Reklama

I když je ještě den, Tora (babička Tora) nám poví pohádku na dobrou noc. A mně se tak líbí, že si ji stejně přečtu ještě jednou i večer.

Bio nebio, za devatero horami a devatero řekami bylo malé bio království. A v tom biokrálovství se měly všichni na zámku moc dobře. Jedli maso jen z kraviček, které celý život šťastně poskakovaly na biopastvině. Jedli vajíčka od slepiček, které ve výběhu vyhrabávaly neméně šťastné biožížaly. Ovoce a zelenina ze zámeckých biozahrad a biosadů bylo báječné, šťavnaté, nikdy nepoznalo chemický postřik, zato mělo v malíku všechny pohádky, které mu sadař četl před klekáním na dobrou noc.
A všechny tyhle báječné laskominy si mohli dovolit právě jen lidé od dvora. Protože, co pocházelo z biostatku a biopolí stálo tolik, že se na stůl do prostých chaloupek v podzámčí nemělo šanci dostat.

Jednoho dne se král vydal na projížďku. K poledni dostal hlad a protože domů bylo daleko, zastavil u jednoho malého hospodářství, aby požádal o skromný oběd.
Když hospodář s hospodyní poznali krále, snesli na stůl vše, co se k jídlu v jejich domě našlo. Král se dosyta najedl. A  protože mu opravdu chutnalo, začalo mu být divné, kde tak prostí lidé vzali tak lahodné mléko, šťavnaté maso a sladké ovoce. Chtěl obvinit sedláka, že dozajista kradl na zámeckých biopozemcích a pytlačil na jeho biostatku. Ale sedlák se nedal.
„Víte, pane králi, to je tak. Naše políčko je ve stejném údolí jako královské pozemky. Na drahá hnojiva nemáme a tak nehnojíme. Náš sad jsme zdědili po dědečkovi. Jiné jablůňky nechtěl, než prý ty naše tradiční. Co naplat, jeho přání jsme vyplnili a na ovoce ze sousedního království nemáme. Jsme jen chudí hospodáři. Kravka spásá trávu v sadu. Mléka dá, co má, víc ne. A pekař ve vsi je strašný šejdíř, tak žena peče chléb doma sama. Voní jak kdysi vonívalo na návsi, když ještě pekl starý pekař.“

Královi to vrtalo hlavou a když se vrátil na zámek, nechal si zavolat své rádce. „Řekněte mi moji milí rádcové, proč nouze naučila jíst chalupníka královsky zatímco naši královští kuchaři huntují naši kasu?“
„Ale pane králi, bylo třeba zaplatit vašemu ministrovi, aby vydal glejt, kde náš sad přejmenuje na biosad,“řekl první rádce.
„A je nutné platit každý rok výběrčímu, aby chlévy a pastviny mohly být v bioseznamu,“přidal se druhý.
„Nechali jsme zavřít řezníka a ten nový ve městě je  bio  a levněji prý nezabíjí. Také zaplatil výběrčímu a museli jsme mu ten poplatek kompenzovat v navýšené ceně masa na královský nedělní oběd,“nenechal se třetí.
Král dlouho přemýšlel, co s tím.
I rádci dali hlavy dohromady. Až je napadlo konečně řešení. „Budeme prodávat odpadky z naší kuchyně lidem. Když toho bude málo, dovezeme odpadky ze sousedních království. Lidé budou šťastni, jak levně se mohou dosyta najíst a zbyde jim dost peněz na placení daní. Zvýšených daní. A tak naplníme státní kasu.“
Král byl spokojen, rádcové povýšeni a chalupník........zabil kravku, prodal sad, zaplatil daně a chodí na pastvu sám.

Dobrou noc, milé děti.
Babička Tora si jde udělat kávičku.

Pozn. red: Text nebyl redakčně upraven

_____________

Milá babičko Toro. To je báječná pohádka – anebo spíš takový malý horůrek. :)
Díky moc, jsi skvělá spisovatelka.
A než přečteš dětem večer pohádku, dejte si nějakou dobrou bio-nebio večeři.
Saša

Téma dnešního dne 25. ledna 2012
Potraviny – kvantita versus kvalita

  • Jaký je váš názor na kvalitu potravin v našich obchodních řetězcích?
  • A co potraviny u vietnamských prodavačů?
  • Máte špatné zkušenosti s trvanlivostí a kvalitou?
  • Kupujete do zásoby?
  • Pěstujete si nějaké vlastní suroviny?
  • Cítíte ten znatelný chuťový rozdíl?
  • Co říkáte na biopotraviny?
  • Co říkáte na neustále zdražování potravin, je úměrné kvalitě?
  • Vaříte i „podle peněženky“?

Vše o potravinách, vaše příběhy, názory a komentáře pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelek obdrží dárek: Dvě knihy kuchařek. Nahlédla jsem do nich, nejsou špatné :)

knihy