mísou, pronesl, že když nechtějí dát důchod shora /rok jsem se o něj soudila/, tak budeme žít z jednoho platu, ale pracovat mě nenechá.

Manžel zůstal téhož dne doma, neboť tak špatnou mě ještě neviděl, zato obvodní lékařka konstatovala od telefonu, že jde o chřipku, kterou jí muž  vyvrátil. Moje nedůvěra v lékaře jenom rostla. Na přání manžela jsem znovu došla na gynekologii, kde se paní doktorka při pohmatu břicha zhrozila a okamžitě volala na ultrazvuk.
První jejich otázka byla, na co umřely moje tety? Najednou se u lůžka seběhl snad celý špitál, cosi si špital a já měla okamžitě nastoupit do nemocnice.

Odebrali mi krev a do týdne vše, co ženu dělá ženou, neboť v diagnóze rakoviny vaječníků pokračuji v rodinné tradici. Když jsem po chemoterapii bez vlasů v šátku chodila vyřizovat papíry na důchod k obvoďačce, chovala se jako mílius a rozhodně mi chřipku nevnucovala.

Nyní již půl roku odkládám operaci hrudní páteře, a poté by měla následovat operace krční. Bojím se, že můj oslabený organismus takový nápor nevydrží. Po těžké operaci vaječníků mi naplno propukla osteoporóza třetího stupně, problémy s očima, ušima, astmatem, břichem, epilepsii, páteří, klouby, a to snad stačí, i když bych mohla pokračovat. To jsou takové maličkosti, které narůstají, když vám nikdo nevěří.

Jediné pozitivum je, že mám dnes čas psát vám tento dopis, neboť páni doktoři uznali, že si po těchto peripetiich důchod zasloužím. Nečekejte však jejich duševní podporu. Řeklo by se onkologická poradna. Dokud v ní člověk pomalu neomdlí, přestože je objednán půl roku dopředu, nepřijde na řadu.

Přes všechny bolístky, kterými jsem prošla, věřím v lásku svého manžela, který mně od první chvíle věřil a držel nad vodou. Před operací, když ani jeden z nás nevěděl, zda zůstane vdovcem on, či já budu nebožkou, mě na chodbě pevně stiskl na svou hruď a pronesl: ,,Jedno si pamatuj! Tvoje bolest je mojí velkou bolestí. A tak to bylo a navždy i bude!"

Přestože fyzické bolesti - následky operace, byly neuvěřitelně kruté, jako bych je v některých okamžicích ani necítila. Léčivá slova mojí lásky měla zázračnou moc a dodnes mě drží nad vodou!

Přeji Vám, milé Ženy-in, aby víc než bolest jste vedle sebe cítili člověka, který Vám doopravdy věří! Je to léčivé a uzdravuje všechny bolístky, a to i ty největší!

Ema K.


Milá Emo, to je před obědem dost silná káva :-(. Držím Vám všechny palce, co mám, ať je vám lépe. Taková láska je velké světýlko a určitě k uzdravení pomůže. Hodně síly!            

   
01.11.2006 - Zdraví - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [17] bonda [*]

    Moc vás oba obdivuju. Co to v těch doktorech je, že nevěří člověku, že má opravdu bolesti, hned v každém vidí hypochondra? Fakt mě to rozčiluje, člověk aby se pořád doprošoval, aby mu věřili a něco s ním začali dělat. Ještě že nebylo už pozdě...

    superkarma: 0 01.11.2006, 23:02:33
  2. avatar
    [15] Maca.M. [*]

    Milá Emo K.,přeji Ti strašně moc síly v boji s tak strašnými nemocemi a závidím, tak bezvadného manžela!!!

    superkarma: 0 01.11.2006, 21:54:47
  3. avatar
    [14] átéčko [*]

    Hodně štěstí a zdraví!!!! Manžela jen závidím

    superkarma: 0 01.11.2006, 19:25:20
  4. [13] pavca38 [*]

    Přeji Vám hodně štěstí a hlavně zdraví, a gratuluji k takovému manželovi...

    superkarma: 0 01.11.2006, 16:48:05
  5. avatar
    [12] Láska [*]

    Přeji vám hodně zdraví a štěstí.Máte skvělého manžela.

    superkarma: 0 01.11.2006, 13:47:41
  6. avatar
    [10] janase [*]

    Hodně štěstí přeji. Držte se

    superkarma: 0 01.11.2006, 12:51:26
  7. avatar
    [9] Suzanne [*]

    Drž se. Držte se oba.

    superkarma: 0 01.11.2006, 12:26:19
  8. avatar
    [8] Kadla [*]

    Zázraky se moc často nevyskytují, ale tady zrovna by byl jeden potřeba. Držím palce.

    superkarma: 0 01.11.2006, 12:19:31
  9. [6] tanecnice [*]



    Dekuji za tento clanek

    superkarma: 0 01.11.2006, 11:56:28
  10. avatar
    [5] Věrulinka [*]

    moc a moc a co nejméně další strastí Ti přeji Manžel Tvůj,úžasný člověk

    superkarma: 0 01.11.2006, 11:55:56
  11. avatar
    [4] arjev [*]

    Ema K:takových mužů jako je Váš manžel,je velice málo.Krásný vztah.Držím palce a posílám pro

    superkarma: 0 01.11.2006, 11:54:51
  12. avatar
    [3] pohodova [*]

    Tvoje bolest je mojí velkou bolestí. A tak to bylo a navždy i bude!"

    Moc hezke...... Hodny,cestny,chrakterni chlap.

    superkarma: 0 01.11.2006, 11:46:54
  13. avatar
    [2] Mac [*]

    Milá Emo, moc bych Vám přála, abyste byla zdravá. Je krásné, že Vám osud alespoň dopřál milujícícho partnera. Držím Vám oběma moc palce, ať jste spolu ještě dlouho šťastni.

    superkarma: 0 01.11.2006, 11:46:01
  14. avatar
    [1] gerda [*]

    Před takovým manželem klobouk dolů. Je to zlatý člověk. Štěstí, když v těchto chvílích není člověk sám, protože očekávat účastný přístup od zdravotnického personálu je utopie. Emo, ať to všecko dobře dopadne, udržujte si optimismus a nenechte se zlomit, hlavně ať jste ve špitále jen po nezbytnou dobu a můžete být pospolu se svým mužem. Potřebuje vás.

    superkarma: 0 01.11.2006, 11:44:15

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme