Čtenářka TTT svou typickou humoristickou formou podala své letošní čekání na úrodu hub. A dočkala se.


Dovolte mi zavzpomínat na první půlku letošních prázdnin, kdy málem mykologický spolek vyvěsil košíky na půl žerdi. I já jsem chodila jak vrtohlavá ovce po známých místech, zaručených tipech i do naprosto náhodných remízků, borových hájů, březových alejí a brodila se borůvčím. Nic. Ani růžovka. I s tou bych se spokojila. Další návštěvy lesa též nepřinesly změnu ani přes vytrvalý déšť, dusno a zkrátka houbové počasí.
„Když vy na mě, tak já na vás taky !!“ Neodpustila jsem si verdikt, když jsem propadla ostružiním v marné snaze najít alespoň klouzka.
Víte, moje houbařská čest byla naprosto položena na lopatky. Od mala mám léto spojené s houbařením. Neříkáme jdem na houby, ale máme taková místečka, že s klidem můžu říct, na který druh jdu. A najednou tohle. I ty babky vstoupily do stávky a nehodlaly nastrčit ani své červivé a slimáky načechrané kámošky.
A tak jsem uložila rybičku i košík na nejhlubší dno skříně a začala chodit ven s hlavou hrdě vztyčenou. Ne, že bych si vyztužila zborcenou sebeúctu, to ne. Ale už jsem nic a nikoho nehledala a pomalu zjišťovala, že i výš nad zemí je svět krásný.
Procházeli jsem s dětmi a rodiči takhle zámeckou zahradou... „Hele, houba,“ zareagoval syn nad jakousi jeduhoubou. Přeci  vlastním egem nezkazím dětem zábavu. Dovolila jsem jim sebrat těch pár prašivek alespoň na hraní na písek . Jenže zatímco se ostatní návštěvníci  kochali dendrologickými exponáty, nám se začala na kočárku kupit povážlivá hromada prašulí.  Houbová mánie v dětech zakořenila úspěšně. „Růžovka!“  Za normálních okolností houbí póvl  se najednou zjevil mezi keři a byl oslavován málem jako hřib. Přibyly jí ještě čtyři kámošky. Když ještě nejmladší syn uklouzl po holubince seniorce a díky pádu objevil hříbek, opouštěli jsme park  jako vítězové s novou nadějí v žilách.
Nad polévkou, ve které těch pár chudáků bylo sotva znát jsme ale uvažovali. „Všimli jste si, ty prašivky i ty růžovky byly všechny mladé...jakoby vylezly právě z hlíny.“ To byl fakt, mnohé z nich byly víc v zemi než venku, když jsme je v extázi dobývali ven. „Je to jakoby fakt začínaly konečně růst,“uvažovala mamka. „Když jich je tolik v parku, to by bylo, aby nebyly v lese,“ rozhodl táta.
Asi kouzlo nebo co způsobilo, že jsme druhého dne ve stavu vytržení uchvátili několik růžovek. Nesměle roztroušené babky stupňovaly napětí před vrcholem v podobě několika miminek hříbků-pančáků.
Druhý den jsme posilněni smaženicí vyrazili na známá místa. Růžovky i babky jsme brali diskriminačně už jen v mladé verzi a košík lačně plnili mladými pančáky a třemi pravými hříbky.
Hned na zítří jsme rozhodli, že na růžovky dlabem uplně,babky jen s velkým sebezapřením a houbí miminka necháváme benevolentně na místě...ať vyrostou. Košík byl plný.

TTT


O víkendu, kdy se delikatesně rozšířilo množství druhů o větší množství pravých hříbků, kozáků, křemeňáků, klouzků, kolodějů, kovářů a lišek, jsem definitivně uznala, že ROSTOU.
Pro výstrahu jsem první várku napěchovala do zavařovaček a zalila lákem, to kdyby příští rok zase chtěly houby blbnout, odepřít pravidelnou dodávku čerstvých soudružek a tak nějak nerůst.
TTT

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven


Děkuji TTT za vtipný příspěvek. Hned se mi vylepšila nálada. Od rána ji mám poněkud mrzutou. Mám tu spoustu fotek a povídání, které mne uvádějí v zoufalství a v beznaděj. Dnes musím být tady, za klávesnicí, a nemůžu být v lese. To by jeden…

Tak ještě jednou díky…

Dnes máme téma dne houbaření a vše, co se toho týká.

Těším se na vaše příběhy, fotky, recepty.

A zvlášť se těším na někoho, kdo mi napíše, že nemá rád houby a proč. :)

Vše posílejte na

redakce@zena-in.cz

Nejzajímavější příspěvek odměním knihou. Unikátní knihou, kterou nekoupíte v žádném knihkupectví.

Velký fotoatlas hub z Jižních Čech, který se nedá koupit v běžné distribuci. Více ZDE: http://www.velkyatlashub.cz/koupit.html

A ještě se můžete těšit na dvoudenní soutěž. Její pravidla zveřejním v 10 hodin!

Houbařská hádanka: S             12

Reklama