Kdysi dávno si babička, asi jako spousta lidí v té době, pořídila kukačky. Časem si pak pořídila ještě normální hodiny, které vydávaly jen tiché:"tika tak." Co si budeme povídat, kukačky jsou sice krásné a roztomilé, ale řvou jako krávy....každou čtvrt hodinu. Takže babička zastavila kyvadélko a po letech je dala do kumbálku na dvůr.

Manžel si libuje ve starých krámech. Toužil po kukačkách. Když je objevil u babičky, s radostí se jich zbavila. Hodinář je vyčistil, poopravil, rozchodil. Slavnostně jsme je zavěsili na zeď v kuchyni, abychom zjistily, že opravdu řvou jako krávy. Uznal to i manžel. Kyvadélko se opět zastavilo. Ale na zdi je máme stále.

Říkala jsem si, že obývák by měl být místem, kde se setkáváme s lidmi, návštěvami a trávíme v něm nejvíce času. Tomu odpovídá i naše zeď. Je plná rámečků s fotkami našich blízkých, nejmenších i těch, co jsou již jen ve vzpomínkách. Nikdy nemáte pocit, že je tam prázdno. Fotek utěšeně přibývá a je mi tam útulněji a útulněji.

ttt

ttt

vaše TTT

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Z kukaček museli mít ohromnou radost i sousedi.

A co zdobí zdi ve vašem bytě?

redakce@zena-in.cz

Reklama