Jak pojala dnešní téma zasloužilá maminka Tora? Vtipně a s nadhledem. Pobavte se u dalšího veselého příspěvku o zapomenutém hříbečku a Coco Chanel.

Mám doma plně funkční historický stroj. Neušiji na něm ani závěs, bo si nerozumíme a nemám nikoho, kdo by mne to naučil. Tak mne napadá, že je to vlastně dobře. Jak se znám, narostla by mi křídla a oblažila bych příbuzenstvo i dosavadní přátele sbírkou autorských modelů. Jelikož vím o krejčovině totéž, co o burze banánů na východním pobřeží černého kontinentu, je mé okolí rádo.

 I přes očividnou a jasně prokázanou manuální neschopnost, absenci estetického cítění a obsesi stříhat i šít „od oka“, mne tvoření s jehlou  provází od útlého věku.

 Jen krátce po vstřebání abecedy a malé násobilky mne paní učitelka donutila vytvořit chňapku k MDŽ. Poté, co marně hledala díru na ruku a nenašla, jsem se nedostala ve školní lavici dál, než k obšívání papírových záložek barevnou bavlnkou. No co, Coco Chanel určitě také nějak začínala.

 Jinak jsem doma pečlivě trénovala na panenkách. Chladné zbraně mi byly vždy blízké, a proto jsem dokázala dlouhou dobu tvořit jen pomocí nůžek. Většinou jsem do hadříku prostřihla díru na hlavu, v pase panenku přeškrtila motouzem a dle délky hadříku to pak vydávala buď za halenku, nebo za šaty. Trvalo mi dlouho, než jsem se evolučně posunula k jehle a niti.

 Ale i tak to stálo za to. Stehovat mi šlo pěkně od ruky a nebylo nad univerzálnější postup. Čím větší stehy, tím rychleji ušito.

 Protože mé výrobky byly z výše popsaných důvodů zcela nepoužitelné, navrhla mi maminka, abych se zkusila realizovat při výsprávce vlastního oblečení. Ještě dnes cítím na těle, kde se nacházel můj pokus o zašití kalhotek a jak mi rozedřela nohu jedna umně eliminovaná díra na ponožce. Díky intenzivní práci čínských nezletilých dělníků klesly ceny ponožek natolik, že hříbeček u nás odpočívá v pokoji a nesháním ortopedům pacienty z řad mé rodiny.

 Jenže znáte děti. Co neprostřihnou, to prokousnou, prošoupou, protrhnou nebo to zůstane jako trofej spolužákovi v ruce. Chca nechca (ani nevím, jestli je tenhle přechodník gramaticky dobře, ale líbí se mi) tak šiji a zašívám, ač se u toho ošívám a mnohdy se bráním do poslední chvíle.

Nedávno jsem dceři látala spodní prádlo, ale nakonec připomínalo spíš fiží.

Pomalu se smiřuji s tím, že ze mne Coco nebude. Posledním důkazem je polštářek okolo krku na spaní do auta. Radši si zdřímnout na kovadlině, věřte mi.

TTT

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

_______________________________

Toro, až budu shánět nějaké originální dárky, prosím o chňapku bez díry a ten zapomenutý hříbeček. Já ti za to pomůžu s látáním dětských kalhot a sukýnek. Myslím, že zvládnu i menší stehy. :)
Děkuji, že jsi napsala, hned se lépe pracuje.
Pěkný den tobě i dětem
Saša

Téma dnešního dne 20.června 2012: Šití a zašívání

  • Umíte šít?
  • Šily jste (nebo ještě i šijete) pro sebe či pro své děti?
  • Uměla byste si ušít například závěsy?
  • Dala jste si v současnosti něco ušít?
  • Vyplatí se dnes kupovat látku a šít?
  • Při jaké příležitosti nejvíc?
  • Umíte zašívat?
  • Co zašíváte nejvíc?
  • Uměla šít vaše maminka nebo babička?
  • Když jste byly malé, měly jste šité oblečení?
  • Nebo přešívané?

Vše o  šití a zašívání (a klidně i vyšívání), pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu švadlenku odměním krásně vonící dánskou kosmetikou Nordic Birch - krémem na ruce a deodorantem.

darecek

Reklama