Čtenářka Ekleinovka dostává odkudsi varování. Díky němu se jí dvakrát podařilo zachránit se při autonehodě. „Vždycky je to automatická reakce,“ píše...

V příspěvku čtenářky Ekleinovky se dočtete, jak její auto převálcoval tirák...


Téma o šestém smyslu mne nutí k zamyšlení. Myslím, že jakýmsi „vnitřním radarem“ je obdařen každý. Stačí jen pozorně vnímat signály, které naše tělo vysílá. Naučit se naslouchat sám sobě.
Mně se stává, že mívám jakási varování. Prostě mi projede hlavou myšlenka, která tam vlastně neměla co dělat. Navíc mne mrazí po celém těle. Takže zbystřím okamžitě pozornost. Mnohokráte se mi to vyplatilo na horách a hlavně při jízdě autem. Stála jsem na křižovatce ve velké frontě. Něco mi říkalo, ať vypadnu z auta. Opustila jsem vlastní vozidlo. Přeskočila zábradlí. Úplně automaticky. Sotva jsem doskočila, ozvala se hrozná rána. Zezadu se přiřítil tirák a navalil to do auta za mnou a byla řetězová havárka.
Další zážitek. Opět v autě. Pustili mne na víkend z nemocnice po úrazu páteře. Nevím proč jsem si nesedla na místo spolujezdce. Opět jsem jednala automaticky. Nasedla na zadní sedadlo, zapla bezpečnostní pás/což jsem vzadu nedělávala/ a ještě křečovitě rukama svírala přední sedadlo, kde seděl muž. Měli jsme malé auto, takže jsem tam byla napasovaná takřka „napevno“. V nepřehledné zatáčce se proti nám vyřítila stará škodovka. Vrazila to do nás v plné rychlosti. Místo spolujezdce bylo totálně nadranc. Podotýkám, že řidič škodovky byl namol.
Vzpomínám na moji prababičku. Ta mívala také předtuchy.
Její syn, můj dědeček, vážně onemocněl. Nikdo nevěděl, co mu je. Chlap jako hora začal najednou chřadnout. Ztrácel orientaci, padal, přestal komunikovat. Hospitalizovali jej s tím, že má nádor na mozku /psal se rol 1932/. Dědeček chřadl čím dál více. Vážil pouhých 35 kg, byl v bezvědomí. Lékaři rodinu připravovali na nejhorší. Ještě mu chtěli provést operaci mozku. Prababička měla den před plánovanou operací zvláštní sen. Zjevila se jí panenka Maria a řekla jí, ať Josefa okamžitě odveze z nemocnice, že se uzdraví. Tak se i stalo. Polomrtvého dědečka si vzala na reverz domů. Krmila jej žloutky s cukrem . Po 14 dnech se probral z bezvědomí. Začal komunikovat. Zotavoval se zázračně rychle. Lékaři byli v šoku. Nevěřili vlastním očím. Děda přijel na kontrolu autem. Začal normálně učit na reálce, psal knížky, maloval. Žil lépe než před tím. Když si prohlížím jeho obrazy, jakoby měly duši a snažily se promluvit. Dožil se 78 let...

Ekleinovka

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.


Soutěžní obrázek: Co jsem rozřezal?

soutez

Téma dne 22.6.2012: Máte šestý smysl?

  • Měla jste někdy tušení?
  • Cítíte v kostech, že se nějaká událost stane?
  • Dostáváte od „Osudu“ varovné signály?

Popište mi konkrétní příběhy, které se vám staly a vy jste tušila, že to tak dopadne, ať už to dopadlo dobře či špatně. Příspěvky mi posílejte do redakční e-mailové schránky (viz níže), a to nejpozději 22.6.2012 do 15.00 hodin. Váš text ať je dlouhý alespoň jako tento odstavec, tedy pokud chcete mít šanci na uveřejnění a také šanci na získání dárku, kterým je tentokrát vpravdě osudová hra - dřevěné Šachy od firmy Albi.

sachy

Reklama