Reklama

Své první první září si moc nepamatuji. Ale to poslední léto před tím ano. Má sestra se naučila velmi dobře číst dávno před první třídou tak, že nám ve školce po obědě předčítala pohádky.

 A mě to dávala patřičně sestersky sežrat.

Při zmínce o mém nástupu do školy jsem tak propukala v hysterický záchvat pláče, jelikož jsem nechtěla být za jediného debílka, který neumí číst. To léto jsem plakávala hodně, často, nahlas a celkem srdceryvně. Co maminka utěšila, sestra důkladně obratem rozprášila.

Nakonec jsem v první třídě nebyla za méněcennou jediná. Soudružka považovala za neomluvitelné, že vesničtí caparti nepoznají proso od pšenice. A to ani potomci kulaků. Nám to bylo šumák.

My hlavně měli v merku sladký hrášek a mladou kukuřici. Obilí nikdo za syrova nejedl. Nos nahoru jí vydržel, než jí pokousal kůň. Každý vesnický capart totiž ví, že cizí nemá lézt ke kobyle s čerstvým hříbátkem. Nehledě na to, že takto blbě jí může hladit jen soudružka z města.

Mé průšvihy ze školky se za mnou táhly jak smrad z připálených špaget i na školu. Ve školce jsem totiž se svou lví hrdostí a elegancí pokořila uklízečku tak, jako nikdo přede mnou. Jenže to byla kámoška školnice. A ta si mne vychutnávala od první třídy.

Byla to paní zlá, jízlivá, ješitná a nebetyčně hloupá.

Škole sice vládl ředitel, ale ona byla kardinál Richelieu v polyesterové zástěře. Při našich setkáních, byť letmých, byla elektřina ve vzduchu měřitelná. Divím se, že nevypadávaly jističe a nepraskaly okenní tabulky. Až jednoho dne neváhala využít příležitosti zesměšnit mne před celou družinou. Začala se mi posmívat kvůli situaci z předešlého dne, kdy jsem se o něco přetahovala se sestrou.

Bylo to mimo školu, před naším domem....jenže vesnice je vesnice. Uhodila na citlivé místo, děti se řehtaly, viděla jsem rudě, vždyť přeci žalovat se nemá!

Zmohla jsem se jen na :" Ty krávo užalovaná!" Ne, tykat jsem jí neměla.

Zajistilo mi to klid. Alespoň do té doby, než jsem se pohádala s kámoškou jejíž maminka byla školní kuchařkou. Ať polévka nebo omáčka, za vším následovalo ještě kázání nebo pohled masového vraha a můj pocit, že do té polévky někdo  přidal vlastní DNA.

Přechodem na jinou školu jsem zjistila, že do jídla nikdo neflusal, že takto chutnají školní obědy všude.

První třídu jsem překonala. Stihla jsem se i pod katedrou líbat se svou první láskou. Uklizečka ani školnice naše společné zážitky nepřekonaly dodnes.

A nebo mají potíže se zdravením z jiného důvodu.

TTT


 Už jsem se bála, že dnes opravdu od Tebe nic číst nebudu. Nezklamala jsi :-))))))))) díky! M.

Postřehy a příběhy z vaší první třídy a prvních tříd vašich ratolestí a vůbec všechno, co se k tématu dá říci, očekávám už od této chvíle na redakce@zena-in.cz. Co si například myslíte o experimentu s Comenia Script? A jak vám šlo psaní? Měli jste problém? A co vaše děti?

Dnes máme pro vylosovaný příspěvek dětskou pěnu do koupele a knížku Ivanky Deváté ! “Mezi nebem a peklem“.