První vánoční příspěvek nám poslala vtipná TTT a my jí moc děkujeme. Jak to vypadá, když jsou dva tak rozdílných názorů ohledně Vánoc, si přečtete určitě s velkou chutí

První společné Vánoce byly celkem mela. Manžel je zvyklý snídat vánočku s švetskovou omáčkou, obědvat vinnou klobásu s bramborovým salátem a večeřet kapří řízečky. Já čekala zlaté prase a občůrávala ho potajmu uzmutým chlebíčkem. On borovici, já raději smrček. On Pyšnou princeznu, já Smrtonosnou past. On tradiční koule, já slaměné ozdoby. On kolekci z želé, já čokoládovou. On polévku čirou s mlíčím, já smetanovou bez kapřích pohlavních buněk. Být Vánoce častěji, nevím, proč jsme spolu. Cesta ke kompromisu byla bolestivá a strastiplná jako porod osmerčat.

Povedlo se.

Vánoční snídaně je obřad. Manželovi jsem řekla, že se švestkovou omáčku, kterou jí jen on sám, se patlat nehodlám. Jestli chce, ať táhne za maminkou. Sice ji vaří, ale tahle alternativa ho vyděsila. Mám lepší nápad. Děti povyrostly a zastanou ledacos. Nejstarší nám tedy po ránu do postele donese vychlazený sekt a pustí nejmenšímu pohádky. Prostřední podá skleničky a vývrtku a připojí se k ostatním u pohádek. Oživím legendu o zlatém prasátku a oddám se šumění bublinek ve skleničce.

Oběd v podobě vinné klobásy jsem zrušila po několika letech, kdy jsem onu klobásu zakoupila v několika různých obchodech, abych následně zjistila, že ji prostě nepozřu. Tradiční český kuba vyvolal u dvou z dětí loni zrychlený pohyb střev, manžel se své porce vzdal ku prospěchu zbytku rodiny a já ho pak jedla ještě týden. To by nevadilo jako to, že se Torák od kuby vymluvil na plný žaludek a pak jsem ho chytla u chlebíčků s jedním v puse. Pokoušel se ho naráz spolknout, když slyšel, že jdu, a okurek se mu vzpříčil v krku. Přeci ho tam nenechá...

K večeři je klasika. Salát a ryba. Škodolibě žvýkáme každé sousto padesátkrát. Děti polykají pro změnu bez kousání. My si dáme zákusek, vínečko. Děti se nás dvacetkrát zeptají, kdy už dojíme a dopijeme a půjdeme ke stromečku. Tady se vyřádil manžel.

Nahrál vánoční CD. Na začátku je několik minut ticho, aby ho mohl pustit, zdrhnout a nebýt v podezření. Ovšem efekt je dokonalý. Jsou to zvuky, jako by vám něco ponejprv přistálo na střeše. Asi boeing nebo co. Potom dupání, třesk rozbitého okna, otvírání, vrzání, šmátrání, šustění balíčků, zvonění zvonečků, vzdalující se kroky, start a odlet. Děti s vyvalenými výrazy sledují v pozici Lotovy ženy, co se bude dít. Říkala jsem manželovi, že to trochu přehnal, protože podle některých zvuků a jejich intenzity ti chudáci malí neví, jestli čekat dárky, nebo demoliční četu. Ale na Ježíška věří a zatím nikoho nenapadlo podezřívat nás.

Necháme děti vyblbnout s novými dárky, pak je uložíme a hrajeme si my. Na to, jaké to bylo za svobodna. :)))

TTT

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Díky za skvělé a jako vyždy vtipné navození předvánoční atmosféry

Jak je to u vás, milé ženy-in? Také jste musely přistoupit ke kompromisům, nebo jste se s partnerem shodli? Kdo musel udělat větší ústupky? Jak to máte teď? Už se těšíte na vánoční zdobení, nebo je to vždycky tak trochu stres? Jak se oblékáte ke štědrovečerní večeři? Věří vaše děti ještě na ježíška? Vzpomínáte na své Vánoce, když jste byla dítě? Máte nějaký vánoční zážitek?

Napište nám.

Na vaše příspěvky na vánoční téma se těším na adrese: redakce@zena-in.cz

 

 

Reklama